Počátek

„Desať rokov? Kto by chcel snívať desať rokov?“ – „Záleží na sne.“ Kedysi som napísal horor Plod noci, ktorý nikdy žiadne vydavateľstvo nevydalo a ktorý bol postavený na snoch, snívaní. Kvôli téme som si v knižnici študoval materiály a hoci to bolo asi okolo roku 2004 a tento komentár píšem v decembri 2010, téma snov je ešte i dnes stále tajomná. Nikto poriadne nevie, čo to sen je, oblasť je plná nevysvetliteľných záhad a rozhodne je viac otázok, ako odpovedí. Ešte i v 21. storočí je vec, ktorú prevádzkujeme (či chceme alebo nie) každú noc, obostretá záhadami. Preto ma Nolanov Počiatok po tejto stránke v podstate fascinoval. Nie, toto asi naozaj nie je hlúpy film. Našťastie, sny nie sú len na efekt. Nolan, ktorý si to zároveň napísal a s manželkou produkoval, efekt snívania naplno využíva. Nie je to kulisa. Je to pointa. Miestami som neveril, aké originálne veci vymyslel. A že mu na ne niekto dal 200 miliónov dolárov. Výborne investovaný rozpočet je ďalšia skvelá vec: v dobe, kedy sa vo filmoch počítačmi robia aj vrany, je super vidieť taký, v ktorom sú efekty vkusne použité na potrebných miestach. Často (najviac asi pri ohýbaní mesta) som takmer nedýchal. Plus potešia herci (Watanabe, Gordon-Levitt, Hardy, Dileep Rao, na rozdiel od JUNO sa mi tentokrát páčila aj už neotravná Ellen Page, Caine má len cameo) v čele s parádne namysleným hajzlom DiCapriom. Nolanova vízia je natoľko vizuálne strhujúca, že ju v podstate komplet obšľahol Marvel  keď v r. 2016 uviedol do svojho filmového portfólia postavu Dr. Strangea. (03.05.2011)

A filmoví teoretici budou mít co žrát! Škoda, že pod vším tím hoch narativním okouzlením najdeme tak akorát tuctovou storku o osudové ženské a jedné velké loupeži, při které to na konci hodně zbytečně vybuchuje. Nějak jsem si nedokázal dát dohromady, co přesně mě má pod tím epickým nánosem bavit. Jestli ta učebnicová mytologie, při které nám u každé nově se objevivší záležitosti naběhne shrnující trivia, nebo Nolanovo neustálé vedení za mrtvou bývalkou, ze kterého má člověk až upocenou ruku. A když v samém závěru přijde ono veledůležité zpochybnění reality , bylo mi to už všechno šuma fuk. Nakonec z toho mám akorát pocit, že se při práci se sny člověk nemusí ničím omezovat, pěkně si cyklí a dotazy do FAQ se pak kupí samy. // Poznámka mimo: Druhý film DiCapria v tomhle roce, ve kterém jsou scény s mrtvou manželkou a dětmi. Tohle zvládat, klobouk dolů spokojení diváci. (23.07.2010)

Geniální??? To myslíte tak, že se u psaní scénáře držel pan Nolan za geniálie a řemeslně si je třel? No bublina je to naleštěná dokonale, ale ty, jak říkají programátoři a sexuální nadšenci, "chyby vnoření" jsou místy neodpustitelné. Je mi jasné, že se pan Nolan soustředil zejména na své zduřelé ego a při takovémto pompézním honění musí logika stranou. A voila! Chris nám cíleně vyvrcholil a zahájil mezi místními tlučhuby "Mistrovství světa v mlácení prázdné slámy". Diskuze mi připomína pohádku o hloupé žábě : http://www.youtube.com/watch?v=pJT2tmd3IL4 "...Inu, kdo je chytrý, ten mi rozumí...!!!" (03.11.2010)

"Nedokážu si tě vysnít v celé tvé komplexnosti. Dokonalosti i nedokonalosti. Podívej se na sebe. Jsi jen stín mé skutečné ženy. Líp to nedokážu. Pořád ale nejsi dost dobrá." U filmů většinou trvám na tom, abych je zcela pochopil, ať to hlavu bolí sebevíc. Tentokrát jsem od začátku tušil, že mozkové závity dostanou zabrat, ale míru jejich zatížení jsem nedokázal odhadnout. Výsledkem mého snažení je skutečnost, že děj filmu Počátek nedokážu srozumitelně převyprávět nezasvěcenému posluchači a netuším, zda všechny detaily nakonec spolehlivě zapadly do dokonalého celku. A musím se přiznat, že je mi to jedno. Beru celý snímek jako zábavnou filmovou hru a co se týká filmařského hračičkovství, tak v této kategorii u mne nemá Nolan žádnou konkurenci. (24.07.2011)

Paradox: Falošne “superchytrý” film, ktorý skrze úžas nad dosiaľ nevideným vzbudzuje konzumne pohodlný pocit, že v ňom do seba všetko perfektne zapadá. Keby obsahoval skutočné emócie a nejakú myšlienku, keby osudovosť a naliehavosť čerpal z príbehu a nie iba z koule-rvoucně-robustnej Zimmerovej hudby, keby mi umožnil sa spojiť s postavami a nenechával ma iba žasnúť nad ich magickými dialógmi, zrejme by som onomu lákavému pocitu dokonalosti a výnimočnej udalosti podľahol. Ale týchto, pre FILM kľúčových hodnôt, tu nie je o nič viac, než je života v obraze monotónnej siluety šedivých mrakodrapov na pozadí päťdesiatročného sna Cobba a Mal. Inception je “iba” mimoriadne efektná matrixovská póza. (22.07.2010)