Občanský průkaz

Občanský průkaz Ondřeje Trojana chce cíleně přijít s nějakým novým, pravdivějším poselstvím o době normalizovaného socialismu u nás. Sám režisér zapojený do značné míry konspirativních kruhů kolem divadla Sklep, stojícího spíše vně než uvnitř oficiálního kulturního dění té doby a zhusta tepajícího neduhy šedé zóny tehdejšího establishmentu, je dobrým vypravěčem podobenství, stejně jako je dobrým pozorovatelem s citem pro detail a symboliku doby a režimu. Právě tak i Petr Šabach, jehož stejnojmennou knihu režisér Trojan zadaptoval. Tady už je ovšem první minusové znaménko filmu - ač Šabach popisuje ve své knize mnohem širší období a obsáhl téměř celé období 70. i 80. let, Ondřej Trojan a hlavně scénárista Petr Jarchovský se rozhodli zpracovat jen výsek, tedy několik málo let v období nejtužší normalizace. Sonda do šedého a bezvýchodného období gulášového socialismu je ovšem přesto ve výsledku zase až příliš smířlivá a pakliže uvážíme, že hlavní hrdinové se rekrutují z pomezí undergroundu a jsou ,,máničkami", tedy nepříteli socialismu a zřízení, je opět smířlivě falešná. Skutečný popis společenského podhoubí a neoficiální kultury i společnosti je, co se týče filmu, podán ve vynikajícím černobílém (tak symbolickém provedení k tehdejší šedavé době) Nikolaově ...a bude hůř a v mrazivých Poutech, Občanský průkaz je bohužel zase jen nostalgicky vyznívající tragikomedií, i když komedií podařenou a skutečně zajímavou. To postižení ryze chlapeckého světa, střetu generací a pubertálního rebelantství (které je vlastní každé době mimo panující režimy), dokonalé postižení hudebně-kulturního rozměru vzdoru proti oficiálně prezentované kultuře a především ona zdařilá determinace života mladého muže, symbolicky ohraničeného dvěma barevně specifikovanými dokumenty - život od červené knihy k modré, od občanského průkazu k obstarání si modré knížky (i názvy bigbítových kapel z té doby jsou plny důkazů - Blue Effect, DG 307...), sám dobře vím, o co šlo, protože jsem též hrdým majitelem onoho ,,modrého efektu", který zachránil člověka před ztrátou dvou roků života, důstojnosti a možná ještě horších věcí... Podobné filmy: Pouta, Pelíšky (26.10.2010)

Zase další "hořká komedie". Mam pocit, že v ČR se točej už jenom hořký komedie a nejčastěji z období normalizace. Dá se z tohoto tématu vůbec ještě něco vyždímat? Kupodivu se z toho podařilo vyždímat film, kterej bych označil jako nadpůrměrnej. Čekal jsem sračku a musim uznat, že mě to docela bavilo. Ale bavily mě spíš vedlejší postavy jako fízl Kopta, tělocvikář Dulava nebo slizoun Macháček. Mladý (ne)herci se moc nepředvedli. Dneska jsem se díval taky na film Bastardi a musim říct, že tam mi neherci v rolích žáků připadali přesvědčivější. Mam takovej pocit, že tvůrci si dali víc záležet na tom, aby (ne)herce oblíkli do hadrů typickejch pro 70. léta, než na výběru samotnejch (ne)herců. A když už jsem nakousnul ty dobový reálie, tak jsem se musel smát, že v každý ulici je zaparkovaný bílý Volvo Amazon. Já myslel, že se to mělo odehrávat v Praze a né v Göteborgu. Co se týče samotnýho děje, tak ten je celkem o ničem. Parta mániček se schází na různejch místech, chlastaj nějaký hrozný patoky, nadávaj na komunisty a poslouchaj "stouny pyčo". Cartman by asi řek akorát "zasraný hipíci". Ale jakmile mě film začal nudit, tak v zápětí přišla nějaká ta lepší scénka, takže těch skoro 2,5 hod docela uteklo. Jak jsem napsal, považuju to za nadprůměrnej film a klidně se na to podívám za čas znovu. Ale dodávám, že žádnej zázrak to fakt neni a divim se, že to nabralo hodnocení přes 80%. (17.04.2011)

Revoltující, usmívající i plačící. Vzhledem k tomu, jak moc jsem otrávený z toho, do kterých míst se tuzemští filmaři neustále otáčejí, je Občanka až neuvěřitelně povznášejícím zážitkem. Navíc to, že Jarchovský tentokrát píše pro Trojana, je nápadem doslova spásným, protože Hřebejkovi bych už návraty do minulosti nevěřil ani za pětky pod trikem. (17.01.2014)

Se snímky jako je Občanský průkaz, ve mně vždy svitne malá naděje, že přece jen ještě stále, při mizerném stavu naší kinematografie, existují poctivé a kvalitní kousky opravdové filmařiny. Ústřední čtveřice hochů je skvěle typově vybrána, mě zaujal především Matouš Vrba. Z počátku mě sice trochu tahala za uši mluva ústředního hrdiny, který celý příběh vypráví a přišla mi docela amatérská, stejně jako některé dialogy mezi kluky. Postupem děje jsem si na to zvykla a ke konci mi to už vůbec nevadilo. Pak jsem si všimla, že ani jeden z nich nemá s herectvím žádné zkušenosti a zřejmě ani žádný vztah k filmu jako takovému. Myslím, že vzhledem k tomuto faktu byly jejich výkony velmi slušné i přirozené. A takovou čtyřku neznámých tváří vždy ve filmu uvidím raději, než většinu současných českých, mladých a provařených tváří. (09.01.2013)

Svěží a vtipná záležitost, která je hezky věrná svému názvu a hyzdí ji snad jen zbytečně dlouhá stopáž. Příběh? Mánička nám vypráví, jak bylo kdysi těžké poslouchat Plastiky a koupit si džíny. Neposoudím, jak moc je její vyprávění zaujaté, nicméně ten revoltující tón je bezchybný a pauzy na básničky jakbysmet. Linka s Martinem Myšičkou je za jasných pět hvězdiček. (21.04.2011)