Komisař Clouseau na stopě

Některým návratům do minulosti by se měl člověk raději vyhnout, aby se jeho sladké vzpomínky nezměnily v prach a popel. Někdy je ta konfrontace s realitou opravdu nepříjemně bolestná. Sérii o Růžovém panterovi jsem měl zafixovanou jako záruku příjemné zábavy a tituly, které kdysi udělaly Peteru Sellersovi ve filmovém světě jméno, jsem oznámkoval hodně vysokou nadílkou hvězdiček. Když jsem se po letech k tomuhle snímku vrátil, musím konstatovat, že jsem sice necítil rozladění nebo dokonce zlost, kterou ve mě dokážou vyvolat některé soudobé hity, ale pocit dobré zábavy byl ten tam. Komisaře Couseau na stopě nejlépe charakterizuje slovo vyčpělost. Clouseau padá z pohovky, z okna, do bazénu a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Většina gagů, nebojím se říct, výrazně převažující většina je spíš prvoplánová až infantilní. Zápletka prostinká, herecké výkony nic extra, takový Herbert Lom pro mě až nepříjemně přehrává. Ano, Sellers odvádí svoje, ale zásadní pro jeho filmografii byly z mého dnešního pohledu úplně jiné tituly, ať už Doktor Divnoláska nebo Byl jsem při tom. Je hodně znát, že tenhle kousek vznikl v jiné době, která ještě měla problémy s prudérií a nahotou a řada scén těžila z lechtivosti, která se už dnes pochopitelně, pánbůh zaplať, nedostavuje. Je zajímavé, že při scéně z nudistické pláže se dokázal kameraman a režisér vyhnout prakticky všem tehdy choulostivým částem lidského těla. To je možná to nejkomičtější, co dnes na tomto titulu shledávám. Celkový dojem: 40 %. (15.08.2015)

Druhý film s postavou komisaře Clouseaua, ale první plnohodnotně "clouseauovský". A i když od prvního dílu uplynul pouhý rok, jsou to dva naprosto odlišné kousky. Posun od extrémně nudné statické konverzační pseudokomedie ke ztřeštěné komedii francouzského stylu se suchým britským humorem, je myslím posunem tím správným směrem. Clouseau je tu už ve své obvyklé formě, takže poráží a demoluje nábytek, naráží do zdí, padá z oken, mele nesmysly a leze na nervy svému nadřízenému Dreyfusovi tak silně, že ten se postupně mění v lidskou trosku a několikanásobného vraha. A představí se i zavilec Kato, moje postava v dětství nejoblíbenější. A jelikož mám konečně celou sérii o Růžovém panterovi v originálním znění, tak teprve až teď zjišťuju, že Kato byl celou dobu vlastně Keito! No a ještě nesmím zapomenout na nádhernou úvodní píseň: https://www.youtube.com/watch?v=tH25Baubkew (21.04.2021)

Pro mne druhý nejlepší díl této série (můj TOP je "Růžový panter znovu zasahuje"). Střídají se nezapomenutelné scény s nezapomenutelnými hláškami, je tu snad nejvíce Clouseauových zkomolenin jmen a hlavně se zde poprvé objevuje Herbert Lom. Je to navíc i celkem slušné krimi, ale ne v tak velké míře, aby to nudilo. Úplný opak prvního Pantera. (31.12.2006)

Tak konečně začíná být Clouseau roztržitý a troubovitý přesně, jak ho máme rádi. Nějak si nevybavuji, že bych tenhle film někdy viděl, pravděpodobně mi dosud unikal, i když u některých scén jako bych měl deja vu. Scéna s kulečníkem je naprosto výborná. Trošku mi občas vadil takový jednoduchý a hodně tlačený humor, hlavně v první půlce filmu, která mi přijde slabší, takové ty očividné a šestákové vtípky, kdy si jacques něco postaví do cesty, mrkne na nás a pak o to jakoby náhodou zakopne. Ale globus nikdy nezklame. Ve druhé půli se to už rozjede a člověk si rochní. (13.08.2013)

Souhlas s Oskarem, že asi nejlepší díl série. Přitom mělo být všechno úplně jinak (aspoň podle IMDB). Původně se mělo jednat o adaptaci broadwayské detektivní komedie, ve které měli Sellers a Walther Matthau hrát detektivy. (Byla by to zajímavá komická dvojice.) Ale Sellersovi se to nějak nezamlouvalo, a tak zavolal Blakeu Edwrdsovi (to bylo v době, kdy spolu ještě dokázali komunikovat), který v té době dělal dokončovací práce na Růžovém panterovi. A Edwardse napadlo, aby hlavní postavou byl inspektor Jacques Closeau z ještě neuvedeného filmu. Do role Marie Gambrelliové chtěl obsadit Sophii Loren nebo Romy Schneider, ale ty odmítly, a tak se musel spokojit s německou hvězdičkou Elke Sommer, kterou u nás známe ještě z mayovky Mezi supy. Zatímco Edwards přepisoval původní scénář (ze kterého vlastně nic nezbylo), tak Sellers přizval své přátele Herberta Loma a Grahama Starka. První vytvořil nezapomenutelného Dreyfuse, druhý seržanta Hercula LaJoye, který sice ze série (až na Stopu) zmizel, Stark však hrál jiné vedlejší role, například se s Harveym Kormanem (Hedley Lammar ze Žhavých sedel) střídal v roli profesora Ballse. Pak se přidal ještě Burt Kwouk jako Cato a André Maranne, jehož kouzelný seržant Francois je tak trochu neprávem opomíjen. A tak se tu objevuje vlastně všechno, co na Closeauovské sérii máme rádi a to, co vlastně v prvním filmu chybí. Stanislav Fišer si zaslouží pochvalu za všechny díly (tři dokonce namlouval dvakrát), ale za tento speciálně. V originále se totiž onen pověstný přízvuk vlastně téměř nevyskytuje a tak především díky němu se zde vyskytují například zkomoleniny jména Ballon. Doporučuji se kouknout na celkem zábavný trailer. (06.04.2007)