Moneyball

Matematizovaná verze odvěké války rozumu a srdce, v níž se pere logika s instinktem a živočišná touha vyhrávat se zklamáním z prohry. Moneyball je vlastně náramně jednoduchý film, aplikující různé životní pravdy a otázky do světa baseballového managementu. A bezchybně funguje ve všem, co si na hřiště přivedl. Pitt s Hillem jsou skvělá dvojka... no, kolik z nás se pořád pokouší vyhrát ten pátý zápas? (17.12.2012)

Kolik stojí vítězství? Před pár lety by Pittovi zřejmě připadla role prvojakostního baseballového hráče. Neboť v dobrém slova smyslu zredfordovatěl (vážnější látky, vážnější výraz), hraje nyní chlapíka, který stojí v pozadí. Méně akčního, ale neméně ambiciózního. Dosažení úspěchu pro něj má přednostní význam. Když neuspěl jako sportovec, chce prorazit alespoň z manažerského postu. Zde již nemusí brát ohledy na druhé, neboť on je ten, kdo rozdává peníze. Proč se tedy obtěžovat přetvářkou a schovávat svou tvář arogantního cholerika za milou masku. Ne, že by kolem a kolem (s pár rodinnými zastávkami) vzato nebyl sympaťák, ale určitě nehraje „an American hero“, vždy čestného a neomylného. Lidské bytosti jsou pro něj čísly, která lze, nutno-li, jednoduše vyškrtnout, v čem vidím nejvýraznější podobnost s The Social Network, s tím rozdílem, že tentokrát nejde pouze o jedničky a nuly. Napínavější klání než na baseballových hřištích, kam nás tohle převážně interiérové drama nechá nakouknout jen párkrát, probíhá v zákulisí. Zvítězí přístup humanistický, ekonomický, nebo kompromisní? Odpověď není jednoznačná ani po závěrečných minutách, jichž mohlo být, pravda, méně (a jež zápletku posunují trochu jiným směrem). Film se vyhýbá tomu, aby Billyho Beana, resp. to, co zosobňuje (prosazování osobního štěstí na úkor druhých), adoroval. Byť si vypůjčuje některé příběhové prvky patetických pohádek (flashbacky, zápas, který je třeba vyhrát), ve skutečnosti celkem chladnokrevně ukazuje, na čem tyhle filmy o velkých vítězstvích stojí. (Například jindy klíčová postava trenéra je odsunuta bokem, což se projevuje i jeho situováním na okraj záběru a co je zdůrazněno „odevzdaným“ výkonem excelentního P.S. Hoffmana.) Miller sundává sportovní slupku, aby vyjevil, že se pod ní skrývá cynické manažerské drama. Zároveň nám do cesty nejsou stavěny překážky bránící starému dobrému dojmutí, kterému na druhou stranu není ani přisluhováno (třeba soundtrackem, vytvářejícím přednostně napětí). Ambivalentní pojetí tradičního útoku na emoce krásně shrnuje dceřina písnička, kterou si Billy v závěru pouští. Je to zkrátka takové dojetí s „ale…“, s nadhodnotou k přemýšlení. 80% (30.11.2011)

Film bol nominovany na Oscara za najlepsi film roka, avsak zvitazil THE ARTIST (2011). V hereckych kategoriach bol nominovany Brad Pitt za najlepsieho herca v hlavnej ulohe, avsak zvitazil Jean Dujardin za The Artist a vo vedlajsej ulohe bol nominovany Jonah Hill, avsak Oscara ziskal Christopher Plummer za ZACATKY (2011). ________ Brad Pitt - (Billy Beane) +++ Jonah Hill - (Peter Brand) +++ Philip Seymour Hoffman - (Art Howe) +++ Robin Wright - (Sharon) +++ Chris Pratt - (Scott Hatteberg) +++ Stephen Bishop - (David Justice) +++ Reed Diamond - (Mark Shapiro) +++ Brent Jennings - (Ron Washington) +++ Ken Medlock - (Grady Fuson) +++ Produkcia: Brad Pitt, Scott Rudin +++ (22.03.2013)

Po uchvacujícím Foxcatcherovi jsem se na to, že uvidím starší Moneyball, dost těšila. Čich na námět Bennett Miller evidetně měl už tehdy, ale vůbec mě nenapadlo, že by zpracování mohlo být až takovéhle fiasko. Celá myšlenka je důležitá i vzrušující, převratná z mnoha důvodů a s možným dopadem pro tolik oborů a profesí a životních a charakterových kvalit lidí, kteří se jim věnují. Dalo se z toho pro vybudování komplexního snímku tolik vytěžit a člověk nemůže přestat myslet na to, jak by to BM natočil dnes, po Foxcatcherovi, kdyby dostal druhou šanci. Protože tenhle film vyrobil, jako by vůbec neměl cit, jen suchopárně převyprávěl osnovu příběhu v bodech, tak mechanicky a otrocky, že i z filmových klišé tu zbylé okoralé koncepty. Jako by vůbec nechápal svoji režisérskou tvůrčí moc. Jako by ve skutečnosti nevěděl, že může cokoli zvoleného ztvárňovat, vyjímat, zachycovat, přibližovat, dávat pocítit, prožít.... Přitom to není chytrý kalkul, strategie, ale tvůrčí nepromyšlenost, nedbalost, osobnost režiséra tu absentuje, opominutá, neobsazená role tvůrce. Scény ze scénáře mechanicky převedené do obrazu. Jenže i netečná realita faktů by se dala zachytit o tolik líp, přesněji. Například záběry hry byly tak odbyté, že ani kolikrát nebylo jasné, co mají právě vyjádřit, ať už šlo o to, který tým zrovna vítězí, nebo jaké kvality který hráč nemá či má. Všecko je to nahodilé, natočené rutinně, podle prvního klišé, které lze namontovat, a bez skutečného zájmu, citu, zápalu. Promarněná příležitost. Jestli se na tom ale naučil, že to celé chce příště udělat úplně jinak, a výsledkem toho je Foxcatcher, pak nelituji, že mu tenhle námět padl tréninkově za oběť. (15.02.2016)

Velká pecka. Tyhle sportovní životopisné dramata mě sakra baví, ať už se jedná o basketbal-Hustle, tennis-Král Richard a Borg/Mcenroe, lyže- Orel Eddie, krasobruslení- Já Tonya, auta- Le Mans 66 i Rivalové tak nyní přidávám do sbírky i Moneyball- baseball. Taky se přidávám k těm, kteří danou hru nejspíš nikdy nepochopí, ale zde to vůbec nevadí, na samotné hraní totiž až tak nedojde, spíše je zde hezky poukázáno na zákulisí managerů a tradeování hráčů, což mě překvapivě velmi bavilo. Obchodování s lidmi trochu jinak. Celý ten nápad o poskládání týmu z  hráčů, kterým nikdo nevěří jen na základě počítačových statistik je parádní. Brad Pitt jak jinak výborný, Jonah Hill taktéž fajn a na nich to také stojí. Výborně napsané dialogy, pár nečekaných zvratů, skvělá režie i napínavé finále z toho dělá poctivou filmařinu i zábavnou sportovní podívanou. Fakt skvělé. 8/10. (07.07.2022)