Série(4) / Epizody(18)
Obsahy(1)
Detektiv Chandler dostává svůj první případ vraždy. Roku 2008, přesně sto let po sérii vražd, které spáchal Jack Rozparovač, je v londýnském okrsku Whitechapel nalezena mrtvá žena. Způsob vraždy přesně odpovídá sto let starým zločinům - přesto nikdo nechce věřit tomu, že vrah kopíruje zločiny Jacka Rozparovače. Zanedlouho je ale nalezena další oběť. (mahler)
(více)Videa (1)
Recenze (80)
1. série - špička ve svém žánru. Napínavá atmosférická krimi se sympatickým obsazením. Závěr je také dobře vyřešen. 84%. 2. série - Čekal jsem určitý sešup kvality, ale opak je pravdou. Většina komentářů se shoduje, že druhá série je nejslabší. S tím nesouhlasím. Policejní tým se dostává pod enormní tlak o překvapení není nouze. Spíše problém vidím v určitém nepřijetí odlišného konceptu, kdy se nehoní zabiják, ale musí se bojovat proti několika nepřátelům (skrytým i neskrytým). U mě velká spokojenost...84%. 3. série - 3/1 - svým způsobem dost děsivé (život s monstrem). Seriál si pořád drží obdivuhodnou úroveň. Dokonce i trochu humoru se tam objevilo. 82%. 3/2 - travičská story za 81%. 3/3 - ani ve v cílové rovince se nezvolnilo. Pravděpodobně nejděsivější díl série. 84%. Všechny tři série drží vysokou kvalitu. Temná propracovaná psychologie postav je obdivuhodná. 4. série - 1/2, 2/2 - zabíjení čarodějnic děsivou zrůdou...86%, 3/1, 4/2 - sběratel...82%, 5/1, 6/2 - příchod antikrista...90%. Whitechapel si zaslouží nejvyšší hodnocení. Čtvrtá série zjevuje zlo, které přesahuje všechny případy dohromady. Seriál, u kterého je každá série lepší a lepší. Děsivé, promyšlené, napínavé...celkově 91%. ()
1.série - Jack Rozparovač - Výborná atmosféra a napínavý děj, chvílema mi naskakovala husí kůže, jindy jsem se zase bavil nad hláškama a vtípkama mezi kolegy. Rozhodně potěšil Steve Pemberton, kterého si pamatuji z Psychoville, kde hraje také fanouška seriových vrahů. Hodnocení 90% ___2.série - Krayovi - Schéma hodně podobné první sérii, trošku víc se děj zaměřuje na samotnou jednotku. Ubyl humor a seriál trochu zdrsněl, pořád dost povedený, ale na první řadu to nemá. 75% ___ 3.série - rozdělěna na 3 případy po dvou dílech. Nejvíc se mi líbíl 3. případ měl povedenou atmosféru a nejzajímavější příběh. Hodnocení 80% ()
Whitechapel, londýnská čtvrť aneb případy policejního týmu kopírující zločiny minulosti. První série 3 dílná si hraje s odkazy na Jacka Rozparovače - velmi působivé a tajemné. 2 série také 3 dílná o něco horší, spíše akčnějšího ražení s odkazem na gangstery. 3. série opět nabírá na kvalitách, tentokráte jsou jednotlivé případy rozděleny do třech dvoudílných epizod, ze kterých sálá neuvěřitelné napětí až mrazení. 4. série, a zároveň kvůli nízké sledovanosti definitivně poslední, jede stejný koncept, jako předchozí třetí, ovšem řekl bych, že některé epizody už by mohly z fleku prorazit mezi fanoušky realistického hororu - opravdu děsivé případy. Velice příjemné osvěžení a zpestření kriminalistického novodobého žánru. Jones je skvělý, trošku Monkovsky ulítlý, jeho kolega Davis se mi dostal pod kůži již v Sherlockovi, toho chlapa zkrátka žeru. Každopádně srovnáme-li Sherlocka s tímto výtvorem, je parta Whitechapelu přeci jen o poznání natvrdlejší, a namachrovanější. Ovšem v celkovém zpracování, navození správné tajuplné atmosféry, včetně vyřešení, si se slavným myslitelem mohou podat ruce. ()
První řada dokáže zaujmout jak ponurou a napínavou atmosférou, tak případem Jacka Rozparovače. Hned jsem si oblíbila zmatkujícího detektiva Chandlera, který je jednoduše sympaťák. Druhá řada byla spíše zklamáním. Krayové pro mě neoplívají takovou aurou záhadnosti jako Rozparovač. Pouhé tři díly jsou navíc poměrně málo na to, aby se policie vypořádala s válkou s podsvětím a celá zápletka tak nakonec působila dost přitaženě za vlasy. Každopádně musím dát palec nahoru za bezchybnou garderobu Penryho-Jonese. 3. řada je skvělá, což je moc milé překvapení po slabé předchozí řadě. Všechny tři případy jsou zajímavé a dobře promyšlené. Zvlášť ten poslední je vyložený horor. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (3)
- V seriálovém obsazení figuroval i britský herec Dave Atkins nám známý díky filmu Nemocnice Britannia (1982). Ten naneštěstí zemřel krátce před první klapkou ve věku 67 let na selhání srdce. (Conspi)
- Mnoho jmen postav je založeno na skutečných podezřelých a obětech v případu Jacka Rozparovače. (Kulmon)
- Většinou se točilo na místech, kde Jack Rozparovač vraždil a většinou se točilo v noci. (Kulmon)
1. série - 55% - Britská odměřenost, výborná hodnocení a v první řadě tematická podobnost až sesterskost s mojí milovanou Ripper Street mi velely zavzpomínat na smutná výročí. Jenže tenhle přestup do současnosti se nevydařil, protože v něm onu anglickou suchost ani eleganci nevidím. Průměrně a televizně vypadající případ nezachraňují ani hlavní hrdinové (kteří jsou popravdě většinu času nesympatičtí až běda), ani zvraty, ke kterým by přitom nervy drásající případ vybízel. Napětí se šponuje až v poslední chvíli a na konci zbyde jen pachuť nad množstvím promarněného potenciálu. 2. série - 60% - Chápu tvůrčí snahu zopakovat formuli, která na diváky fungovala, ale tohle je stejné až moc. Opět stíny minulosti, opět příhodné znalosti vševědoucího pomocníka a opět obyčejně podaná historka, která by přitom mohla fungovat tak dobře. Seriál navíc v době nepřeberného množství nejen severských detektivek rychle stárne, protože podobnou sbírku klišé (OCD i alkoholismus najednou?) nebylo možné brát vážně snad ani tehdy. Jazýčkem vah, který pouhou kopii paradoxně posouvá nad první případ, je Ray v podání jako vždy nepříjemného a zmuchlaného Phila Davise. Jeho linka největšího protivy, který může nejvíce ztratit, je alespoň odleskem toho, co si od mysteriózního seriálu ze země Jejího Veličenstva očekávám. 3. série - The Murder in Darkness - 40% - Zrychlující jízda z kopce. Rutinní případ, nevěrohodné roubování na minulost, zbytečné epileptické prostřihy s úkolem navodit pocit strachu a v protikladu k tomu i absence napětí. Nebýt příjemných chvil, kdy si dva hlavní hrdinové vylévají srdce a dají tak vyniknout slušné vzájemné chemii, šel by tento výjezd už do úplné tmy. The Hunger for Mercy - 40% - Čím dál směšnější pokusy polidštit hlavní postavy mají za následek příchody a melodramatické odchody zdánlivě důležitých charakterů v řádu vteřin. Je velká škoda, že seriál vykrádá sám sebe a při už nyní ohraném vzorci porovnávání historie se současností jen kroutím očima. The Sins of Betrayal - 75% - I přes přehnanou dramatičnost až melodramatičnost ten jednoznačně nejlepší případ celého seriálu. Slušná porce napětí místo obvyklého laciného bafání, prokreslené vedlejší postavy, psychologicky hutný podklad pro všechny tři hlavní protagonisty a hádání, která ze dvou očividných (ale rovnocenných) point bude ta správná. 4. série - The Real Enemy - 50% - Návrat k rutinnímu vyšetřování, neobjasněným otazníkům a přepáleným pokusům o nadpřirozený nádech, kdy jen odpočítávám laciné lekačky vedoucí k nevyhnutelnému odhalení průzračné reality. Tohle duchařské oťukávání má připomínat klasiky Sherlocka Holmese, ale podobnější je mu i Scooby-Doo. Škoda, Rupert Penry-Jones je v hlavní roli čím dál pevnější. The Force of Injustice - 50% - Snaha o vztahové dějové zpestření vedlejších vyšetřovatelů se míjí účinkem, protože byli do děje dosud zapojení jen aby se neřeklo. Proto se teď nedokážu rozohnit pro nic, co se v jejich životech nyní děje. Tísnivá a nepříjemná vyšetřovací linie si podtrhne nohy ve chvíli, kdy přijde s největším klišé. Pokus o dlouhodobou linku, kdy Ed ve sklepě jen listuje plesnivými knihami v plesnivých skříních a diví se, že se plíseň šíří dál, je k smíchu a za ten metaforický nádech zla v samotných útrobách policie je mi i trochu stydno. To This End - 50% - Nikdy bych nečekal, že seriál o pouhých osmnácti epizodách budu sledovat téměř dva roky, ale stalo se. V samém závěru už jsem nečekal žádné zázraky, tvůrci se ale vytasili s jedním finálním zvratem, který spoustě diváků přišel překvapivý, mrazivý, ale mně jen dokázal, že scénář delší dobu nevěděl kudy kam. Překročit hranici mezi tajemnem a opravdovým mysteriózním zážitkem byla chyba a pointy jsou tentokrát bohužel k smíchu (viz jméno tajemné stařeny). A upřímně, nehledám u britské krimi extra realistickou podívanou, ale nechápu, že většina zúčastněných ještě vůbec u policie pracuje. Těch neprofesionalit, prohřešků nebo rovnou nezpůsobilostí k práci bylo na jeden soubor až příliš. Loučím se milerád, ze seriálu, který měl být novodobou klasikou, zůstala jen hromada nenaplněného potenciálu. () (méně) (více)