Desátá oběť

Talianske sci-fi je jav vskutku ojedinelý, o to viac poteší, ak sa jedná o príjemné prekvapenie. Divákov očakávajúcich taliansku komédiu v žánrovom obale môže zaskočiť prítomné násilie, kde prichádzajú o život v rámci zvrátenej hry aj krásne ženy. Petri natočil satiru a alegóriu na partnerský a manželský život, vyjadruje sa prostredníctvom prehnaného futuristického príbehu k talianskej spoločnosti a pripravil niekoľko koncov, ktoré Petrimu a producentovi Pontimu schvaľujem. Nebol som nimi sklamaný ako autor tunajšieho obsahu. (13.06.2012)

Vskutku výborný snímek, který v italském teatrálním duchu ukazuje to, kam se může společnost dostat ve chvíli, kdy naprosto propadne televizi, kdy naprosto propadne komerčním iluzím a cokoli se pro ně stane zábavou. Dnes nikoli tak objevné, ale v roce 1965 přece jen skvělá kritika, která funguje i dnes, pouze s tím rozdílem, že vzniklo více podobných děl. (13.02.2015)

"Pozor! Jsem oběť!" Centrální mozek lidstva, tentokrát umístěnej v Ženevě, vybral k dalšímu duelu Caroline, lovce číslo 14632 a Marcella, oběť číslo14879. Lepší dvojici nám snad ani futuristická budoucnost, která je pro mne v tuto chvíli již 16 let minulostí, nemohla nabídnout. Já se přitom tedy skvěle pobavil, což je celkem zarážející, neboť italsky umím pouze počítat do deseti a titulky ani dabing si ke mně cestu nenašly. (23.03.2016)

Při dokonalém dualismu formy a obsahu je nám tu představena Petriho vize budoucnosti, ve které již lidstvo zapomnělo a zcela rezignovalo na jakékoliv morální, etické a duchovní hodnoty (ještě lépe: lidstvo jakoby takové hodnoty ani nikdy nemělo). Vize společnosti, fungující na principech zažitého a normalizovaného fašismu, v duchovní sféře se navracející k primitivním pohanským rituálům, a v rovině všudypřítomného a nejmodernějšího entertainmentu oživující starověké gladiátorské zápasy na život a na smrt. V částečně komediálním, částečně dramatické a místy melodramatickém podání a za výrazné podpory skvělé hudby Piera Piccioniho energií nabitý film. A z dosud mnou shlédnutých Petriho filmů asi nejlepší. (věčná škoda toho debilního, producentem Pontim vynuceného konce, který veškerá témata filmu úspěšné zametá pod koberec). (24.06.2014)

Film rozpracovává v satirickém duchu řadu vážných témat a je překvapivé (což není myšleno jako hodnotící soud, ale prosté konstatování), jak společenskokritický Petri po celou dobu tohoto ducha neopustí. Vždyť příběh o institucionalizaci barbarského násilí - vydávané za jeho ovládnutí a přitom jej vlastně přenášející přímo doprostřed naší společnosti a plodící tím mezi lidmi ostudnou lhostejnost, plynoucí z pocitu, že legalizovaný akt konaný někým jiným pod rouškou všeobecné prospěšnosti naše mravní svědomí nemusí nijak narušovat - přímo volá po moralizování. Žánr komedie však není porušen a my si můžeme užívat především skvělou estetickou rovinu filmu. Neboť pokud si jako pisatel těchto řádků myslíte, že 60. léta jsou estetický vrchol posledního půlstoletí, je tento film pro vás. To nejprogresivnější reálné z 60. let (př. Jaguar E-Type) se tu snoubí s projektováním představ 60. let na budoucnost a tím samozřejmě odhalující zase jenom představy 60. let (móda, interiéry atd.). A k estetice pochopitelně patří i forma, kterou má Petri vždy mistrně zvládnutou (není se co divit, když kameramanovi G. Di Venanzovi dělal asistenta Pasqualino De Santis). (07.07.2014)