Džusový román

Musím uznat, že Alena Mihulová byla za mlada dost pěkná a že její přítomnost je možná jediné pozitivum tohoto filmu. Ještě stopáž teda, ta hodinka a čtvrt se dá vydržet. Jinak mě to moc nebavilo, děj je nezáživný a je to docela nuda. Ale je to dobře natočené, pár zajímavých momentů tam taky je, a existují mnohem horší filmy. Průměr, nic víc. 50%. (04.05.2021)

Ano, má to nějaká pozitiva, hlavně viděna ve špinavosti prostředí, které je specificky typicky komunistické. Vše je nedokonalé, soudružky často neudržované ženy středního či vyššího věku, mezilidské vztahy kolikrát na bodu mrazu a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Rozhodně špatný scénář, zřejmě mírně poplatný své době, ovšem režie toho všeho je skutečně dokonalá a zachraňuje i to, co by kde kdo jiný dokázal zmrvit tak, jak je to na papíře. Krom atmosféry totiž není o co stát. Alespoň tak to já zde vidím. Naopak, již chápu dobový výraz: filmy, ze kterých bolí ruce. Hlavně kvůli režii toto nedopadne o hvězdu méně. 50% (16.03.2013)

Hned na začátku filmu diváka zaujme titulní skladba, která výborně vystihuje celé toto dílo. Poté následuje hodně hořká, místy úsměvná podívaná o dívce, kterou v životě nic nečekalo a jí to (překvapivě) nestačilo. Nejde sice herecky ani dějově zrovna o zázrak, ale lepší 3* si tahle záležitost určitě zaslouží. „Postavíme si barák, koupíme auto, dítě už je zařízený…co víc bych si mohla od života přát?“. (27.12.2012)

Mladá Alena Mihulová měla takový věčně zasněný pohled což se do Džusovýho románu docela hodilo. Problém byl jen v tom, že události, který Ála ve filmu prožívá by ze snění probrali i čerstvě zamilovanou želvu. Režisérsky to Ferko dal výbornou. Nuda, šeď, životní stereotyp a budoucnost, která se svým optimismem vyrovnávala té Casterově, když dorazil k Little Big Hornu. (10.01.2011)

,,Tady nikdo v mimopracovní době spát nebude! '' ---- Možná někomu může připadat, že Fenič kopíroval Formana, já ale říkám i kdyby tak co . Super! Proč? Jestli Forman jsou skvělá konzerva šedesátek, tak Fenič to samé udělal s osmdesátkami. Ne že by se člověk zajíkal blahem, že v tom žil. Na lecčemž už bylo poznat, že režim mele z posledního. A v tom je právě kouzlo tohoto filmu krom samozřejmě problému do kterého se dostane mladá hrdinka. Někdy prostě vznikne film jako jakási časová konzerva, jako jakýsi časový otisk zcela mimoděk aniž by si to autor přál a usiloval o to. V případě Feniče si myslím, že už v té době právě díky důrazu na sebemenší detaily tušil co dělá a že některé věci schválně takto zachycoval. Mihulová hrála skvěle a tyhle role mladých dívek jí šly velmi dobře. Možná ta její naivita bude v dnešní době 54 pohlaví a duhové revoluce připadat absurdní a neuvěřitelná, ale v osmdesátých letech měly dívky k dispozici maximálně tak knihu Děvčátko na slovíčko, případně informace od matek či zkušenějších kamarádek. Leckdo se o svatební noci skutečně divil, takže takové mladé poblouzněné tele kulturistou bylo zcela jasnou a lehkou obětí. Jen se divím, že to hrdinka řešila tak radikálně. Film bych rozdělil na dvě poloviny. Zatímco první půlka až do oné svatby je docela slušné retro, druhá je pak osobním dramatem mladé ženy. Dávám za tři džusy. * * * (15.07.2020)