Komisař Clouseau na stopě

Za prvé jsou tu titulky, dnes již povinná součást učebnic výtvarných oborů. Za druhé je tu geniální hudba Henry Manciniho. A za třetí, je tu on: Clouseau. Jacques Clouseau. Geniální mozek ukrytý za maskou mentálně poněkud utlumeného policisty, který si s hlavou hrdě zdviženou a plavným krokem šelmy razí cestu detektivní zápletkou, vstříc neomylnému rozuzlení a čím dál absurdnějším zítřkům. V rámci své mission: impossible pro spravedlnost a právo neochvějně čelí vrahům, nudistům, sluhům všech barev, mulám i šíleným nadřízeným. Plane jen pro svou práci, pro krásu žen a pro aktivovaný zapalovač ve svém kabátě… (04.01.2012)

Konečně Clouseau jako hlavní postava a hned náběh na naprostý kult. Tím se sice staly až dva díly následující, ale už tady se ukázaly všechny nezapomenutelné trademarky. Všudypřítomný Kato, přehnaný akcent ("ano, muly") a hlavně Dreyfus - původně jen skeptický šéf a postupně stále šílenější oběť antitalentu nezastavitelného podřízeného. (18.01.2007)

Síce som pocítil nepatrné zlepšenie oproti prvej 'panterovke', no stále ma ten pravý ošiaľ obchádza. Veľmi inteligentná paródia na krimi kolegov, ale ešte trošku absurdnosti by nezaškodilo. Našťastie ťaží hlavne z bravúrnej situačnej komiky, ktorá sa v podobných situáciách dnes hľadá už veľmi ťažko. Sellersove výrazy komisárskeho debilka mu ale seknú perfektne, tak dúfam, že v ďalšej časti série to bude ešte lepšie. 70%. (07.04.2008)

Přede všemi slibuju, že se příště dívám na obdobné britské a americké filmy výhradně v originále. Málem jsem se tady připravil o kompletní zážitek z jedné z nejskvostnějších komedií s Peterem Sellersem a smířil společně s komisařem Dreyffusem s dojmem, že Clouseau na stopě špiní dobré jméno kriminalistiky. Stanislav Fišer coby dabér odvádí určitě obdivuhodnou práci a zdařile nabízí postavu Clouseaua pro českého diváka, ale dává jí poněkud odlišný rozměr; svým tónem a dikcí z Clouseaua dělá daleko víc šaškujícího a nafoukaného idiota a vkládá za každou cenu humorný akcent s kapkou přehrávání do téměř každé repliky (za mne zbytečně). Mám dojem, jakobych se loni a teď díval na dvě zcela odlišná provedení, k původnímu hodnocení připojuju dvě hvězdy navíc a navzdory zdejšímu opěvování dabingu musím u Výstřelu ve temnotě vyzdvihnout v první řadě původní znění. Sellers mne svým originálním projevem fascinuje daleko víc než Fišer, zůstává z větší části vážný (stejně jako vážný je samotný příběh o vraždě a jejím vyšetřování) a nechává o to překvapivěji vyznít všechny ty vizuální gagy vyplývající z inspektorovy fyzické neschopnosti. V tomto pojetí mi i ona kombinace kriminalistiky a grotesky přijde daleko víc vyváženější, ba dokonce funkční. Pověstnou kulečníkovou scénu si užívám stejně jako pravidelné analyzy sesbíraných fakt u tabule s panem Herkulem... luxus! Totiž fakt! ;o) Vše doplňují mj. hezké vtípky s francouzskou hymnou, malířským převlekem a závěrečný hromadný výslech ve stylu Poirota. A že má tahle dobře načasovaná parodie i nějaké slabší místo...? Apropo, neporouchaly se náhodou ke konci filmu i dobře načasované Herkulovy hodinky? :-) 85% (06.05.2020)

"A Shot In The Dark" je právoplatným počátkem růžovopanterovské série. Pravda, Blake Edwards rok před tímto skvostem natočil snímek Růžový panter, ale tam byl úředně výkonný idiot Clouseau pouze v roli vedlejší figurky, která byla jednou z mála světlých stránek jinak dosti ucourané detektivní konverzačky. Až tenhle kousek nese všechna poznávací znamení, na kterých je založena série. Tedy především – kolosální exhibici Petera Sellerse, který předvedl jeden z nejkomplexnějších komediálních výkonů v dějinách. Jeho Clouseau, detektiv ze "syrretee", je labužnicky dotažený do posledního detailu (stačí poslouchat jeho přihlouplý "aksánt") a je to právě Sellersovo famózní herectví, které dělá z některých scén absolutní klasiku – nemohu neupozornit na legendární kulečníkovou destrukci, v níž se opravdu vyplatí sledovat Sellersův pohyb a mimiku. Dále tu máme humor – postavený na typických groteskních prvcích (padání, přehmaty, destrukce atd.) a též na Clouseauově inteligentním verbálním humoru (Podezírám každého a zároveň nikoho). Pak je tu detektivní zápletka, která ale ustupuje výše jmenovanému, přesto má originální rozuzlení. A vše dohromady? Geniální prča s několika nezapomenutelnými a nepřekonatelnými nápady (originálnější postava než třeštidlo Kato se hledá těžko), výtečným Herbertem Lomem v roli rodícího se psychotika Dreyfuse a několika hluššími místy, které mi připomínají suchopárnost původního Růžového pantera. Naštěstí jich je velmi málo. (14.09.2004)