Měsíc 44

Kámen úrazu tkví v tom, že poprvé jsem Měsíc 44 viděl někdy v patnácti, a tudíž se mi blaženě nostalgický úsměv roztáhne od ucha až k uchu hned v ten moment, kdy se nevídaně prkenný jednoksichtař Paré poprvé zjeví na plátně. Co na tom, že kolem něho celou dobu poletují mašinky nápadně podobné těm z o dvacet let starší české komedie Zítra vstanu a opařím se čajem, týž film ostatně asociuje i sonorní palubní hlášení (ano, něco jako "...cestující do pravěku se shromáždí u brány osm." ). Nemůže vadit ani fakt, že postavy dělají věci tuze nelogické - koneckonců řekněte sami, podrobili byste ve sprše sodomii člověka, který vám bude za hodinu dělat navigátora v kaňonu úzkém jak anální otvor dvacetiletého mladíka? :) Piloti čtoucí sonety a odsouzení vrazi, kteří si je od nich půjčují, toť Emmerichův denní chleba a já se směju a směju a směju... říká se tomu guilty pleasure. Co je třeba Rolandovu "poslednímu evropskému projektu" přiznat, je dusná atmosféra plná mlhy a poblikávajících zářivek - a že to je víceméně nežádoucí efekt nedostatku producentských financí, radši nikomu neříkejte. Já sám pro sebe si píšu nesmírně pobavených 60 %, ale vy ostatní to čtěte jako čistočistou čtyřicítku a o hvězdu míň, platí? :) (04.06.2009)

Jedno z prvních sci-fi, co jsem viděl, pročež se nemůžu ubránit kladnému hodnocení, i když je to jen z nostalgie. Na druhou stranu Michael Paré jako charismatický agent a Malcolm McDowell jako neméně charismatický záporák, k tomu podivná klaustrofobní atmosféra, všudypřítomné vedro a zvláštní koexistence oněch navigátorů a samotných letců. K výčtu herců bych určitě doplnil Deana Devlina v roli jednoho z navigátorů. Dlouhodobý spolupracovník Emmericha - producent a scénárista (scénář např. Hvězdná brána, Den nezávislosti, Univerzální voják, Godzilla aj.). (02.06.2006)

Jeden z prvních filmů Rolana Emmericha a i když je to zjevně béčko, které má trochu problémy s přehledností vyprávění, technicky vypadá na svou dobu a rozpočet velmi dobře. Poctivé efekty a špinavé umaštěné kulisy, temná atmosféra důlní stanice a skupina drsných upocených vesmírných mariňáků (resp. bývalých vězňů). A kupodivu to celé působí velice sympaticky a už i tady je vidět Emmerichův cit pro filmařinu. Jednotlivé charaktery jsou trochu zjednodušené, ale velice sympatické. Zejména Dean Devlin, těžko uvěřit, že takovej mladej floutek je jedním z lidí, kteří stojí za vznikem pozdější Emmerichovy kultovky Stargate. Ve skutečnosti mu ale v době natáčení Moon 44 bylo už 28, na což ve filmu vůbec nevypadá. (22.07.2016)

Tučné guily pleasure. Tento film si pamätám v telelvíznych programoch v 90. rokoch, nikdy som ho nevidlel, aj keď som vždy chcel. Viem, že keby som ho bol býval videl v puberte, miloval by som ho. Triky, ktoré kričia 80. roky, prepoužité rekvizity z Blade Runnera (steny v Deckardovom byte) a možno aj Votrelca (chodby základne), s celkovou industriálnou atmosférou, aká sa už dnes nerobí, ale v rannej Emmerichovej réžií a s klišé prvkami - cool hlavný hrdina-samotár, geeky teenage-sideckick hacker, očividní zlodusi, predstavení už v prvej tretine a ambivalentný, nakoniec napravený väzeň. Priemerné hodnotenia sú zaslúžení, ale ja som si to užíval. (14.03.2021)

Před odletem do USA natočil Emmerich toto sci-fi béčko, které i přes určité kvality mohlo být lepší a hlavně zábavnější. Nemá cenu se nějak rozepisovat o příběhu protože ten v Emmerichových filmech nehraje takřka žádnou roli. I když film neměl velký rozpočet nevypadá vůbec lacině a některé triky vypadají dokonce velice dobře. Herci nepředvádějí žádné extra výkony a spíše se jen snaží tvářit cool a fakt, že hlavní hrdina se jmenuje Stone to jen potvrzuje. Největší problém filmu je fakt, že se v něm moc neděje a i přes standardní akční stopáž jsem se dost nudil. Je vidět, že v USA se Emmerichovi daří lépe než v rodném Německu i když občas šlápne vedle. (24.12.2008)