Habermannův mlýn

Česká kinematografie na tom ještě není tak špatně, jak si většina z nás myslí, když dokáže vyprodukovat takto kvalitní film. Aby však podobně silný snímek vznikl, musí být splněno několik důležitých podmínek. Tak například se nesmíme pokoušet natočit komedii, protože těch opravdu vtipných a inteligentních bych od revoluce napočítal na prstech jedné ruky vysloužilého truhláře. Dále je důležité mít po ruce silný příběh (nejlépe podle skutečné události), téma, které osloví mlsné tuzemské publikum. A v neposlední řadě není od věci, aby se látky chopil talentovaný režisér. Buď někdo z nastupující vlny (napadá mě např. David Ondříček) či nějaký zkušený matador ze staré školy, jako je právě Juraj Herz. Habermannův mlýn splňuje všechny výše uvedené body a proto je pro mě skvělým zážitkem. Nebojme se točit vážné filmy a klidně i v koprodukci, protože tohle ještě pořád umíme, tady je naše parketa. Při závěrečné, soudružské Hrycově hlášce o pakování těch německých sviní, mi přeběhl mráz po zádech. Z bláta do louže. P.S. Karel Roden je právem nejuznávanějším českým hercem současnosti. (29.01.2015)

Je dobře, že se i u nás točí filmy věnující se tomuto nejčernějšímu období novodobé historie. A ještě více nás může těšit, že mají takovou kvalitu jako v případě Habermannova mlýnu. Filmařsky skvěle zvládnutá práce s vynikajícími herci a perfektně plynoucím příběhem. Atmosféra temné doby je podle mě, jakožto osoby představující si hrůzy druhé světové války jen prostřednictvím dokumentů, trefena naprosto přesně a celkově je ta trochu "komornější" česká produkce základním kamenem úspěchu. Jedinou, ale fatální slabinou filmu je, že nedokáže psychologicky strhnout a dramaticky vystupňovat své klíčové momenty, tak aby jinak poctivá výprava na chvíli přeladila od režimu chladnokrevné, po Oscaru lačnící demonstrace (ne)lidství do syrovějších obrazových módů... Přesto slušné a zasloužené 4*... (28.05.2012)

Nevděk světem vládne a každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. Habermannův mlýn je velkolepé české drama, jehož úplný a silný zážitek podmiňuje fakt, že jde o příběh podle skutečné události. Skvěle natočené, ideální stopáž, výborní herci, z nichž mnozí ztvárňují role, ve kterých je neznáme, výborná atmosféra, jež ke konci houstne, hudba, která dodává scénám větší hloubku a již zmíněný děj utvářející pohled na nespravedlnost, ubohost, brutalitu a zaslepenost lidí. Na jedné straně fanatičtí němečtí vojáci a na druhé samozvaní soudci, jimž není nic svaté. Při posledních minutách snímku by se jeden styděl zato, že je Čech, resp. že je člověk. (06.11.2010)

V posledních deseti letech se 2. světová válka promítla do příběhu letců RAF v Tmavomodrém světě, osudu želarské Hanule, společně s Arnem von Lieven potřísnila Krev zmizelého, byla i při tom, když se Obsluhoval anglický král, dobýval Tobruk a rozpínal Protektor. Nyní se Herzův Habermannův mlýn cíleně zabývá otázkou odsunu Němců v roce 1945, ke kterému směřuje obloukem vyprávění od roku 1937 a sleduje tak přímou linku proměny chování více národnostní obce v extrémním časech. Herz vítězí v každém možném ohledu a předkládá film tolik potřebný pro českou kinematografii už dlouhá léta. Převaha německých herců tvoří jednu z mnoha silných stránek, na kterých byla vytvořena základní působivost hrůznosti událostí na Habermannově mlýně. Zejména Mark Waschke v titulní roli zosobňuje vynikajícím způsobem kompaktní složitou postavu, která napříč desetiletími podává ruku například Schlapckemu Borise Rösnera z Albrechtické huti. Stejně tak je strhující výkon Hannah Herzsprung a několika dalších tváří. S Čechy je poněkud problém vyhnout se zavedeným škatulkám, zvláště u Rodena a Hrušínského, určitý zlom nastal u Kaisera a Dulavy. Rozhodně stojí za zmínku, že se k filmu z televize - poprvé od roku 1989 - dostala Veronika Gajerová, jejíž výkon ideálně splňuje požadavky jí zadané šablony. Bylo by zřejmě nyní možné se zamyslet nad tím, jestli nakonec Herz nepředkládá podvědomě obhajobu německé strany vůči české, ale v tomto případě by už sama taková myšlenka byla rouháním. Příběh plyne a razantně se přizpůsobuje době, které je ukrajována po poměrně velkých časových úsecích, aby bylo možné se soustředit na pointu. A zároveň je možné si najít čas i na vizuální odkazy Kočáru do Vídně... Ohledáním z více úhlů je nakonec za jediný reálný mínus možné považovat marketing výlučně se soustřeďující na osobu Karla Rodena, který tvoří v ději jen výraznou roli vedlejší, a ukrádá tak prostor hlavním hvězdám dramatu. (01.05.2011)