Rozhněvaný muž

Což o to, Lino Ventura tradičně svým charismatem zachraňuje mnohé, otázkou ale je, jestli by film obstál i bez jeho přítomnosti. Osobně bych se v takovém případě přikláněl k pouhým dvěma hvězdičkám, protože kvalita scénáře je problematická. Ventura nemá protihráče, který by stál za zmínku, na zločinecké straně působí výhradně anonymní figurky. Snímek je nasáklý sentimentem, což mu škodí především v přehnaně optimistickém závěru. Vztah Karen a Romaina, klíčový pro rozvíjení příběhu, se vyvíjí překotně, jejich seznámení je přitom scénáristicky ošetřené krkolomně. Na filmu je hodně znát vliv kanadské koprodukce, protože snímek má výrazně americkou vizáž a je v podstatě zaměnitelný s řadou průměrných amerických kriminálek oné éry. Celkový dojem: 55 %. (16.10.2017)

Není ten typ, co běžně líbá ženy na nástupišti, než odjede vlak a přece, když (to) stojí za to, udělá vyjímku. Není ten typ, který když dá (policii) slovo, následně ho nedodrží a přece, když se jedná o jeho syna, udělá vyjímku. To přes fakt, že jeho syn, víc než co jiné, by zasloužil pár facek. Problém je, že ho Lino resp. R. Dupre, musí nejprve najít a než se tak stane, dostává (opakovaně) naloženo on. Smyčka kolem nich resp. jeho syna se však nemilosrdně utahuje a tak už zbývá dořešit pouze jeden detail. Zda-li z toho vyváznou se zdravou kůží a Karen resp. Anne, budou mít na koho čekat. L´Homme en colère je stará dobrá poctivá francouzská krimi škola, s prvky psychologického dramatu, s L. Venturou v pro něj tolik typické roli, „jednoho proti všem“, byť zde s malou obměnou, bojující za záchranu svého syna. 80% [Pokud by to náhodou někoho zajímalo, jednalo se o první (filmový) polibek Lina Ventury. Překvapeni? Jak jsem psal již v úvodu, docela s nimi šetřil... V případě A. Dickinson, bych udělal taky vyjímku]. (27.01.2014)

Možná až příliš minimalistické krimi, kde Ventura předvádí svou kalsickou polohu tvrdohlavého nemluvného buldoka. Zde tedy bez aury nezničitelného drsňáka, což je do jisté míry i sympatické a dává prostor pro vyniknutí i někomu jinému. Podařilo se to Angie Dickinson, kterážto si mě podmanila hned svým entrée a jejíž další vstup do dění během dramaticky vypjaté chvíle o něco později  mne opravdu potěšil.  Bohužel však hlavní zápletka o složitém vztahu otce a syna mne příliš nenadchla, pouze snesitelné klišé s tragickou smrtí matky.  Pro účely náčrtu dění dobré, pro hlubší souznění s postavami završené vítáním happyendu nedostatečné. Pinoteaův realistický přístup pak v závěrečné akci dostal až lehce směšné kontury, kde se všechna vejce (kriminální gang) vcelku nesmyslně sejdou v jednom košíku, zde lesíku a jejich pochytání českému divákovi připomene geniálního inspektora Trachtu -  "tak si taky nastupte". Což u vážně laděného filmu není zrovna vítaná asociace.  Tři. (06.10.2022)

Rozhněvaný Lino Ventura zevluje po Kanadě a snaží se vypátrat svýho nezbednýho synáčka. Je to takovej ten klasickej "drsňáckej" film s drsnym osamocenym hlavnim hrdinou, kterej jde zarputile a neohroženě za svym cílem a moc se nerozpakuje rozdat nějakou tu ránu. Na podobný téma byly natočený i lepší filmy. Ať už s Venturou, ale třeba i s Eastwoodem nebo Bronsonem. Pro mě je tohle průměr. (05.08.2012)

Claude Pinoteau velmi rád spolupracoval s Lino Venturou. Tento charismatický herec mi svým projevem hodně připomíná Jeana Gabina. Věčně zasmušilý výraz a přitom velké herectví. Tento snímek je okořeněn návštěvou Kanady, kde se příběh odehrává. L. V. se pohybuje v neznámém prostředí od čerta k ďáblu, jen aby našel syna. Drama na mě působí místy výborně, místy trochu toporně, kdy se hrdina pohybuje od ničeho k ničemu a jako by se děj motal v kruhu. Dramatický závěr byl zajímavý tak na půl. Jistě je škoda, že Dupre neměl proti sobě důstojného hereckého protikandidáta a celý film stojí na odstraňovaní bezvýznamných překážek. Není to špatný snímek, ale jak pode mnou někteří poznamenali, moc se neliší od jiných amerických filmů té doby, jejichž hrdinové též pátrali nebo vykonávali pomstychtivou misi. (02.05.2022)