Casanova Federica Felliniho

...Veľký F.F. ma tu asi najviac ohúril tým, ako zachytil obdobie DEKADENCIE 18. storočia, keď jestvoval okázalý TALIAN Giacomo Casanova, ktorý sa majstrovsky vyžíval vo všelijakých sexuálnych orgiách, že množstvo kamerových sekvencií neostali jeho povesti nič dlžných, lebo Giuseppe a Federico, s „bravúrnym hereckým stvárnením charizmatického herca, čo nikdy nezískal oscara” , Kanaďana D. Sutherlanda, v taliansko-americkej produkcii, tak títo všetci tvorcovia, na čele s odborníkmi na výpravu a úchvatné kostýmy, nás divákov nezvyčajným spôsobom prenášajú do čias, keď „európska smotánka” , celková spoločnosť bola takpovediac strašne = zvrátená, zhýralá, úchylná a perverzná ! _ Sledovať to takmer 3 hodiny, nie je nič príjemné, ale vskutku to patrí do tejto historickej etapy, keď človek mohol očakávať fakt hocičo... ? (03.11.2018)

Divný až bizardný film a divím sa mladému Sutherlandovi, že sa na niečo také nechal nehovoriť. A ešte k tomu obrovská stopáž, v ktorej je mnoho hluchých miest. Sukničkár Casanova je zamilovaný doslova do každej, ktorá mu dá, dokonca aj do pohyblivej drevenej panáčice (!) a predvádza pri každej grotesktné až fraškoidné kvázisexuálne pohyby. Občas sa dá posmiať nad kúzlom nechceného alebo dobrodružstvami po rôznych kútoch Európy, ale to je tak všetko. Zaujímavé je, že pri takejto téme sa tu takmer nevyskytujú žiadne nahotinky. Divností a fádnych papundeklov je však bohužiaľ plno. (08.05.2019)

Chápu Felliniho, když si v době premiéry myslel, že jde o jeho nejlepší práci. Bohužel ale stejně tak chápu diváky, kteří ho vyvedli z omylu. Casanova je plný vynikajících scén a Felliniho tak častý mix nostalgie a dekadence funguje naplno. Bohužel se film vůbec nevyvíjí. Po prvních pár minutách víme o hlavní postavě vše, a do konce už pak jen chodí bezútěšným světem a potvrzuje si to stále dokola. Casanova je svým způsobem silný film, ale nemůžu mu dát nad tři hvězdy. Stejný záměr se povedl několikrát lépe - například sovětský Ivan Hrozný, ke kterému má Casanova blízko, je o několik řádů lepší. (07.11.2012)

Casanovu, svého Casanovu, ale také českého duchcovského Casanovu Fellini vykládá jako řetěz životních příhod muže, který je pro něj tak trochu esencí mužné italskosti. V tom je přednost, ale i slabina tohoto díla. Velkolepě komponované obrazy pro toho, kdo nezná podrobně život tohoto velkého bonvivána (požitkáře) 18. století a komu je cizí italská exaltovanost (tak působí Ital na Středoevropana), se CASANOVA mění v značně šedý sled zaměnitelných obrazů, které provází poněkud articistní erotika. V druhém případě se před poučeným divákem za velkolepou režijní kulisou rýsuje režisérova osobnost. Osobnost muže AMARCORDU, osobnost neméně smyslná, vášnivá a intelektu a duchu vůbec oddaná a poddaná. (Jakoby stranou zůstává Felliniho vytříbený smysl pro dekadenci doby - schylovalo se k velkým světovým revolucím 18. století, které z kořene vyvrátily tuto pozdně barokní a a duchaplně zhýralou rokokovou společnost korzetů a paruk a mimořádný Sutherlandův výkon v hlavní roli.) České kulisy - skvěle vystižené - tomuto pohledu dodávají přesvědčivost i tam, kde v předcházejících částech filmu mohla snad být méně zřetelná. V odhadu kvality svého díla se Federico nemýlil; v odhadu toho, co dokáže snést jeho divák, byl úspěšný podstatně méně. (30.01.2015)

Casanova jeko mistr mechaniky lásky, mistr prázdných mechanických literárních frází, mistr fyzikální mechaniky... A tak musí nakonec zákonitě skončit v náručí mechanické loutky, zatímco skutečná živá žena, mistryně chaosu, mu zákonitě musí unikat. Fellini na podkladě jeho knihy vytváří v ateliérech magický svět dekadence doby, která se pyšnila znalostí harmonia mundi, a přesto ji chybělo to nejpodstatnější - duše a emoce. (29.10.2011)