Jôi-uchi: Hairyô tsuma shimatsu
Samurai Rebellion
Režie:
Masaki KobajašiScénář:
Šinobu HašimotoKamera:
Kazuo YamadaHudba:
Tóru TakemicuHrají:
Toširó Mifune, Jóko Cukasa, Gó Kató, Isao Jamagata, Tacuja Nakadai, Ecuko Ičihara, Tacuo Macumura, Takamaru Sasaki, Joširó Aoki, Džun HamamuraObsahy(1)
Hrdinou příběhu je stárnoucí samuraj Isaburo. Žije poklidným životem, dokud mu jeho pán nepřikáže aby oženil svého syna Yogora s konkubínou, jež upadla v nemilost i přesto, že vládci porodila syna. Ačkoliv se Isaburo zprvu zdráhá, Yogoro přijme Ichi za ženu a zakrátko se mezi nimi probudí silný cit. Jijich láska starému samuraji vrátí síly a tak když zemře vládcův starší syn a on pošle pro Ichi, aby mu stanula po boku jako matka jeho dědice, Isaburo se pánovi postaví na odpor. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (78)
[3,5*] "Each must live his own life." Samurajský príbeh odohrávajúci sa vo feudálnom Japonsku v prvej polovici 19. storočia. Z väčšej časti sa jedná o výborne vystavanú psychologickú drámu, nejakých samurajských súbojov sa dočkáme až v samom závere, ale zato vo veľkolepej forme (záver je inak mimoriadne pôsobivý a emociálne zdrvujúci). Hlavnou zápletkou je bezprávie páchané bezohľadným pánom voči svojim poddaným, až to hlavní hrdinovia, samuraj Isaburo (vždy perfektný Toširó Mifune) so svojím synom Yogorom nedokážu ďalej trpieť a voči svojmu pánovi sa vzbúria. ()
Ano je to dobře natočeno, scénář je kvalitní, Mifune hraje jako o život, ale je to dost zdlouhavé a hlavně celkem předvídatelné. ()
"Nemůžete projít přes hranici!" "Co říkáte? Že nemůžu projít přes hranici?" "Ano, to říkám, nemůžete projít přes hranici!" "A co když se pokusím projít přes hranici?" "Budu vás muset zabít!" "Chcete mi říct, že když se pokusím přejít přes hranici, tak se mnou budete bojovat?" "Ano, já strážím hranici, tady nemůžete projít." "Ale já potřebuji na druhou stranu!" ""To nedovolím" "A jak mi v tom chcete zabránit?" "Budeme bojovat!" "To tedy znamená, že když se pokusím přejít přes hranici, budeme bojovat? Já se ale potřebuju dostat do Edo!" "Co to povídáte? Vy chcete do Edo?" "Ano, do Edo!" "Ale to je za hranicemi!" "Pak je musím překročit!" "Nemůžete projít přes hranici!" ... v tomto duchu se vedou asi všechny rozhovory ve filmu, přesto je to natočené perfektně a poutavě, i když tak nějak typicky japonsky zdlouhavě, kdo na to má nervy, bude potěšen. Já byl. Film není taková ta klasická japonská řežba, tady se spíš diskutuje a chystá něco fakt špatného, vypukne to až na závěr. Takže opravdu drama, nikoliv akční film. ()
Příběh vzpoury proti ustáleným zvyklostem samurajského kodexu. Vzpoury od počátku určené k potlačení. Potlačení vlastně nevyhnutelnému. Skvělý (jako skoro vždycky) Mifune, jehož Isaburo raději poruší věrnost lennímu pánovi než své rodině, i když od počátku ví, jak to skončí. ()
Ač jsem si, díky přebalu na DVD, představoval více akce, tento film mě naprosto pohltil. Kdyby se tento příběh odehrával v jiné zemi se stejným počtem scenérií a herců, byla by to asi děsná nuda a nezachránila by to ani sebelepší režie. Ono by to naštěstí nebylo reálné, protože tak silný příběh se vážně mohl stát pouze v Japonsku. Pro mne zatím nejlepší japonský film, který jsem viděl. ()
Viem že to vyznie otrepane, ale tento film ma všetko čo by dobrý film mal mat. Silný príbeh lásky, ponurá atmosféra, dusivé a napínavé tempo, zdrvujúci záver a ako čerešnička na torte Mifune odhodlaný položiť svoj život už len tak z princípu. ()
Nevím, ale každý japonský film, který jsem viděl v poslední době je dokonalý. ()
Docela mě bavil ten koncept děje, v němž šermíř a jeho rodina (respektive jen on a jeho nejstarší syn, zbytek rodiny by se raději podřídil) vedou boj o ženu s rozmařilým, bezohledným a sobeckým lenním pánem. Pro protagonisty je těžké v této situaci a ve svém podřízeném postavení kličkovat, ale scénárista to dokázal udržet na úrovni, že jsem postavám přál spravedlnost. Avšak měly býti více prokresleny vztahy mezi jednotlivými postavami. Emocionálně by to pak fungovalo v řadě momentů lépe. Někteří uživatelé zde tvrdí, že se většinu filmu nic neděje, že se jenom kecá. Mně však tohle politikaření (pokud tomu tak lze říci) přišlo z filmu nejpůsobivější. Akce v takto starých samurajských filmech takřka nikdy nedosahuje úrovně uvěřitelnosti či údernosti, která by dnes dokázala strhnou. Když se to začne sekat (bohužel se nic neusekne a krev netříští), tak starší syn zemře úplně hloupě a zbytečně. PROBLÉM SE ZÁVĚREM FILMU: Otec pak vezme batole a chce přejít do jiného kraje, jenže mu to nechce umožnit jeho dosavadní spojenec, přítel a šermířský rival. Ten najednou nechce zradit svou samurajskou čest tím, že nechá nepřítele svého pána přejít. Je to samozřejmě debilní, protože jen zhovadilec by se postavil proti příteli ve jménu nespravedlivého tyrana. Autoři z toho ale chtějí mít takovej ten osudovej souboj hodnot - nikoli vzájemné a osobní nevraživosti. Je to ale úplně zbytečný, hloupý a vůbec to emocionálně nefunguje. Důsledkem je, že oba někam odejdou bojovat, ztratí mnoho času a otec je při návratu zastřelen vojáky skrývajícími se v keřích. Batole by tak klidně mohlo umřít na zanedbání ve vysoké trávě, kdyby se tam neobjevila ta kojná. Když už, tak měl scénárista nechat otce dát batole kojné a poslat ji do jiného kraje. Sám pak měl vejít do paláce svého pána a s pomocí svého přítele položit život za naporcování toho tyrana i jeho pochlebovačů. Ta akce by stejně za moc nestála, ale kdyby film dospěl k takovému závěru, tak bych ho opouštěl s větší spokojeností. ()
Společný boj otce a syna... Jen samuraj s čistým srdcem se dokázal postavit mezi svého pána a svou rodinu... Skvělý příběh a parádní atmosféra dělá ze Samurai Rebellion filmový klenot, jenž v divákovi po shlédnutí zanechá hlubokou stopu! ()
Kobajašiho styl vláčného dramatu, odehrávajícímu se na minimu prostoru, mne zaujal již u Harakiri. Vzpoura jde však ještě o level výše, hlavně zásluhou Toširó Mifuneho v jedné z jeho nejlepších rolí. Kurosawowy easterny v sobě mají vždy špetku humoru a působí víceméně odlehčeně. Tady nic takového nečekejte. Zde se jedná o syrové a napínavé drama, kde se na jedné straně nachází rodina a na druhé straně samurajský kodex cti a staré tradice, které se zde vyjevují v nepříliš lichotivém světle. Vše korunuje závěrečný souboj s klasickým Mifuneho rivalem T. Nakadaiem, který se snad dá srovnat jen s Leoneho topovými spaghetti westerny. "Tři lidé ti pomáhali. Neměl jsem šanci zvítězit." Lahůdka! Tento film je pro mě vrchol japonských samurajských filmů. ()
Perfektně zobrazená rozpolcenost samurajů balancujících mezi láskou ke svým bližním a smyslem pro poslušnost, čest a zodpovědnost. Je jen škoda, že je děj poměrně jednoduchý a pokud nejste na takovéto drama optimálně naladěni, může vás částečně nudit. ()
Filmu Vzpoura pomáhá hlavně úžasná vizuální stránka - záběry na střechy, uhrabané zenové zahrady, vroubené kameny, pokoje paláců. Tyto záběry bych mohl přirovnat třeba k funkcionalistickým fotografiím a jsou opravdu nádherné. Příběh popisuje vzpouru samurajů proti svému pánovi. ()
Bohužiaľ napriek výborným hodnoteniam toto dielo ničím neprevyšuje ostatné snímky tohto žánru. V prvej polovici sa obrňte trpezlivosťou japonca lebo sa prakticky celá odohráva v strohej miestnosti, kde sa zdĺhavo oboznamujete s tým, čo aj tak viete že bude nasledovať. Schéma je jasne daná a k nijakému prekvapeniu nedôjde. V závere sa trošku pošermuje a Isabura skolia až rany z pušiek, po ktorých ešte vstane a s mečom nad hlavou a urputným výrazom napreduje. Než vypustí dušu, stihne ešte vysloviť posolstvo svojej vnučke. Ako v slávnych sovietskych filmoch, kde hrdina si jednou rukou snaží vpraviť svoje vyliezajúce črevá späť do brucha a druhou s výkrikom "urá" kosí prekvapených nepriateľov :) ()
Další velmi dobrá žánrovka s Mifunem a Nakadaiem, tématikou podobné ranějšímu (a lepšímu) snímku Hara-Kiri od stejného režiséra. ()
SPOILER: Strašně ucourané. První půl hodiny se dohaduje o něčem. Pak zvrat a strany se obrátí a další hodinu se zdlouhavě dohadují o úplném opaku. Pak konečně další zvrat a začne se něco dít. Ale to vydrží asi 5 minut. Pak už jen ukončení. Celé toto je vystláno dalšími minizvraty. Když už konečně dojde na souboje, působí z dnešního pohledu spíše směšně. Nechápu, co tady na tom všichni žerou. ()
Střetnutí formální autority s neformální lidskostí a láskou, která existuje v každé společnosti, nejen v Japonsku 18. století sešněrovaném zvyklostmi a normami. Sedí na to citát Iana Watsona: “If you have to be persuaded, reminded, pressured, lied to, incentivized, coerced, bullied, socially shamed, guilt-tripped, threatened, punished and criminalized … If all of this is considered necessary to gain your compliance — you can be absolutely certain that what is being promoted is not in your best interest.” Pozoruhodné je, jak dlouho byl vzdorující samuraj diplomatický, stoický a slušný - skoro to ani nevypadalo, že někdy promluví meče. ()
Dalsi Kobayashiho genialny film. Uz prvy monolog ma dostal: "Najradsej by som videl v dueli Vas dvoch, viem vsak, ze ani jeden z Vas do neho nechce, aby neublizil rodine porazeneho". Nasleduje 120 minut nevidanej dramy, v ktorej sa tazka atmosfera da krajat, pricom celemu filmu kraluje dokonala kamera. Ospevovat Mifuneho herecky vykon urcite netreba. Zujimavostou pre mna bolo, ze je to prvy film kde som ho videl s chonmage (kl. samurajsky uces s vyholenou castou hlavy). 100% bez vahania. ()
Ukecané japonské drama, odehrávající se v 18. století, ještě za doby šogunátu. Tehdy vládli v Japonsku jednotliví místní páni, vojenští velitelé, zvaní šoguni. Ti měli své vazaly, kterým udělovali půdu a vyžadovali za to od nich věrnost a plnou poddanost. V podstatě takové japonské nevolnictví. V tomto filmu dojde k tomu, že oblíbená konkubína, matka dědice pána Aizu jménem Iči se pánovi vzpříčí, když jej přistihne v přítomnosti jiné dámy. Dokonce jej za to fyzicky napadne (dá mu pár facek), za což je vyhozena z hradu a je "vnucena" jeho vazalům - rodině Sasahara. Nejprve se hlava rodiny, otec Isaburo zdráhá ji přijmout, stejně ji však nakonec přijme jeho syn Yogoro za ženu (byla celkem hezká). Jednoho dne však zemře pánův nejstarší syn a on chce, aby se Iči vrátila zpátky, protože je to matka jeho jediného žijícího dědice. Rodině se to moc nelíbí, přesto je Iči unesena na hrad. Na to si rodina Sasahara stěžuje, čímž dost popudí svého pána a ten si přeje, aby Isaburo a Yogoro spáchali seppuku za svou drzost a neposlušnost. Mají však možnost poslat oficiální žádost, aby pán přijal Iči zpět, což neudělají. Nakonec tedy dojde pánova družina i s Iči a věci se konečně začnou hýbat dojde i na nějakou akci. Ale šťastný konec tady neočekávejte, protože jsme v Japonsku a v době, kdy čest, poddanost a poslouchání pána byla důležitější než lidský život. Film mě neurazil, ale nejsem si jist, zda se na něj někdy znovu podívám. Tahounem byl bezesporu Toširó Mifune, prototyp samuraje a všech jeho ctí a důstojnosti, kterou samurajský bojovník představuje. Nebál se za svou vnučku a dceru Yogory a Iči zaplatit cenu nejvyšší. Tak snad z ní vyrostla stejně dobrá bytost, jako byli její rodiče a především dědeček. ()
I když velikánem japonského filmu je opravdu legendární Akira Kurosawa, za nímž stojí nejeden fantastický dobový kus filmové historie, tak stejně bych se nebál říct, že ty nejlepší kousky z jeho režie nepramení.. A právě Masaki Kobajaši, leč bude všeobecně méně uznávanější tvůrce a ani se k němu následně tolik neodkazuje další generace světových filmařů, tak možná že v jeho filmografii opravdu najdeme ty nejkvalitnější japonské příběhy.. Vedle vynikající sociální kritiky vládnoucích v podobě Harakiri, nekonečného válečného dramatu z druhé světové války Lidský úděl, je to právě Vzpoura, co stojí z jeho tvorby za největší uznání.. Vzpoura je zase jeden z těch kousků, které spojují dvě japonské herecké ikony - Nakadaie a Mifuneho, kdy tady se ústředního hrdiny stárnoucího samuraje Isabury ujímá právě pro mě asi jinak slabší Toširó Mifune.. Vzpoura je zase ukázkou rebelie a odporu vůči feudální vládě tamního vedení. Další vlna odporu poddaných vůči sobeckým příkazům svých pánů.. Děj odehrávající se snad jen v pár místnostech jako konverzační přestřelka o tom, kam až může pán svými rozkazy zajít a co si k němu může jiný dovolit. Jde o lásku a ta všechno přemůže, a kde nikoli, tam musí stanout samurajův meč.. Není to tak šokující a strhující jako Harakiri, na čemž má podíl především tempo filmu, ale pořád mě to v něčem fascinuje. A samozřejmě šermovačka v poli je dokonalá! Nechápu, jak může být takhle přízemní kousek, tak poutavý, i když především v psychologii postav a ukázky, jak moc jsou schopni potlačit svoji svobodu.. Nekoná se přelomová filmová událost, ale jinak vynikající samurajský kousek. 75% ()
Špičkové japonské drama, v němž se utkávají morálka, tradice a povinnost, aby v grandiosním finále zvítězilo právo jedince vzepřít se nesmyslným požadavkům vládnoucí kasty. Oproti Seppuku má děj rychlejší spád a nenechává diváka ani na chvilku se nudit. Jedna z nejlepších Mifuneho rolí a zároveň vrcholné dílo oslavy samurajské cti. ()
Reklama