Nezastavitelný

„Veľmi ľahko sa vzdávaš.“ Nepravdepodobné sa stalo skutočnosťou: muž, ktorý posledné roky trávil nakrúcaním chaotických kravín typu Domino, nechal prehovoriť postavy na úkor akcie, naháňačiek, nadávok, zrážok a explózií! Samozrejme, je tu aj to. Ale snímka drží pokope predovšetkým vďaka pôsobivému vlakovému nápadu (každý, kto párkrát vo vlaku sedel, vie, aké monštrum to je), inteligentnému scenáru (v ktorom vystupujú odborníci a ich logické riešenia mi ako laikovi pripadali v rámci onej šialenej situácie pomerne logické), smutnému (!) ústrednému hudobnému motívu, dobrým dialógom („Máš problém?“ – „Len sa mi nepáči predstava, že makám v materskej škôlke.“ – „Mňa zasa neteší predstava šichty v domove dôchodcov.“) a prekvapivo výbušnému tandemu Washington/Pine. Musím to napísať otvorene a napíšem tom rád: toto sa mi fakt páčilo. Diváci ale môj názor nezdieľali, takže snímka s rozpočtom 100 miliónov ich na celom svete nezarobila ani 17O. (16.02.2011)

Přímočará akční atrakce, nic víc, nic míň. Ačkoli k tomu motiv železnice a chlapácké akční jízdy přímo navádí, není Unstoppable výhradně snímkem pro muže. Rodina a vztahové peripetie bohužel opět dostávají svůj vytoužený prostor. Tony Scott nezklamal. Navzdory silné předvídatelnosti dokáže z akčních scén, kdy k sobě míří dva ohromné kolosy vytřískat i nějaké to napětí. Na druhou stranu nelze přehlédnout fakt, že jako tvůrce se posledních několik let točí v kruhu a nic nového nepřináší. Možná je na čase přehodit výhybku a tahle vizuálně atraktivní béčka přenechat méně talentovaným kolegům. (26.02.2011)

Nezastavitelný má jednu výhodu...točil ho Tony Scott. Ten totiž naprosto déčkovej příběh, který zfilmoval už před několika lety i Van Damme v Teroru ve vlaku, převedl do docela zajímavé akce, kde nejzajímavější je skutečnost, že vše vypadá reálně. Žádné umělé efekty, hnusné laciné triky, ale realita. Teda, pokud Vám vyhovuje, že se na kolejích objevil nezastavitelný vlak, který má vagonů víc, než štamgast za den vypitých piv. Ve vagonech se válí plutónium nebo podobně jedovatá kravina a film má pointu takovou, že kdyby to šlo, udělá se hned a celý film se může zkrátit na pět minut. (09.05.2011)

Tony Scott tyhle filmy zkrátka uměl. Unstoppable je jeho poslední snímek (ale vtipkovat o tom, že Tony měl přezdívku "Anskokebl", by nebylo vůbec hezké...), a i když v něm nenajdete nic překvapivého, mistrovské Scottovo řemeslo, snoubící působivou kameru, energický střih a správně monumentálně zlověstné kovové zvuky, vám nedovolí se nudit. Není potřeba v tom hledat žádná ozvláštnění, snad krom živé reklamy na Hooters, tohle je zkrátka vypulírované béčko jak má vypadat. Faktem je, že v roce 2001 se skutečně stalo cosi podobného... prvním dvaceti minutám filmu, protože odhodlaný veterán Jess Knowlton a neméně zdatný zelenáč Terry L. Forson soupravu číslo 8888 (filmová 777 je takový malý "džouk"), která opravdu vezla pěkné svinstvo, po dvou hodinách a zhruba sto kilometrech jízdy zastavili, aniž by jim vagóny jezdily po dvou kolech a podobně;) Filmu to každopádně na sympatických červených sedmdesát dá. (07.11.2014)

V rámci akčních pseudo-dokudramat naprostá špička a Scott tady ve využití zesílené kontinuity může směle konkurovat i takovému Greengrassovi. Modré límečky zase jednou zachraňujou svět a parťácká chemie mezi Pinem a Washingtonem není o nic slabší než ta dua Willis & Wayans z Posledního skauta. Jak to ten Tony dělá? ______ Zároveň je Unstoppable úvahou nad intermedialitou, která se stále naléhavěji objevuje mezi světy filmu a televize, kdy zpravodajství přejímá schopnost filmu podat poutavý a dojímavý příběh (čím bulvárnější, tím větší fikce a cílení na emoce) a film zase těží především z "okamžitosti" (immediacy) kontinuálního monitoringu právě probíhajících událostí (breaking news) a možnosti předat různé pohledy na ně. Je příznačné, že Unstoppable končí ve chvíli, kdy se zpravodajská helikoptéra odhlašuje ze služby, a ukazuje tak, díky komu jsme vlastně mohli v takovém tempu celý film sledovat. Reálné televizní události zase často zvolený příběh nedokáží a ani nemohou vměstnat do jedné relace a ten je vlastně jakoby přesahuje; jedna kauza slouží k tomu, aby naplnila několik po sobě jdoucích relací. Zpravodajství tady přímo ovládá filmové médium včetně postav v jeho fikčním světě, zatímco vyprávění na pokračování má v moci podobu televizních novin. ______ Největší mindfuck filmu? V amerických Hooters hrajou přes den full-on psytrance! (11.06.2011)