Kvílení

Totální nuda! Už je to docela dávno, co jsem byl naprosto uhranutý beatniky a četl prakticky všechno co od/o nich bylo v češtině přeloženo a napsáno, a i když dnes už mě problémy americké mládeže 50. let tolik neznepokojují, na film jsem se moc těšil, už jen proto, že si své dávné lásky osvěžím. ALE můj nostalgický vztah byl asi jediným důvodem, proč jsem film vůbec dokoukal. Celé je to absolutně bez pohybu (přestože beatnici byli pořád NA CESTĚ), suché bez jakéhokoli vzrušení (beatnici ničím jiným nežili), celé je to naprostý a sterilní opak (víceméně autobiografického!) Kvílení, nařčeného z obscenity. A přitom má Kvílení takový potenciál! Celé to vypadá jako suchý dokument lehce ozvláštněný animovaným doprovodem recitace Ginsbergovy básně. James Franco imituje Ginsberga, jeho hlas i dikci velmi povedeně, ale je to prostě nuda! A nesympatičtější herce pro Kerouaca a Cassadyho už asi vybrat nemohli. Kdysi jsem se u Rauvolfova dokumentu! Alternativní kultura (o beatnicích jsou první 3 díly) bavil mnohem mnohem víc! (06.02.2011)

Film je sice o Ginsbergovi, ale jen zdánlivě. Ve skutečnosti je o cenzuře, svobodě a umění. Soudní proces by u mě chvílemi vyvolával záchvaty smíchu, kdyby se nebojovalo o svobodu slova a projevu. ,,Co tím chtěl říci?" ,,Promiňte, ale poezii nemůžete překládat do prózy, tak to nefunguje." A ta slepice, co tři roky přepisovala Fausta a s Kvílením moc času neztrácela, jelikož hned poznala, že nemá hodnotu. Žalobce představoval tu část rádoby prudérní společnosti, co křičí o morálce, a doma sjíždí porno, co horuje za rodinu, a na každém rohu má milenku. Přetvářka, faleš a snaha rozkazovat druhým. Když nějaký blb nepochopí knihu, pak je třeba ji zakázat. Že by se měl raději zakázat onen blb, je více než zřejmé. Samotná báseň vytváří ve snímku jen jakési křoví, kulisu pro závažné myšlenky o společnosti. Jistě, oprávněná obžaloba kapitalismu (jak se ukazuje, je pořád stejně prohnilý jako komunismus) a touha po volnosti, po nespoutaném životě prolínají celým filmem, avšak nakonec se vše smrskává do onoho záhadného slova - SVOBODA. (21.05.2013)

Bukva Allen, který se proslavil dvěma skutky: Napsal debilní Kvílení a byl králem majálesu v osmašedesátém. Jinak to byl odporný arogantní kretén, kterého jsem měl tu čest poznat při jeho návštěvě po sametovém pravdoláskavém převrácení k lži a zlodějině. Tlustá, chlupatá buzna a těžká smažka. Ale jako dokument o praseti je to povedená blamáž. Jo, a nepište mi. (18.01.2012)

Nějak takhle bych si to moc nepředstavoval. Z těch básní jsem sice celé četl jen Kvílení a ze zbytků jen sem tam nějaké úryvky, ale kdybych měl styl beat generation převést na plátno, tak to určitě nebude tak doslovné jako tady. Na těch animovaných pasážích je to dost vidět - vnímání básní je sice u každého subjektivní, nicméně tu nejznámější, Kvílení, zde pocitově pojali úplně mimo to co jsem z ní cítil já. Dost mi vadí ale taky to, že když je to celé o životě Allana Ginsberga (který psal tak, jak psal), tak bych to čekal experimentálněji podané, ale tady se všechny zajímavé nápady buď vyčerpají ze začátku a nebo se rychle omrzí a zbytek filmu je poměrně standardně (a poněkud nezajímavě) natočený. A do toho všeho tu máme očekávatelnou myšlenku o tvůrčí svobodě a snahu beat generation co nejvíc obhájit a udělat z nich skutečný literární klenot, ale ve finále to působí jedině tak povrchně. A to beat generation není nic, co bych obhajoval, ba naopak, měl bych k nim dost výtek, ale zase je zajímavé si o nich číst. Tohle mě ale ve finále zklamalo a to jsem od toho nečekal moc. A ačkoli mám Jamese Franca hodně rád, tady dostal roli, do které se nehodil a buď se do ní nedokázal správně vžít a nebo je to vina režisérů, kteří pořádně nevěděli, jak přesně chtějí Ginsberga představit. Popravdě bych jako správnou možnost viděl spíš tu druhou, vzhledem k tomu, jak vypadá celek a jaké tu jsou stěžejní problémy... 2* (13.01.2022)

Film v rytmu básně. Báseň v rytmu hudby. Hudba v rytmu srdečního tepu křehkého a přemýšlivého muže, který prošel peklem a v zoufalém vytí dokázal najít naději. ____ Snímek je recitací slavné básně, jejím animovaným ztvárněním, Ginsbergovým životopisem, soudním procesem a úvahou nad autorskou tvorbou, svobodou a sebevyjádřením. Střídá animované, černobílé i barevné pasáže a ve výsledku působí jako život sám. James Franco je v tomhle filmu pro mě bůh. SHRNUTÍ: Takhle vám to ve škole nikdy neřeknou. /můj komentář č. 2 700/ (18.09.2018)