Hra o trůny

Konečně někdo natočil fantasy podle mého gusta - Statečné srdce s draky. Klasický model HBO - historické kulisy, intriky, sex a krev - tu na mě zafungoval výrazně lépe než u Tudorovců (Řím a Spartaka jsem ještě neviděl). Nahota a brutalita tu ale jen připomíná, že se pohybujeme v drsném světě a v seriálu pro dospělé diváky. Hra o trůny pevně stojí na propracovaném fikčním světě, zástupu dobře napsaných postav, které se výrazně vyvíjejí, na napínavém ději se silnými zvraty, parádních dialozích i bitvách, výpravě a hereckému obsazení. Dohromady to šlape famózně, jen tvůrci občas honí moc zajíců najednou (postav a linií je tu jak nasráno) a zavrávorají v posledních dvou sériích. I tak se to ale bez debat řadí k právěm milovaným milníkům televizní zábavy. (27.04.2012)

Hra o trůny je natočena podle kultovní knižní ságy, jež je v současnosti považovaná za základní dílo subžánru historizující fantasy. Fanoušci často padají do pasti mechanického srovnávání obou médií, kritizují chybějící motivy, postavy a děje či odklon filmových postav od jejich románových předloh. Tenhle druh konfliktu mě míjí. Knižní sérií jsem nepolíbený, ani se do její četby nehodlám pouštět, takže traumat pověřování obou verzí jsem ušetřený. Hra o trůny představuje komplexní alternativní funkční svět, který je vymodelovaný po vzoru evropského vrcholného středověku s propracovanou mytologií. Seriál vlastně nemá konkurenci a patrně ještě dlouho mít nebude. Stačí vzpomenout na Vláčilovu Markétu Lazarovou s několika desítkami postav, která celé studio finančně vyčerpala a jasně ukázala meze regionální kinematografie. Imitace středověku je zkrátka ošemetně nákladná záležitost, kterou si v tomto rozsahu může dovolit jen hrstka producentů. Příznivci Tolkiena se nejspíš naštvou, ale vedle Hry o trůny vypadá Pán prstenů jako pohádka pro odrostlejší děti s plochými černobílými postavami. Hra o trůny páchne krví, spálenými lidskými těly, potem a močí. Nabízí mnohem větší škálu emocí a je mnohem špinavější. Její slabinou je přílišná ambicióznost a rozkošatělost. Některé linie vám zkrátka přijdou méně zajímavé a s některými postavami se nedokážete tak ztotožnit. Pokud děj paralelně sleduje několik postav v odlišném prostředí, na tu, která je vám nejblíž, se můžete slušně načekat. V každém případě je ale zajímavé sledovat spleť intrik a mocenského zápolení, kde hledal autor často inspiraci ve skutečném soupeření mocných feudálních rodů středověké Anglie a Francie. Nadpřirozených motivů tady moc nenajdete, hybateli děje nejsou mágové, nýbrž lidé se svou přízemní touhou po moci, slávě a majetku. Osobně mi to neschází, klidně bych se bez těch dráčků a ghůlů jakožto i dalších oblíbených rekvizit žánru obešel. Celkový dojem: 90 %. (03.10.2013)

2019: Když mně prostě přijde, že se tvůrci systematicky soustředí na ty nejméně zajímavé věci a postavy. Všichni, kdo brečí, že je poslední série strašná, by se měli podívat na to všechno předtím a uvědomit si, že poslední série se od těch předchozích skoro nijak neliší. Například doufám, že pokud si někdo stěžuje, že bitva o Winterfell nedává strategický smysl, tak že na to neváhal poukázat taky u bitvy bastardů. A o milionu dalších uspěchaných skoků, mizejících postav a nenavazujících spojů se mi nechce rozepisovat. (Ale abych nekecala, tak jsem měla pár oblíbenců, na jejichž přítomnost jsem se těšila: Jaqen H'ghar, Brienne, a řekněme, že i Tormund, to jsou ovšem vedlejší postavy, které nemají svoje pořádné oblouky a ukáží se jednou za sto let, což mě ve výsledku frustruje, a z "hlavních" postav jenom lord Varys a ser Davos. A to je dost málo na to, aby to zahnalo neodbytnou myšlenku, že je to celé dost hloupé a neuspokojivé. Osobně bych tam vůbec nemusela mít Daenerys, která mi šla na nervy svou nekonzistentní povahou a slabou hereckou představitelkou hned od začátku, a raději bych se dívala na šedesát hodin zombíků ve sněhu prostříhaných s vyřezáváním obličejů v Braavosu. P.S.: Ještě jsem chtěla říct, že soundtrack je na celém tom kolosu asi to nejzajímavější, ale ve dvou (nejzásadnějších) momentech mě totálně zklamal: výbuch The Great Sept of Baelor a smrt Nočního krále. Obě ty skladby také v kostce vystihují celý seriál: ambiciózní přespřílišná snaha hrát si na překvapivé vysoké umění, ovšem soustředěná pouze na formu a v žádném případě na myšlenku. --- 2022: Po přečtení knižní předlohy si to dávám znova a můžu teď říct, že část mých původních výtek lze s čistým svědomím hodit na Martina a že to tvůrci při adaptaci zvládli vlastně docela dobře. Souhlasím se spoustou věcí, které vynechali a zjednodušili, (ale pořád je nesnáším za to, kolik násilí, respektive znásilňování si tam přidali a jakým způsobem), protože Martin je jak splašené dítě v obchodě s hračkama a rozhodně ty jeho nekonečné a nikam nevedoucí odbočky k různým random postavám (Victarion například) potřebovaly zkrotit, přepracovat nebo prostě zrušit. Ale pořád platí to, že zhruba někde ve chvíli, kdy se k otěžím dostane Ramsay, si tvůrci nechali moc vlézt do hlavy ta označení, že dělají nejlepší televizní show ever, a pokoušeli se trumfnout sami sebe těžkopádně až nesmyslně. Nakonec tedy můžu říct, že mě GOT/ASOIAF na jednu stranu strašně baví a takřka proti mé vůli si vyšlapalo trvalé místečko v mém srdci, ale zároveň bych mohla (a taky jsem to již učinila, promiňte mi sestro, Sáro a každý, kdo se dostal do mé blízkosti, když jsem četla Hostinu pro vrány a Tanec s draky) celé dny vyjmenovávat, co mi na tom pije krev. (22.05.2019)

Po desítkách doporučení jsem se konečně koukla na pilotní díl. Musím říct, že mě to chytlo hned od samého počátku a tak jsem celou sérii zhlédla za pouhé tři dny. Podle mě jde o perfektní scénář plný kvalitních intrik a lehce erotických scén. Některé zápletky i zrady mi berou dech. Fantastická je také hudba, při které mi šel často mráz po zádech. Hodně povedený seriál po všech stránkách. HBO opět válí. U mě je to 99%. (08.07.2011)