Patriot

Takhle to dopadá, když se režisér popkornových pitomostí snaží dosáhnout na nějakého toho Oscara. Výsledkem je povrchní exkurze do amerických dějin, které vévodí patos a nechutně velké množství zpomalených záběrů. Celý film je navíc neskutečně natahovaný. I když se v Patriotovu pár lahůdkových záběrů objevilo a herci se snažili sebevíc, já se buď kousal nudou, nebo jsem těžko rozdýchával ten patetický opar, kterým byl celý film načichlý. 40% (24.12.2008)

Tak jako si mě Mel získal ve Statečném srdci, tady tomu není jinak jen s tím rozdílem, že zde se mi v záchvatu breku nedělají bubliny u nosu! Téma válek, kde umírá tisíce lidí, i těch nevinných, mě dokáže vždycky chytit za srdce, že je mi všelijaký americký patos u prdele! Takže všechny srdcervoucí scény probrečím jak se patří a vůbec se za to nestydím, klidně i několikrát do roka :o) (10.09.2010)

Jsou filmy, kde je přehnaný americký patriotismus podán tak zábavně, že se nad to dokážu povznést a beru ho jako něco samozřejmého, jako nepostradatelné béčkové žánrové klišé (Rocky, Rambo, Den Nezávislosti….). A pak jsou filmy, kde je mi z toho na blití a nedokážu se tomu ani zasmát. To je případ Patriota. (05.02.2006)

Zase tak šíleně se, co se patriotismu týče, podle mého na pilu netlačilo. Spíše jsem to vnímal jako osobní pomstu Mela Gibsona - a ten když má ten šílený pohled v očích, je perfektní. V tomto směru se mi především líbila scéna, kdy společně s mladšími synky osvobodí Ledgera. Za povedenou považuji hudbu Johna Williamse (jako skoro vždy). Co mi na filmu vadí, je jeho délka, dvě hodiny by bohatě stačily. (25.10.2003)

Jistě, místy je to nedomyšlený, nechtěně vtipný, hloupě teatrální, přezpomalovačkovaný, banální, dramaticky rozkolísaný, přímo si to říká o parodie, nedá se brát vážně jak by asi rádo a vrcholem je první hodinka, nicméně ta malebná settleří krajinka, omáčka války o nezávislost, občasně humor a urputný Mel — prostě pořád solidně protivyváží. (07.10.2018)