Ptákodemie: Děs a hrůza

Birdemic bývá někdy srovnáván s Wiseauovým dílem The Room. Tak trochu neprávem. Tommy Wiseau se domníval, že točí seriózní film, a obklopil se aspoň z menší části profesionálním týmem, což je přece jen znát na výsledku. V Birdemic: Shock and Terror neplatí absolutně žádná formální pravidla, celý "film" je vrcholně amatérský a na koleni splácaný. Střih zvuku neexistuje, herci neprošli snad ani divadelním spolkem na základce a postprodukce (kterou si Nguyen nejspíš dělal celou sám) to těžce zazdila. Zatímco Wiseauovi občas uteče nějaká vedlejší zápletka, opakují se mu scény a hlášky a celé to působí bizarně mile, James Nguyen dal dohromady něco, co by natočil každý za pár šupů na mobilní telefon a co není v konečném důsledku nijak zvlášť zajímavé. Snad jen tím, že se to ocitlo v oficiální distribuci. Jenže jak pravil Jarda z Hudebních masakrů, freakshow táhne. (836., 22. IX. 2013) (22.09.2013)

„Kdo nakreslil zobák, génius či manták?“ A kdo jsou Nguyenovi fanoušci? Geniální filmoví fanjnšmekři nebo jen ptáci jarabáci? Problematikou se zabývá „Omnibusova filmová teorie Kolumbovy plavby,“ viz BRAKOVÉ OKÉNKO: [][] Obeplouváme-li filmový svět po rovnoběžce filmové kvality směrem k špičkovým dílům dostatečně dlouho, připlujeme se šťastným výrazem ve tváři do výchozího diváckého bodu, ale z opačné strany, z oceánu brakových hrůz. Jako by nějaký obr uchopil přímku filmové kvality, ohnul ji do oblouku a pak spojil do kružnice, takže by Shawshank a Forrest Gump nebyly Zelenou míli daleko od Ptákodemií a Sharknád, ale ocitly by se těsně u sebe, např. Kmotr jen Sedm krůčků od Sharkuly. [][] Zpět k Birdemic. Blbé? Ano a jak! SCHVÁLNĚ blbé? To ví jen Nguyen a JASON_X. Nicméně, máte-li chuť na krindy pindy odbarvené blondýny, imitaci sexu v plavkách, holuby seroucí napalm a letku kreslených (jen načmáraných) kormoránů bombardujících město výbušným trusem, pusťte ptáka z klece a Birdemic do obýváku. Ideální film na první rande s Mirkou Spáčilovou. (31.07.2024)

Ježíši, co to bylo? Mám rád horrory se zvířaty, ale tohle už bylo moc. Otřesné amatérské herecké výkony. 50 minut sledujeme seznamování jeblé modelky a rádoby finančního poradce, který všude courá jako posraný. Konečně dojde na sex (záběr na mazlící se chodidla). Ráno se v posteli probudí (oba oblečení!) a slyší za oknem rámus. Vedle sebe jsou ve vzduchu orli. Občas mávnou křídly a jsou v řadě, jako by je někdo pověsil na prádelní šňůru. A takhle je to celou dobu. Vzadu lítá pár orlů, ostatní jsou ve předu jako nějaká šablona. Grafika a triky na úrovni 4-letého děcka. Jedna scéna mne však rozesmála: Cestující z autobusu jsou napadeni orli. Tedy, ti je hromadně pokálí trusem a lidé umírají (asi kyselina :-)) Padají na zem v řadě. Jedna padající tlustá cestující měla na zemi mezi mrtvolami málo místa a tak prostě ty těla posunula. ODPAD JAKO HROM! (12.03.2011)

„Takže podle vás za útoky těch ptáků může globální oteplování?“ :o)  Co si budeme nalhávat, je to jasně zpackaný a nezdařilý film. Ani nemá smysl rozebírat, jak je zde skoro vše amatérsky nedotažené od samotného scénáře až třeba po příšerné střihy či zvukovou stránku. Navzdory tomu jsem tu občas cítil snahu, která potenciálně mohla dojít k lepšímu výsledku alespoň v mezích horrorového béčka, kdyby Nguyen neprojevoval silné ambice tam, kde se svými schopnostmi a prostředky nevystačí a byla-li by projevena citlivější dramaturgie a větší zápal nad celkovou stylizací a scénářem. Jakkoliv působí většina animací ptáků vložených do digitálního obrazu uměle a směšně (zvláště když ptáci stojí při mávání křídly na místě), našlo se i několik působivých, např. když se některý z ptáků letem přibližuje ke kameře. V jedné chvíli se zdařile provedeným efektem a střihem jsem se i úspěšně lekl, zvukové efekty arogantních ptáků slušně fungují a ve více scénách se záblesky napětí v druhé polovině mě Ptákodemie i úspěšně pohltila – scénu s postarším pánem na mostě a posléze střet se šerifem bych přiřadil k tomu relativně zdařilému... z hereckých výkonů kupodivu celkem uvěřitelně působila malá holčička. Teď vypadá, že tu vidím dostatek kladů na smířlivé hodnocení, ale to jsem neřekl to nejhorší: děj se naplno rozjede až ve druhé polovině, kdežto do té doby je to unylá romantika a ani pak se režisér nevyhne vatě či trapně podané eko agitce. Jakkoliv mělo údajně jít o poctu Hitchcockovi, návaznost na Ptáky vzhledem k nepovedenému vykrádání hodnotím též jako mínus. Úspěšné náběhy k parodii, zejména během prvních scén po rozpoutání ptákomedie, jsou posléze též nevyužité. Vyšší hodnocení pak uprostřed sledu okatých nelogičností moc nezajistí ani fakt, že u několika scén jsem se výrazně zasmál (poprvé už během úvodních titulků s nekonečnými záběry na cestu autem a dokola hraným krátkým hudebním motivem) a že minimálně dvě scény (dlouhé tleskání v kanceláři a drsný boj proti ptákům s ramínky) považuji za legendární už od doby, kdy jsem je viděl dávno před zhlédnutím celého filmu. Takže mám tento legendární horrorový nepodarek konečně za sebou a nelituji, neb mimo jiné je to zajímavý pohled na to, jaké složky během výroby filmu můžou zcela selhat, když jim amatérský filmař nevěnuje pozornost – včetně těch, jejichž slušnou úroveň (např. plynulé zvukové přechody nebo srozumitelnost dialogů v postsynchronech) vnímáme jindy jako samozřejmost. [30%] (11.04.2023)

Kdo neviděl, neuvěří. Tento dokonale rozkošný výtvor si zaslouží své čestné místo mezi 1000 a jedním filmem, které musíte vidět než zemřete (do sobotního podvečera ve společnosti dalších čtyř ČeSeFeĎáků, kteří z toho, co se dělo na obrazovce byli stejně vykulení, jsem nic podobného neviděl). Nebýt toho, že film se celou dobu nesl v závanu nechutné ekologické agitky, která příliš nedávala smysl "Chraňte lesy, jinak nás naši opeření přátelé "počůrají" kyselinou?, případně "vybombardují" jako kamikadze", tak bych byl ochotný za dosud neviděné speciální efekty, nějakou tu zářivou i darovat. Takhle za zásluhy nezbývá nic jiného, než Birdemicu nasolit ryzí a nezpochybnitelný odpádek. (24.01.2011)