Hra o trůny - Série 8

Je to takový celý, no, prostě "meh". Člověk už asi prostě začne být tak nějak totálně apatickej, protože ho ten prvotní hněv a totální znechucení a bolest zad z neustálýho kroucení hlavou nad tou debilností při předchozích dílech totálně vyčerpalo, tak proč to dál prožívat... Je to prostě škoda, investovat 8 let života do parádního seriálu, prožívat každé malé nebo velké vítězství, prohru, setkání, smrt, zmrtvýchvstání, brečet nebo lapat po dechu během předposledních epizod všech předchozích řad, skákat na gauči a řvát na celej barák "ouuuu shiiiiit" při největších zvratech... už to tam není. A během týhle série to mělo být co zdvojnásobený, ale sakra zestonásobený! Vždyť se loučíme s největšíma hrdinama posledních let. Jenže ti ale v posledních dílech otočili charakterově o 180 stupňů, začli se chovat absolutně nelogicky, a jedna z nejlepších postav ever nedokáže ani říct nic jinýho než "you are my queen" Takže hněv a zklamání postupně odchází, a člověk necejtí prostě vůbec nic. chce se mi z toho brečet, ale pak si vzpomenu, že už je mi to vlastně všechno jedno:( (20.05.2019)

Vizuálně nejplnější, nejvypiplanější a nejfilmovější série, jejíž drtivá forma bohužel zabijí výrazně méně hutnější a robustnější obsah. Zásadní selhání je pak v absenci většího počtu epizod, jelikož finále ságy by si určitě zasloužlo lépe rozebrané motivace x postav a lepší finální zůčtování. I tak si ale myslím, s odstupem času a se splasknutím hate ohledně přetočení finále, bude na GOT jako celek vzpomínat podobně, jako na Lord of The Rings, protože podobně jak LOTR, tak i GOT definoval v určitých věcech minimálně dekádu. (21.05.2019)

V době prvního vysílání jsem se za celou sérii pral s trolly a odpadlíky, abych zmírnil jejich negativní řádění. Bohužel, časem musím uznat, že poslední díly osmičky byly skutečně uspěchané. Vizuální pompa nahradila perfektní a precizní scénáristickou práci, na kterou jsme byli zvyklí po celou dobu této fantastické ságy. Styl hop - hop - hop může být vhodný pro děvčátko se švihadlem, ale ne pro důstojné zakončení tohoto jedinečného eposu. Přesto věřím, že s odstupem času, až vychladnou emoce, najdeme společné obdivné stanovisko. (29.03.2020)

Tak na tenhle závěr jsem osm let opravdu nečekal. Nevím, jestli jsem víc zklamanej nebo naštvanej. Při vzpomínce na to, co jsem se seriálem všechno prožil, bych si alespoň u jedné příběhové linky přál kloudnější zakončení než to, co tu scénáristi HBO připravili. Zároveň mám pocit, že tato série je úplně něco jiného, než všechny předchozí. Jasný, technicky nejlepší je předposlední díl a poslední z posledních bitev. To bitva s nemrtvými byla pro změnu slušné fiasko, protože doteď nechápu, proč byla tak strašně tmavá. Dokonce i chování snad všech postav je tu úplně mimo mísu. Oni dojdou ke katarzi, aby se vrátili k tomu všemu, z čehož se celých těch sedm sérií poučovali? Opravdu? A ten závěr? Nevím, jestli to mělo být odlehčení, ale čím víc ve mně rostlo nasrání, tím víc jsem nechápal ty rádoby vtipné momenty, které v posledním díle chvílemi byly i na přesdržku. Působí to, jako kdyby si z nás celejch těch osm let dělali akorát tak prdel. Pamatuju si, že před lety jsem žil seriálem Ztracení, který byl stejně propletený a zamotaný jako Hra o trůny. Poslední díl byl taky na facku, ale postupem času jsem ho přijal. Tady pochybuju. (22.05.2019)

Snad není třeba diskutovat o nevídaných produkčních kvalitách osmé řady Hry o trůny, o opulentních kulisách i kostýmech, podmanivém soundtracku, filmových tricích a fantastické kameře, zejména v samotném finále. O čem diskutovat asi musíme, jsou scénáře. V prvních řadách byla Hra o trůny stejně jako její knižní předloha převážně tažená postavami. Proto její postavy působí tak živě a trojrozměrně, proto se celý příběh neustále košatil a bobtnal do šířky a proto má George R.R. Martin takové problémy, dostat postavy tam, kde by je v zápletce potřeboval. Tímto stylem mohl seriál skončit jedině za dalších patnáct sérií anebo kdykoliv, ovšem náhle a bez katarzí, bez rozumných uzavření rozběhnutých dějových linek. Ani jedno z toho není použitelné řešení. Benioff s Weissem se před dvěma sezónami rozhodli zamířit ke konci a nechali si to na třináct epizod. Aby to zvládli, museli zmíněné vyprávění tažené postavami nahradit vyprávěním taženým zápletkou. Místo toho, aby nechali figurky pobíhat volně po šachovnici, začali jimi tahat zpátky k sobě a směrem ke důležitým dějovým bodům. Je pravda, že času zbylo opravdu málo a třeba alespoň několik epizod navíc by seriálu prospělo. I tak ale letos tvůrci se zkratkou pracují převážně obratně a kromě zásadních událostí nechávají postavy i vydechnout a užít si spoustu malých charakterních momentů, neobvyklých setkání nebo „nepodstatných“ dialogových výměn. Na pár místech ta zkratka byla až příliš velká, něco se opravdu dalo vymyslet (nebo vysvětlit) lépe. Nicméně mě mrzí, že tentokrát internet trůnovskou mánii obrátil k soutěžení o co nejhorší nadávky showrunnerům, k úsměvným peticím a okázalému chlubení se nepochopením charakterů postav, když mluví o neopodstatněných rozhodnutích, ke konstruování chatrných alternativních řešení, ke kritice za úplně všechno, od údajné předvídatelnost i nepředvídatelnosti přes zkratkovitost a nudu až po plivání na fanoušky a fan service. Mrzí mě to, protože tvůrci totiž dokázali zhmotnit všechny ty věci, které se v začátcích jen naznačovaly, a my ani nedoufali, že je reálně uvidíme (a nebudou jen zmařeny další náhlou událostí, jež děj dál rozkošatí), dokázali dodat epické bitvy, ždímat emoce z úmrtí, zrad, shledání i loučení. A dokázali dát skoro všem postavám tak kvalitní a smysluplné konce, v jaké jsem ani nedoufal. Všech šest epizod jsem si strašně užil a tvůrcům za tuhle evidentně nevděčnou práci děkuji. (22.05.2019)