Sin Nombre

Film přináší příběh od počátku tak přímočarý jako koleje, jež pro zástupy uprchlíků zosobňují jedinou naději – útěk za americkým snem. Svět, jejž film představuje, je zosobněné španělské nada čili nic; nic než nicota. Hrdiny tu nečeká žádná šance ani únik. Ze nevládnou ušlechtilé city ani velké vášně, nýbrž potetovaná partička, jejíž krutý kápo s sebou vláčí synka v plenkách, a surové přijímací rituály, kterým se vystavují nedospělé děti – rády a hrdě, protože dostanou zbraň a "povolení" zabíjet. Zkrátka od první vteřiny je zjevné, že bezútěšná road movie, kde se vlak podobá rozvrzanému Titaniku a hrdinům nezbývá čas na lásku, jen na letmý pocit blízkosti a důvěry (19.05.2020)

Vizuálně je to možná fajn, příběhově mě to ovšem docela minulo. Máme tu brutalitu pouličních gangů, snahu dostat se za hranice i několik zmařených lidských osudů. Mezi tím vypráví debutující režisér milostný příběh mladého gangstera a dospívající dívky, který ve své druhé polovině přestává být zajímavý a začne být hodně předvídatelný. Vše odstartuje porušení základního pravidla gangu – jeden píchl druhého. A pokračuje snahou imigrantů dostat se do Spojených států na střechách vlaku. V kulisách často zpustošených měst se tak kloubí sociální drama, milostný příběh i thriller, nic však i přes solidní autenticitu neposadí diváka na zadek. Vadila mi i pasivita některých postav, ve finále tak leccos schematicky ústí tam, kam leckterý prokalkulovaný kousek let minulých. Snímek jsem navíc bohužel viděl v dost mizerném českém dabingu, což výsledném dojmu moc nepřidá. (12.06.2014)

Fukunaga je v první půlhodině dost nejistý a příběh je v úvodu trochu zmatený, postupně ale začne získávat velmi realistické a docela děsivé obrysy. Hlavní hrdina je mladý kluk, kterého do gangu nedostala jeho povaha, ale sociální postavení. Člověk zkrátka ocení, že žije v o dost šťastnější zemi, ze které nemusí utíkat. Osobně bych ovšem nafackovala všem těm "namakámoš" latinos, kteří umějí střílet, ale pracovat už ne a to samé učí svoje děti. Takhle se z té žumpy nikdy nevyhrabou. (30.05.2010)

Mexický Vlak dětství a naděje. O to první nenávratně přicházejí, to druhé je to poslední, k čemu se mohou upnout.. Nejen že Fukunaga ve svých dílech nabízí podmanivý vizuál, on i opakovaně prokazuje, že umí svým postavám vdechnout život a to je u takových existenciálně-sociálních dramat základním stavebním kamenem. Cesta je očistcem a cíl v nedohlednu.. (23.04.2015)

Dramata z rozvojových zemí u mě narážejí na jeden zásadní problém a to, že těžko budu soucítit s někým, kdo drancuje a vysává vlastní zemi jenom proto, že má taky právo reprodukovat se. Na základě pořekadla, že čím chudší a nevzdělanější země, tím větší přírustky, pak logicky nastává chudoba a prostředí, ve kterém bují kriminalita a sociální nepokoje. A už vůbec se není čemu divit, že v takovém prostředí berou vládu do svých rukou gangy a drogové kartely, kde nejsou vyjímkou ani desetileté děti s kvéry. A do právě takového prostředí je zasazen příběh Sin Nombre, a řeknu to narovinu, Iňáritových kvalit (k jehož taktovce má film tématicky nejblíže) se zde nedosahuje ani náhodou - ať už jde o vykreslení dramatu, akce nebo toho fatálu, který by si měl divák z filmu odnést. Rád bych uznal kvalit tohoto filmu, ale pokud se balancuje na hranici okoukanosti, lehce se vkrádající nudy a toho nervy drásajícího prostředí, nemůžu více, než za tři. (26.08.2014)