Modlitby za Bobbyho

Takové měšťácké kýče ze mě dělají homofóba. Při pohledu na nejen zdejší hodnocení a vůbec recepci filmu musím uznat, že by si tento přeceňovaný televizák zasloužil (sociologickou) studii, která by se zabývala tím, proč pozitivní emocionální odezvy dosahují i diváci, kteří nejsou bigotními Američany, kteří uvízli na počátku 80. let. Moje hodnocení je tak spíše dáno postoji (nepovažuji v současnosti homosexualitu za něco, co by potřebovalo být "opsravedlňováno" jako zcela normální věc), protože formální stránka podporuje banální a zpátečnický význam. Nemyslím si, že je správně, když je drama o černobílém vidění světa vystavěno na očividných dichotomiích, z nichž se nevybočí ani v závěru. Jako divák mám navíc problém s tím, když jsou ze mě emoce dolovány velice prvoplávým způsobem, zde akumulativní gradující montáží a posílením hudební stopy. Nelze se odvolávat na biografičnost, jelikož z fotografie opravdových předobrazů při srovnání s jejich hereckými představiteli vyplyne, že jde především o psí oči a dojímání se, protože skutečný Bobby byl sportovnějšího a mužnějšího vzezření. Oceňuji ale formu uzpůsobenou vnímání titulního hrdiny a herecký výkon Sigourney Weaverové, která z ploše napsané fanatičky dokázala udělat živoucí a dýchající postavu, vůči které lze dokonce pociťovat i určitou formu empatie. Ke katarzi jsem ovšem - na rozdíl od její rodiny a valné většiny zdejších hodnotících - nedospěl, jelikož jsem myšlenkově neustrnul v předcházejících dekádách. (26.09.2010)

Pěkně jsme si s přítelem pobrečeli. Artové střípky ala imaginace Bobbyho mysli vyznívají trošku nudně, nicméně silně nadprůměrný televizní film táhne nejen představitel Bobbyho, ale hlavně jeho matka v podání naprosto uvěřitelné S. Weaver. Tento film by měli vidět všichni věřící křesťané, kteří považují homosexualitu za léčitelnou a hříšnou... (07.01.2010)

„I know now, why God didn´t heal Bobby. He didn´t heal him, because…there was nothing wrong with him. I did this, I killed my son.“ Mezi queer filmy se semtam mihne dílko koketující s kontrastem náboženství a homosexuality, ale zatím jsem měl tu smůlu zhlédnout z tohoto rance kousky, které nakonec zůstaly jen červenou knihovnou, nebo…červenou knihovnou. Prayers for Bobby je konečně film, který se lidským způsobem vyrovnal s touto ožehavou látkou. V centru dění není samotný Bobby, nýbrž jeho slepě věřící matka, která není schopna akceptovat jeho orientaci, což vede k tragédii a následnému vyrovnávání se s ní. Ač se jedná o televizní film se všemi jeho klasickými neduhy, herecké výkony byly na výborné úrovni, což bylo hlavně znát v emočně vypjatých momentech filmu. A nutno podotknout, že jich bylo nemálo. Zejména pak zazářila ústřední dvojice Sigourney Weaver, jež byla po zásluze za svůj výkon nominována na Zlatý Globus, a Ryan Kelley. No a výpovědní hodnota snímku, jehož téma je aktuální i dnes? K nezaplacení. 90% (13.02.2010)

Jeden z nejúžasnějších film, které jsem viděl - co se příběhu týče. Herecký výkon Sigourney Weaver - kam se na ni hrabe S.Bullock s Blind Side...byla neuvěřitelně uvěřitelná a tento film hodně pozvedla nahoru. Celý film byl emotivně obrovsky silný a závěrečná část filmu byla prostě nepopsatelná. Smekám, smekám a ještě jednou smekám nad tímto televizním skvostem. (11.02.2010)

Mám dojem, že zatímco dříve se démonizovala homosexualita, dneska je zas pomalu neslušným slovem, od kterého se distancuje velká část populace právě náboženství, což je podle mně stejně nešťastné a to ani nejsem věřící. Dvě hvězdičky za skvělé herectví Sigourney Weaver, jinak mně tohle černobíle zjednodušující vidění světa, navíc sice šikovně, ale i tak prvoplánově útočící na city diváků nijak neoslovilo. A to televizní zpracování taky nic moc. (04.11.2013)