Návrat Růžového pantera

Od prvních minut šílenej nářez. Prvních 15 minut, kdy probíhá loupež diamantu, je v dnešní době bombastických akčních scén přeci jen poněkud pozvolný, ale jakmile se na scéně objeví Peter Sellers, nemá to chybu. To, že mluví jakýmsi pofidérním francouzským přízvukem, mě spíše vadilo, více se to hodí k trapnému "remaku" Steva Martina. Každopádně zapalovač v pistoli je legendární a jsou tu skvělé dlouhé záběry, mnoho gagů se odehraje v jedné dlouhé jízdě, což samozřejmě dává prostor Sellersové komediálnímu talentu. (25.09.2010)

Clouseau, Keito a Dreyfus, jsou po devítileté pauze ještě šílenější. V dobrém slova smyslu. A ozdobou filmu je krásná Frau Schell. Zhlédnuto poprvé v originálním znění, takže jsem si mohl pořádně vychutnat i Sellersův kulervoucí ''francouzský'' přízvuk. Ale na druhou stranu mi chyběl třeba Fišerův šimpán nebo cimra, inu zvyk je zvyk. Každopádně některé gagy mě dodnes dokážou přimět k salvě bezuzdného chechotu, jako třeba sekvence s opravářem telefénů. "Opravil jsem váš zvonek aby nezvonil. Je to zdarma." (22.04.2021)

Tak to je opravdu mazec! :) Snad nikdo takhle trefně nedokáže mluvit anglicky a francouzsky současně dohromady jako Peter Sellers. Původní dialogy plné slovních hříček se Sellersovým originálním akcentem mne nesmírně bavily ("Do you have a rhum? ... Room?"), ale jinak se mé dojmy pohybují zhruba na stejné vlně jako dříve, kdy jsem film viděl s povedeným (původním!) českým dabingem a tentokrát ponechávám hodnocení beze změny. Vedle zmíněných dialogů samozřejmě nelze přehlédnout i pár nezapomenutelných scén groteskního charakteru, ale ten ústřední děj kolem ukradeného diamantu mne zde příliš nebere, stejně jako v případě prvního filmu z roku 1963. Narozdíl od předchozího Komisaře Clouseaua na stopě a nasledujícího ...znovu zasahuje mi tento díl připadá dost nevyrovnaný, polonudnou vatu zestárlého příběhu o loupežných kšeftech střídají pro změnu hodně bláznivé scénky a byť zrovna ty mají zřejmě představovat hlavní devizi, působí někdy v rámci celého děje jako pěst na oko. Chvílemi je to na mne až moc praštěné, až se stejně jako nascendi začínám během pousmání obávat, aby takhle ujetá zábava plná úderů a zničených věcí nesklouzla do trapnosti. Chudák papouch! ;o) 65% (30.06.2020)

Sellers sa snaží, ale stále tie fóry vychádzaju iba tak na pol plynu. Príliš dlhé čakanie na vyvrcholenie kazí náladu a keď desať minút upratuje a všetko sa mu groteskne nedarí, je to zúfalé a situáciu zachráni len papagáj. Ako krimi to okrem úvodnej akcie samozrejme nestojí skoro za nič, takže zostáva na hodnotenie iba groteska. –––– Já jsem přes muziku a opičák je přes obchod. On nekecá do koncertu a já mu nežvaním do kšeftu. (31.01.2015)

„Bláznivej orientálnej idiote!“ Veľkolepý návrat. Edwards a Sellers si pri jednotke (1963) sadli, ale v dobe vzniku dvojky (1964) medzi nimi došlo k rozkolom. Štúdio trojku úspešnej série samozrejme chcelo, ale zrejme nemalo chuť riskovať napätú atmosféru na pľaci, z ktorej by mohlo vzísť všeličo (avšak ťažko niečo pekné), Edwardsa so Sellersom hodilo cez palubu, trojka (1968) vznikla bez ich účasti a v dobrom (?) šialeného Sellersa v nej nahradil „nijaký“ Alan Arkin. Jednalo sa o jedno z najkatastrofálnejších hereckých pre-obsadení v dejinách kinematografie, film nikoho nezaujímal a i s odstupom desaťročí je fakt veľmi, veľmi slabý. V r. 1975 však štúdio vyhodnotilo situáciu tak, že by rado sériu vrátilo naspäť ku koreňom, situácia sa medzičasom upokojila a tak na štvorku opäť najalo osvedčený pár Edwards/Sellers. Kriminálna linka ma absolútne nezaujímala a trvám si na tom, že vážni herci ako tu Christopher Plummer, v jednotke Niven a v trojke Arkin, sa do tejto série totálne nehodia. Ale inak určite jeden z najvydarenejších dielov série. Páni boli zjavne pri chuti a plnými dúškami si vychutnávali návrat. Za bežných okolností mi nepripadá vtipné, ak je v komédii postava prehnane zmätená, chaotická a roztržitá a neustále o niečo zakopáva a vráža do stien, ale Sellers to dokázal poňať tak realisticky, že je to vtipné i po desaťročiach. Scenár opäť do hry vracia legendárny diamant a neabsentujú ani obľúbené prepadové scény s nepredvídateľným komorníkom Catom a skvelé dialógy, hlášky a scény. Niekedy sa to darí skombinovať všetko dokopy, viď. pokec so slepým pouličným hudobníkom a jeho „opecou“ alebo „sledujte to auto“ (prípadne „Prepáčte, viete ako sa ide do tohto hotelu?“ – „Áno.“). Pozoruhodné z dramaturgického hľadiska na celej sérii je, ako boli tvorcovia (možno prinútení štúdiom?) ignorovať zásadné zvraty. Na konci jednotky Clouseau zjavne mieril za mreže, ale v dvojke bol znova normálny policajt v službe a na konci dvojky šéfinšpektor Dreyfus zjavne spáchal masovú vraždu (!), ale v štvorke stále bez problémov vykonáva svoje zamestnanie atď. (29.11.2023)