Star Trek: Do temnoty

Sérii Star Trek dokázal všeuměl J. J. Abrams postavit na nohy, o tom žádná, přesto ty moje čtyři hvězdy před čtyřmi lety byly s docela velkým otazníkem. Režisérova úcta k látce je patrná i u pokračování, smysl pro líbivý vizuál je mu také vlastní, jinak se mi ale ve výsledku vyloupl tak nějak průměrný (hele, ty kameny už neházejte!!) zážitek, který je docela ukecaný a tempo mu poměrně často zaškobrtne. V rámci příběhu je to rutina, v rámci nějakého žánrového tetelení mi zase chyběla dravost. Záporák byl ale opravdu mocným protivníkem. Co ještě potěšilo, byla větší vyzrálost při práci s emocemi. Přesto ani zdaleka necítím chuť pustit si to znovu. Ale na výsledek neplivu. Okysličení série ano, na zadek nicméně nepadám!! (29.11.2013)

Až na přemrštěnou stopáž tak typickou pro filmy poslední doby stejně dynamická jízda jako minule. Jen zmizel ten pocit příjemného překvapení a svěžesti, už je to jen naplnění očekávání. Ta se bohužel nedaří překonat v žádném ohledu i proto, že byla zkrátka příliš vysoko. Abrams už si je navíc moc jistý sám sebou a jako by ztratil potřebu hledat něco nového - udělal tedy prostě přesně to, co se dalo čekat, zopakoval naleštěnou, ale vyprázdněnou bromanci, kde se leda ptáme, kdy už si kluci přestanou něco nalhávat a dají si tu pusu. Nic proti tomu. Většinu filmu jsem si užil jako málokterý blockbuster poslední doby, ale ve svojí spokojenosti jsem vlastně zklamaný. Nerad bych, kdyby se stal Abrams druhým Spielbergem a své filmy dělal podle parametrů dokonale, ale v podstatě nezajímavě dřív, než je nezbytně nutné. (3D filmu nesvědčí - zvlášť v detailech obličejů - a občas rozšířený formát je zbytečný, protože přidané okraje většinou vyplňuje tmavý vesmír, přesto jde nepochybně o IMAX záležitost.) 70 % (24.05.2013)

Star Trek: Do temnoty je mimořádně zábavný velkofilm, a pokud už jste viděli Iron Mana 3 a nechce se vám čekat na Supermana, nemůžete nejnovějším Star Trekem nic zkazit. Do jisté míry ale pozoruji posun až ke karnevalové povrchnosti. První film spojoval na jedné straně chytrou hru s tradicemi fenoménu Star Trek, tradicemi dobrodružné sci-fi a tradicemi seriálového vyprávění a na druhé straně tragický příběh hlavního padoucha a příběh hlavních hrdinů hledajících svou pozici ve světě. Druhý film pak zůstává spíše jen na té první straně, zatímco všechno potenciálně tragické je do takové míry nástrojem oné hry, že to adekvátně působí snad jen za předpokladu, že jste v životě neviděli Star Trek, nikdy jste neslyšeli o hlavním padouchovi a vlastně jste v posledních letech nebyli v kině, protože ve Star Trek: Do temnoty je snad všechno, co se za (zdaleka nejen) posledních patnáct let osvědčilo. Je to parádně vystavěné, každý narativní či stylistický trik zapadne do celkového vzorce jako sedací část lidského těla na plechovou nádobu k přípravě jídla, všichni herci jsou skvělí a někteří přímo brilantní, ale celková míra ozvláštnění je poněkud diskutabilní. Více na Douglasových poznámkách. (09.06.2013)

Když by člověk hodně chtěl, mohl by říct, že Abrams vytvořil mnohovrstevnatě sofistikované oživení "Star Treku", kde umocnil a aktualizoval všechny aspekty klasického seriálu, tedy nejen jeho idealismus a étos, ale také jeho campovost. Spíš je ovšem na místě si přiznat, že druhý nový "Star Trek" má podstatné problémy, které pak dávají vyniknout jeho nechtěně směšným prvkům v čele s děsivým přehráváním všech hlavních zúčastněných. Achillovou patou filmu se stává scénář, který je celý vystavěný kolem jednoho velkého zvratu vážícímu se k odhalení jména hlavního záporáka a z toho následně odvozených variací na ikonické momenty klasických "Star Trek" filmů. Jenže kromě těchto prvků film nenabízí nic jiného, co by upoutalo diváckou pozornost a umocnilo tak efektnost těchto momentů. Jestliže v nových "Star Wars" Abrams zaštítil vznik skvělé fanfikce, která nápaditě variovala, převracela, aktualizovala a obohacovala kánon, "Star Trek: Do temnoty" je ukázkovým příkladem lajdácké fanfikce, která jen nekoncepčně variuje svůj vzor, ale při tom do něj nevnáší nic nového, ale ani samostatně funkčního. Můžeme teoreticky děkovat, že "Star Trek" se tak paradoxně stal odstrašujícím příkladem, ze kterého se u Disneyů poučili a tak Abramsovi svěřili jen první díl nových pokračování. Právě druhý "Star Trek" totiž ukázal, že Abrams je skvělý ve vytváření nových a chytrých variací starých světů, ale bohužel už pak napodruhé neví, co si s nimi počít. (16.12.2016)