Sin Nombre

Jeden z najlepších filmov, čo som videl za poslednú dobu. Ďalší dôkaz, že na dobrý film nepotrebujete milióny a drahé triky. Je porovnávaný s filmami ako Mesto bohov a Elitná jednotka a myslím si, že sú to dobré prirovnania. Mix života v chudobných slamoch, gangov a dobrého príbehu, je pre nášho diváka natoľko príťažlivý, že len málokto bude sklamaný. Aj keď som prakticky od začiatku vedel ako film skončí, a kto v závere stlačí spúšť, zážitok mi to nepokazilo. Výborný film po všetkých stránkach. 100%. (29.03.2010)

Ak si chcete zaškatuľkovať pojem festivalový nezávislý film, pozrite si Sin Nombre. Je tak hyperrealisticky natočený, že si o uvedenie na festivale hovorí aj bez toho, aby o ňom vedeli aj veľké distribučné ryby. V kontraste s touto realistickosťou je slabšia dejová línia, nie úplne najlogickejšie chovanie postáv v jednotlivých situáciách a ona osudová deus ex machina náhoda na začiatku filmu, ktorá spustí reťaz nadchádzajúcich udalostí. Tri hviezdy namiesto štyroch dávam iba preto, že som si istý, že Fukunaga nám v budúcnosti ponúkne určite ešte viac scenáristicky vyladené realistické pecky. (27.06.2012)

"Sin Nombre" jsem si sehnal kvůli svému nadšení z Fukunagova druhého snímku "Jana Eyrová" z r. 2011. Stejný divácký zážitek se však u mě nekonal: jednak nemám podobné filmy moc rád, jednak mi jsou osudy nějakých společenských vyděděnců na druhém konci světa ukradené (a na rozdíl od jiných to klidně přiznám). Film jsem navíc viděl v příšerném českém dabingu, což na dojmu z něj zrovna dvakrát nepřidá. "Sin Nombre", to je krásná kamera a strašná nuda, alespoň u mě. Na debut je to ale samozřejmě výborné, a pokud vás podobné filmy oslovují, pak si na své jistě přijdete. Mě osobně to však emočně minulo, podobně jako třeba podobný film "Město bohů" z r. 2002, s kterým je "Sin Nombre" často srovnáván. Nemohu si pomoci, ale dojímat se nad podobnými filmy někde v klimatizovaném multikině s pytlíkem popcornu v ruce mi přijde falešné a pokrytecké. (04.08.2011)

Film přináší příběh od počátku tak přímočarý jako koleje, jež pro zástupy uprchlíků zosobňují jedinou naději – útěk za americkým snem. Svět, jejž film představuje, je zosobněné španělské nada čili nic; nic než nicota. Hrdiny tu nečeká žádná šance ani únik. Ze nevládnou ušlechtilé city ani velké vášně, nýbrž potetovaná partička, jejíž krutý kápo s sebou vláčí synka v plenkách, a surové přijímací rituály, kterým se vystavují nedospělé děti – rády a hrdě, protože dostanou zbraň a "povolení" zabíjet. Zkrátka od první vteřiny je zjevné, že bezútěšná road movie, kde se vlak podobá rozvrzanému Titaniku a hrdinům nezbývá čas na lásku, jen na letmý pocit blízkosti a důvěry (19.05.2020)

Mexický Vlak dětství a naděje. O to první nenávratně přicházejí, to druhé je to poslední, k čemu se mohou upnout.. Nejen že Fukunaga ve svých dílech nabízí podmanivý vizuál, on i opakovaně prokazuje, že umí svým postavám vdechnout život a to je u takových existenciálně-sociálních dramat základním stavebním kamenem. Cesta je očistcem a cíl v nedohlednu.. (23.04.2015)