Moneyball

Spoilery. Jsem zmaten. Takhle filmy podle skutečných událostí přeci neprobíhají. Znáte to. Hlavní hrdina měl zkusit něco šíleného, jenže ono to jde zprvu ztuha. Pak se zadaří, jen aby se vyskytl skrytý velefail. Nakonec ho ale s vypětím všech sil všichni překonáme a svět se o kousek pohne. Tečka. Žádné obracení rolí (čísla v. intuice) tu nechceme. Žádné vybočení z topoi filmem oblíbené reality, žádná nečekaná rozhodnutí, morální zrcadla rigidních hodnot diváka a už vůbec ne nekonkrétní mnohovýznamové závěry. Co to jako má bejt vůbec za hru, tenhle baseball? (08.09.2013)

The Social Network meets baseball. Aniž bych předem znal jméno (spolu)scénáristy, čul jsem v tom Sorkinův rukopis. Je to opět nesmiřitelné, bezohledné, ukecané (směrem k tématu), místy chladně odtažité, přitom obetkané respektem k "solitérovi", který změní svět (baseballu). Požitek z filmu exponenciálně naroste s povědomím diváka o hře jako takové. Ale i když víte o baseballu stejné kulové jako já, pořád jsou tu hodně živě napsané a zahrané postavy, jejichž vztahy a komunikace zaujmou. Ten film na mě nepůsobil tolik na rovině racionální (nerozuměl jsem mu v detailech), ale po stránce emoční prostě funguje (místy až překvapivě, dospěle infantilní vztah Billyho a jeho dcery mi nevím proč evokoval Coppolové Nowhere). Navíc vyjma několika klišovitých zpomalovaček musím ocenit, jak spartánsky to celé působí. Žádné ultimátní feel-good. Prostě jen "daddy, you´re such a loser"... Pozoruhodná výpověď o tom, jak se dají věci měnit a (opět) snímek, který je o vzpouře proti těm, kteří říkají, že to jinak nejde. Coincidence? You decide. :-) (15.11.2011)

Tak si ty cenné údaje zase trošku shrňme. Vynásobíme li délku klacku vyhořelého pálkaře časem, za který tlustý černoch doběhne na třetí metu, přičteme počet strajků nadhazovače s vykloubeným ramenem, výsledek vydělíme počtem písmen ve slově houmran (pozor, psáno anglicky!!!), umocníme podílem množství sedaček VIP lóže a průměrným platem druhořadého bejsbólisty, celé to interpretujeme do gaussovy roviny, přičmáráme směrodatnou odchylku vzniklou rozdílem fucktoriálu průměrné délky sprchování středně zpoceného středopolaře a manažerských odměn překrásného kouče, dostaneme číslo, které když vykrátíme šestnácti a bude ležet v intervalu <7,44581; 7,44583>, znamená to, že vyhrajeme Světovou sérii! Jebat lidský fucktor!! Jo, jo, dobrodružné a strhující leda tak pro kníratou přítelkyni absolventa matfyzu. O kloudný bejsból tu člověk nezavadí a zbytek mi už vysvětlil doktor, když ještě Princové byli na draka. Vidím ale, že spousta z vás, včetně těch, o kterých bezpečně vím, že svou heterosexualitu jen nepředstírají, by s gustem vyexovalo ten kelímek, do kterého Božský Brad celý film chlustal. A máte recht! Hrát tam místo něj třeba takový Ron Perlman, bylo by to jako číst nedělní přílohu Sportu s házenkářskými výsledky. Je spanilý a dokonce i hraje, proto za něj jednu přidám, kdybych se náhodou někdy v budoucnu rozhodl změnit pohlaví. (10.01.2012)

// V jistých směrech ...kašlu na to, ten film je skvělej. Při dosažení ehm spoiler ehm rekordu v počtu vyhraných her za sebou konec spoileru mi vyloženě ukápla slzička radosti. Naposledy jsem tenhle pocit měl u Warriora. Jenže tam to bylo přece jenom o něco intenzivnější a to finále bylo nakonec také "dotaženější" tudíž, v porovnání právě s ním Moneyball přece jenom zaostává. Pořád je to ale dobrá zábava.. ne jen pro fanoušky baseballu. (28.01.2012)

Pokud jste Američani, přičtěte si deset %, jestli máte rádi baseball, tak dalších 10, za (až moc civilního) Pitta taktéž. Jinak je to místy docela nuda s extrémním počtem narážek na baseballovou historii a s hutným herním slangem, bez jejichž znalosti jsem si film užila mnohem míň. A to ještě vím, co je to nadhazovač, meta a homerun. Fakt, že jde o Sorkinův scénář, je rozeznatelný do půl hodiny, i když to předem nevíte (souhlas s Marigoldem). Ukecanost u sportovců však není cool tolik jako u subkultury ajťáků a nerdů. Vyzdvihnout však musím to, že Moneyball obsahuje několik dobrých vtipů, které jsou částečně jakoby skryté v řeči a běžných gestech - neupozorňují na sebe, přirozeně se objeví, ale rozhodně ne každý se smál. 70 % s odřenou pálkou, ale na odplivnutí do kelímku to rozhodně není./// Dceřina (skvělá Kerris Dorsey) písnička byla skvělá, dokonce lepší než originál (!), ale její text působil spolu s finální scénou až příliš explicitně a lehce citově vyděračsky. A Jonah Hill by měl zůstat u vážných rolí, protože z něj poprvé vyzařovalo nějaké charisma./// S odstupem musím říct, že vlastně netuším, jaká je cílová skupina filmu. Starší nebudou stíhat číst hutné titulky, pro zamilované párečky je tam minimum romantiky, puberťačky na to půjdou kvůli Pittovi, ale žádné potencionálně kultovní scény se nedočkají. Pro sportovce je to příliš neakční a navíc s artovým přídechem. Není to ani jímavé a dobře stravitelné klišé jako Blind Side. Just enjoy the show. [Kino] (15.11.2011)