Lovcova noc

Úžasný film, v mnoha ohledech mě přímo ohromil (Powellova krutost, jeho tetování LOVE & HATE, záplava citací z Bible, pohádkový nádech celého příběhu, hladovějící sirotci putující krajinou a žebrající o jídlo, téma náboženského fanatismu, lynčující dav - ten samý, který předtím Powella velebil...). Daly by se o něm popsat stohy papíru (což zcela jistě mnoho lidí už dávno udělalo), takže se za sebe omezím jen na konstatování, že Harry Powell je skutečně arcilotr, jakému není rovno, a že zhlédnutí Lovcovy noci považuji za hodně obohacující (pro každého správného filmového fandu). Btw. některé záběry v tom filmu mi přímo braly dech svou krásou (auto s mrtvou matkou pod vodou, plavba dětí po řece, babka s flintou v houpacím křesle na verandě...). Na plný počet nejdu jen proto, že mi to přece jen trochu přišlo zaseklé v době svého vzniku, a některé věci (typu zadní projekce) tam tedy už dnes působí lehce úsměvně. (24.05.2020)

Nu, člověk by neměl podléhat kultu. Tenhle film trpí neuvěřitelnou nevyvážeností. Snaží se být rozverný (asi jako děti) i dramatický (jako dospělí a jejich problémy, které dětem unikají, ale musí je žít). Dvě roviny, které se zcela potírají. Noir to není ani náhodou. Být to čistokrevný thriller, jistý potenciál to má. Být to komedie, jak z některých scén čiší, muselo by se to postavit celé komplet jinak. Mitchum je tady špatný, protože nemá co hrát. Jeho postava je sice zajímavá, ale pojetí zkrátka hodně přehnané, a nikdo netuší proč. Některé scény jsou výborně nasvíceny i nasnímány, jindy člověk jen žasne nad naivní zjednodušenou technikou. Škoda, že panu režisérovi někdo jeho nápad nerozmluvil a nedonutil ho natočit buď jedno, nebo druhé, tedy buď čistokrevný thriller ve stylu Hitchcocka, nebo z dětského pohledu pojaté drama sklouzávající do komedie. Možná takto svět dospělých vidí děti, okolo kterých se film stále motá a odkazuje na jejich nevinnost a stálost, jako svět plný bláznivých dospělých, kteří dělají divné věci. Ale tady to prostě nikde nefunguje, napětí se nedostavuje, postavy mne štvou, hudba vytáčí. (25.03.2014)

Film noir zvolna se měnící v pohádku? Může to fungovat? Robert Mitchum je tak slizký a arogantní padouch, že ho nemůžete nenávidět a milovat zároveň. Je to postava hraná s velikým nadhledem, baví i děsí zároveň. Vizuální stránka je tak vybroušná, že si teď fakt nevzpomenu, který černobílý film se mi obrazově líbil víc. Bude to chtít víc zhlédnutí, ale už teď nemůžu dát méně než pět hvězdiček... (30.01.2006)

Za začátku jsem si říkala, že by se mohlo jednat o napínavý snímek s Hitchcockovskou atmosférou. Již po nějaké době se mi však nedostávalo ani jednoho. Robert Mitchum má silné charisma a očekávala jsem, že budou následovat nějaké psychologické a napínavé scény s dětmi, kde bude právě jeho charisma a scénář tím nejsilnějším. Jenže příběh jakoby běžel rychle dopředu, ale zapomněl se zastavit u nějakých scén a více je rozebrat. Častý střih působí útržkovitě a ve spojení s rychle plynoucím dějem, kterému však pochybělo nějaké delší a hlubší pozastavení nad postavami, jsem zhruba po hodině začala o film ztrácet zájem. Toto zpracování mě příliš nezaujalo. Kdyby režisér zvolil jiný styl, možná by byl výsledek jiný. (21.06.2012)

Nechávám tu následující řádky, ač už vím, jak moc jsem se mýlil. Jsem však přesvědčen, že člověk, který si o Laughtonově motivaci a zájmech (německý expresionismus, Griffith) nic nepřečte, zareaguje po prvním shlédnutí nějak takto: Myšlenkově zajímavý film (rozdělený na dvě love-hate poloviny), který však (a to říkám s vědomím, že ve většině místních příspěvků se píše pravý opak) naprosto selhává v rovině technického provedení a vedení herců. Skutečně Mitchum záměrně přehrává, jak se tu lze dočíst, a nebo ho Laughton prostě nedostal do uvěřitelnější polohy? To už dnes nerozřešíme, ale mně ten výkon přišel spíš jak z béčkového produkce. Naopak se mi líbila Lilian Gishová, které zvukový film přidal snad ještě víc charismatu, než měla u Griffitha. A k technickému provedení - že v některých záběrech, kdy jsou děti na řece (jedná se o jezírko ve studiu) docela často vidíte bodově stříkanou vodu pod hladinou, která má simulovat říční proud. Místnosti jsou většinou naprosto nepochopitelně nasvícené (třeba když se Mitchum objeví před domem a děti vidí jeho stín u sebe v pokoji - následuje pohled z okna na postavu před lampou, která vrhá velmi malý stín, jenž by tak daleko nedosáhl...) A co teprve ta scéna kdy Mitchum běží po schodech ze sklepa za dětmi s rukama před sebou ve snaze je polapit - není to jak z Eda Wooda? Jsou to prkotiny, a jistě se dají s přimhouřenýma očima vysvtlit uměleckou nadsázkou, ale při bedlivějším pozorování ruší. Nechci ten film nijak shazovat, protože obsahuje množství krásných scén a záběrů. V mnoha momentech mě však donutil podivovat se nad lajdáckým provedením, takže nemohu sdílet místní nadšení. (17.01.2010)