DonT Stop

Založíme si kapelu, budeme drsní, hustě se oblíknem, zapomenem na problémy, budeme protestovat, budem hrát punk! Sympatická myšlenka a místy i velmi sympatické zpracování, záběry z koncertů i vizuální stránka nadchnou a atmosféra diváka určitě vtáhne. Ovšem stejně jako život a ambice hlavních hrdinů zažívají větší a větší újmy a šrámy, i dějová linka snímku stále silněji upadá, herecké výkony slábnou a klíšovitý konec už se nedá nazvat ani 'mile úsměvným'. Těžko se hledá snímek s rozporuplnějším hodnocením, hustě punková skupina s nudnějšími hovory hráčů a podobně hustá atmosféra zabitá divným koncem.... (29.06.2012)

Film pre našich tatkov. To, čo sa tam odohráva, sme mi už vďaka bohu nezažili. Punk bol určite nástroj, ako sa dalo rebelovať, čo môžeme vidieť. Mladí chlapci z hereckých škôl sa úlohy zhostili pekne. Dialógy realistické, prevedenie taktiež. Osobne som sa najviac tešil na Svarinskú, ktorá si však veľa nezahrala. Škoda. Ďalej úplne v šoku som zostal z Coxa, ktorý vyzerá jak mladšia kópia Langmaiera. Film ma pútavý dej, zaujímavé prostredie a našlapaný podmaz. Obsahuje aj niekoľko zaujímavých myšlienok, ktoré sú trefné a pasujú aj na dnešnú dobu. 3 z 5 (27.10.2012)

Plasticky oboustranný film, na kterém je vidět nadšení i míra debutu, s opravdu životnými postavami a kritikou jak minulých, tak současných, uspěchanějších časů. Věčná rebelie až zhůvěřilost versus mládí, láska a odhad těch nejlepších let. Jo, opravdu moc příjemný film, pokud to jde při takhle vyhroceném tématu, který si vybral, napsat. 70%. HURVÍNEK - SYN RECIDIVISTY - SEDM LET. (28.06.2012)

Očekával jsem něco ve stylu vyprávění Petra Hoška, který v knize Eduarda Svítivého Punk Not Dead celkem věrně popsal, jak v Čechách punk fungoval za bolševika. Jenže bohužel. Pokud nepočítáme fakt, že se nedaly sehnat desky, placky či kazety, neměl film s totalitou prakticky nic společného. Ta všobecná buzerace tu zkrátka nebyla a proto ono rádoby rebelství hlavních hrdinů vyznívalo do ztracena. Do toho všeho byl namontován příběh o klukovi, který se asi snaží najít sám sebe, nebo co, a nějak mu to nejde. A aby toho nebylo málo, tak je film postavený na Patriku Děrgelovi, který je zoufale špatný a nedá se mu věřit jediné gesto. Slušná muzika, solidní Reichl i pár známějších tváří v malých rolích, ani to všechno celkovému dojmu příliš nepomohlo. 30% (28.06.2015)

Nepřestávej věřit v punk! Poslední dekáda komunismu pod "nadvládou" punku, ale kdo koho víc toleroval, respektive netoleroval? Pár punk přátel stačilo za "totáče" mít a hned byl ten život na hovno veselejší, ale jak kdy a jak pro koho. Bylo to o excentrickém životním stylu, o nedostupných hudebních nahrávkách zakázaných kapel, hulení a v neposlední řadě o mladistvé rebélii prostřednictvím vlastní undergroundové kapely proti nevyhovujícímu režimu a jeho předpisovým životním normám, kterých měla parta pankáčů v 83 až nad číra. Vše sledujeme z pohledu inteligentního Mikiho, toho času studenta gymnázia, který se tak trochu ve svých (osm)nácti hledá. Nechce se podvolit politickému systému, rodičovským kritériím, přehnanému vlivu špatných kamarádů a nikdy se nevzdá své milované hudby. Těžko říct, co chtěl svým nevyváženým postojem tenhle snímek vlastně divákovi sdělit. Sděluje i nesděluje toho příliš. Tehdejší dobu odprezentoval celkem zdatně, i když trochu uměle, některé scény byly nastaveny i vystavěny zajímavě, ale jen zřídka se z nich vytěžilo maximum (viz dramatická noční honička s vesnickými "burany"), některé zase vyznívaly nevěrohodně (obdobný problém měl i spřízněný "Občanský průkaz", včetně nedostatečné artikulace mladých herců, kdy jim ne vždy bylo spolehlivě rozumět), avšak největší slabinou je rozkouskovaný až epizodní styl vyprávění. Životnost postav je měřena schopností dodat jim životnost prostřednictvím mladé herecké krve, což se daří, ale v zajímavých situacích se s nimi ocitneme méně, než by bylo záhodno. Režijní rukopis Richarda Řeřichy ještě neměl onu kýženou výrazovost, což je pochopitelné, neboť se v minulosti režií nezabýval, avšak kameru třímal v rukou nejednou. Jedná se o kameramana, který si chtěl vyzkoušet, jak chutná režijní debut. Na poprvé to nebylo špatné, ale ani nikterak vyzrálé. Poněkud zvláštní byla mluva i image hudební partičky. Možná se tak tehdy mezi mládeží nemluvilo. Výraz "dračice" určitě ne. K vidění byla směska pankáčů ve stylu Sex Pistols se skinheadem i kultivovaným depešákem, kterého Patrik Dělger v titulní roli připomínal ze všeho nejvíc, ačkoliv tahle modní vlna se dostavila až o něco později. Přesto velkým plusem zůstávají mladí, neokoukaní herci, atmosférická režie s důrazem na originální kamerové snímání a také neotřelé téma a připomínka punku, kterým se český film příliš v minulosti nezabýval. Svých předností si je film dobře vědom. Jestli je to hodně, málo, nebo tak akorát, si jistě každý divák posoudí sám. Vytěžit se z toho dalo jistě víc. 60% (27.09.2014)