Režie:
Christopher NolanScénář:
Christopher NolanKamera:
Wally PfisterHudba:
Hans ZimmerHrají:
Leonardo DiCaprio, Joseph Gordon-Levitt, Elliot Page, Tom Hardy, Ken Watanabe, Dileep Rao, Cillian Murphy, Tom Berenger, Marion Cotillard (více)VOD (6)
Obsahy(2)
Dom Cobb (Leonardo DiCaprio) je velmi zkušený zloděj a jeho největší mistrovství je v krádeži nejcennějších tajemství. Ovšem není to jen tak obyčejný zloděj. Dom krade myšlenky z lidského podvědomí v době, kdy lidská mysl je nejzranitelnější – když člověk spí. Cobbova nevšední dovednost z něj dělá nejen velmi vyhledávaného experta, ale také ohroženého uprchlíka. Musel obětovat vše, co kdy miloval. Nyní se mu však nabízí šance na vykoupení. Může získat zpět svůj život. Tato poslední zakázka je nejen velmi riskantní, ale zdá se, že i nemožná. Tentokrát nemá za úkol myšlenku ukrást, ale naopak ji zasadit do něčí mysli. Pokud uspěje, bude to dokonalý zločin. (Cinemax)
(více)Videa (30)
Recenze (4 111)
Od snů si přejeme, aby se staly skutečností. Doopravdy je zhmotnit nemůžeme, leda bychom k tomu využili filmovou techniku. Inception je dokonalý příklad toho, kdy se ze snů stává skutečnost, a my můžeme ze skutečnosti utéct do snu. Bohužel jej vnímáme přesně naopak jako hrdinové filmu. Dvě a půl hodiny jsou jako pár minut. ()
Nolan se opět potvrzuje jako technicky silný režisér, ale měl by se řídit radou jedné ze svých postav a začít snít ve větším. Svět snů a fantazie totiž ukazuje jeho chladnost a neschopnost oprostit se od desítky pravidel tím spíš. Přitom pravidla Počátku rozhodně nejsou nějak brilantně promyšlena a je až překvapivě snadné najít díry v logice. Nevadilo by mi to u jiných filmů, ale když se něco tak strašně vydává za chodícího filmového zázraka, přitom však je to děravé jak ementál, vyloženě mě to irituje. Možná i proto, že vše je polopaticky vysvětleno a několikrát zopakováno, aby zápletku pochopil i největší jouda. Nezbývá tedy ani malá rezerva a mezera, které by trhliny obhajovaly skrze "tajemno" a "domyšlení si". V celkovém nápadu byl potenciál - věřím, že kdyby Nolan skutečně natočil nízkorozpočtové krimi, měli bychom tu film roku (minimálně), ale tak komplexní námět nejde udělat jako blockbuster pro každého, což ale s tímhle rozpočtem bylo nutné. Je to tím smutnější, že veškeré "vysokorozpočtové" prvky jsou naprosto zbytečné a snímek by stejně dobře fungoval i bez nich. Inception je pěkný blockbuster, který divákům vnuká myšlenku o svojí chytrosti, promyšlenosti a jedinečnosti velmi úspěšně. Nolan si pochvalu zaslouží minimálně za to, jak se dokáže vetřít "obyčejnému" divákovi, který si najde modlu, (jde na to chytře - skrze přesvědčení ho, že když snímek pochopil, je sám chytrý - přitom na pochopení Počátku není naprosto nic složitého), a přesto udrží pozornost u těch náročnějších, kteří se budou soustředit hlavně na technické kvality, narativní kejkle a chyby si uvědomí, ale prominou je. Inception je skutečně dobrý film, výjimečného na něm ale není nic. ()
Od nabušených trailerů až po závěrečné pomrknutí do davů obdivovatelů i zatratitelů je Inception vysněný klenot mezi současnými filmy. Vymazlené dítě v současnosti asi nejperspektivnějšího tvůrce Hollywoodu přetéká množstvím detailů/vtipů/myšlenek (Nolanova podoba s DiCapriem, Edith Piaf, narážky na představivost, paradoxy a odrazy/zrcadlení), že milovníci složitých teorií budou mít nejeden vlhký sen (během bdění:)). Pocit sofistikované a stylově zabalené podívané umocňuje i dostatek emocí, které mě v nolanových filmech, především v batmanech, dosud chyběly. Technická stránka je opět doslova vymazlená, stejně jako velmi dobře zvolení herci, hudba a efekty. Minimálně ve scéně s gravitací jsem musel místo pohledu na Josepha Gordon-Levitta hledat svou čelist na podlaze kina... a obdobně mě fascinuje závěrečná scéna, kdy je 148 minut dlouhé vyprávění o vložení myšlenky do hlavy syna magnáta zakončeno vložením jednoduché myšlenky do hlavy každého diváka v sále. Pochybnost. Stačilo 5 sekund a jeden architekt... Více zde. PS: odpad! je pouhá póza. Zkuste si to dát znovu, dávat pozor a myslet;-) PPS: hlubší a hlubší odhalování vodítek sebou přináší úžasnou promyšlenost. PPPS:může to být celé vnímáno jako Cobbova katarze? ()
Geniální??? To myslíte tak, že se u psaní scénáře držel pan Nolan za geniálie a řemeslně si je třel? No bublina je to naleštěná dokonale, ale ty, jak říkají programátoři a sexuální nadšenci, "chyby vnoření" jsou místy neodpustitelné. Je mi jasné, že se pan Nolan soustředil zejména na své zduřelé ego a při takovémto pompézním honění musí logika stranou. A voila! Chris nám cíleně vyvrcholil a zahájil mezi místními tlučhuby "Mistrovství světa v mlácení prázdné slámy". Diskuze mi připomína pohádku o hloupé žábě : http://www.youtube.com/watch?v=pJT2tmd3IL4 "...Inu, kdo je chytrý, ten mi rozumí...!!!" ()
Galerie (136)
Zajímavosti (133)
- Christopher Nolan pôvodne nechcel pesničku "Non, je ne regrette rien" vo svojom filme, aby zabránil akýmkoľvek špekuláciám ohľadom prepojenia s Marion Cotillard (Mal) a jej rolou Édith Piaf, no Hans Zimmer ho presvedčil a song bol vo filme ponechaný. (just a child)
- Pro scénu, kdy se v hotelu mění gravitace, si nechal režisér postavit obrovskou konstrukci, uvnitř které se otáčí replika chodby v reálné velikosti. (ovitek)
- Vo filme sa viackrát “náhodne“ objaví skupina čísel: Číslo, ktoré Fischer (Cillian Murphy) dáva Cobbovi (Leonardo DiCaprio) / Arthurovi (Joseph Gordon-Levitt) je 528491. Dej sa odohráva v dvoch hotelových izbách s číslami 528 a 491. Číslo, ktoré Eames (Tom Hardy) ako žena dáva Fischerovi je 528-491. Kombinácia na pancierových dverách k trezoru začína číslom 52 a kombinácia na samotnom trezore je 528-491. Ďalšou zaujímavou kombináciou čísel vo filme: Na čelnej strane vlaku sa nachádza 3502, číslo taxíku je 2305 a číslo izby v hoteli 5302. Toto všetko má posilniť význam čísla v celom filme. (el.sabado)
Spoilery. Jestliže jsem u Dokonalého triku psal, že nabízí velkou diváckou slast, aniž by přestal být uživatelsky přístupný, u Počátku, který je spíše komplikovaný než komplexní, Nolan tuto hranici překračuje. Není sice natolik komplikovaný, aby byl nesrozumitelný, ale rozhodně víc, než jeho příběh potřebuje. Nolana více než samotné sny zajímá jejich tvoření. Celá linie s Fischerem je z velké části pouhým MacGuffinem, záminkou pro Cobbovu cestu do jeho nejhlubšího podvědomí, kde může najít vykoupení (a nakonec i Saitoa, který mu po probuzení zajistí opětovné shledání s dětmi). Stejně nosné jako cesta do nitra jednoho traumatizovaného muže, kterého může zachránit až odstřihnutí se od partnerky, kterou navštěvuje alespoň ve svém podvědomí (podobné snové světy, v nichž je vše zdánlivě v pořádku, si ve vztazích a po vztazích zřejmě vytváříme všichni), je pro film rozkrývání pravidel fikčního světa, které vzhledem ke složitosti onoho světa (resp. světů) probíhá prakticky od začátku do konce. Expoziční část, vysvětlující plán loupeže, je zde oproti tradičním heist movies de facto roztažena na celou stopáž. Divácká satisfakce tak stejnou měrou plyne ze skládání koherentní fabule, jako z objevování světa, který Nolan se svým štábem vybudoval. Postavy si neustále navzájem vysvětlují, co se stane nebo by se mohlo stát. Diváka, který potřebuje uvést do světa snů a všechno vysvětlit, ve fikčním světě zastupuje Ariadne, jež ví mnohem méně než ostatní postavy a stejně jako my se snaží odhalit nejen tajemství snů, ale také Cobbovy minulosti. To odpovídá Nolanovu postupu od vnitřku k vnějšku. Začíná hluboko ve snech a postupně se „prokouše“ do (pravděpodobné) reality. Stejně jako je Ariadne, vtažena zvenčí dovnitř. Problém je, že film s vysvětlováním nepřestává ani ve finále, kdy už by se hodilo přestat žvanit a soustředit se na akci. Tempo a gradace posledních minut, s kompozičně nevyhnutelným, ale poněkud neústrojně přidaným propadem do limba, proto trochu drhnou. Neboť každý sen představuje nový začátek, zastaví se i rozjetá akce a vyprávění začne jakoby nanovo. Tohle vyrušení má na druhou stranu zajímavý zcizující efekt. Vytrhne nás ze sledování napínavé akce a přepne na civilnější drama, což v něčem připomíná probuzení ze sna (takže jde alespoň pocitově o další rozostření hranice mezi skutečnostným a iluzorním). ___ Významově je Počátek především oslavou tvůrčího procesu. Stavěním hradů z písku film začíná i končí. Vědomě tvoří hlavně Ariadne, nevědomě pak všichni spáči. Dobře na film sedí nejen paralela s natáčením filmů (Cobb jako režisér, Saito producent, Eames herec, Ariadne vedoucí výpravy), ale také tvořením nových světů v počítačových hrách. Ty dokážou být pro hráče stejně návykové jako jsou sny pro aktéry filmu. Neomezená moc při budování nových světů, nikoliv peníze, přimějí Ariadne kývnou na Cobbovu nabídku. Eames připomíná kluka, kterému sebrali hračku, když se zdá, že mise skončí neúspěchem a on nezjistí, co skrývá Fischerův trezor. Baví je hrát si a objevovat. Ve snech, stejně jako ve virtuální realitě, zemřít nelze. Proto představují lákavou náhražku za realitu a zároveň velké riziko, na nějž film upozorňuje. Únikové světy se stávají důležitějšími než realita, kterou postupně nahrazují. Jak zazní ve filmu v jedné z replik naznačujících, že Cobb po celý film sní (nebo alespoň od okamžiku prvního setkání s Yusufem, po kterém už jej nevidíme roztočit káču, která by se točit přestala), „Sen se stal jejich realitou“. Jednu náhražku reality přebíjíme náhražkou další. ___ Film je díky postupnému rozkrývání dalších a dalších vrstev krásně přehledný i pokud zrovna ve snu jednoho člověka sledujeme vzpomínku na sen jiného člověka. Každá z úrovní snu má vlastní motivace, cíl a deadline (který musí být kvůli „nakopnutí“ synchronizovaný s těmi ostatními), každá se od těch ostatních výtvarně výrazně odlišuje (deštivé město, luxusní hotel, horská nemocnice připomínající sídlo padoucha z Bondovky, hroutící se architektův sen). V jedné z úrovní (s padající dodávkou) běží čas od jistého momentu extrémně pomalu, v další se hrdina musí od stejného bodu vyprávění pohybovat ve stavu beztíže. Přestože tak Nolan paralelně stříhá mezi čtyřmi úrovněmi podvědomí (plus ještě paralelní střih v rámci jednotlivých úrovní), nemáme problém se zorientovat v tom, „kde“ se zrovna nacházíme a oč se postavy snaží. ___ Moc přesvědčivá není vztahová linie, potažmo celé napojení emocionálního a tematického jádra filmu na jeho strukturu. Vytváření paralel mezi formální a tematickou složkou, na němž Nolan založil své předchozí filmy, zde chybí (ve Sledování jde o zpřeházenou rekonstrukci zločinu, v Mementu je motivací hrdinova ztráta krátkodobé paměti, Dokonalý trik v souladu se svou kompozicí tematizuje dualitu, snahu přelstít diváka a přijít na kloub kouzelnickému triku). Celý výmysl se sny je hlavně záminkou, jak ozvláštnit klasické schéma heist movies. Filmu se proto nedaří to, oč usilují jeho postavy – převést myšlenku do podoby emoce. Těžko chovat nějaké sympatie zvlášť k Mal, jež je od začátku vykreslována jako záporná postava (čímž zapadá do Nolanovy galerie zrádných femmes fatales) a po odhalení stěžejních informací jsem ji už nedokázal vnímat jako oběť. Její plochost zčásti odpovídá tomu, že je pouhou projekcí Cobbovy ženy na základě zachovaných vzpomínek, jejím stínem, který zakrývá hrdinův úsudek. Podobně lze nějaké logické opodstatnění najít pro většinu zdánlivých nedostatků filmu (jednorozměrnost ostatních postav, zbrklé skoky z místa na místo), jenž je z objektivního hlediska, resp. z hlediska práce v rámci omezení, která si pro sebe Nolan vymyslel, prakticky bezchybný. 90% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Tom Hardy, Adrian, DaViD´82, kiddo, J*A*S*M, berg.12, StarsFan, InJo, grogodil, Triple H, Haluzz, Trustme, mcb, Toj () (méně) (více)