Hra o trůny

Hra o trůny je tak trochu moje srdcovka. Nikdy předtím jsem se nesetkal se seriálem, který by mne takto pohltil a to již prvním dílem. Občas jsem sice potřeboval trochu času, abych dokázal rozdýchat vraždu oblíbené postavy a znovu se začal dívat, ale hádám, že v tom je právě kouzlo této show. Nikdy si nemůžete být jisti, co se stane příště a dobro i zlo má zhruba stejné šance zvítězit až do samého konce. Mimo poslední dvě série, jsem každou epizodu viděl minimálně čtyřikrát, ale zpackaná osmá řada mi akorát pokazila dojem z celého seriálu. K němuž se již nikdy nevrátím. Nezbývat, že se dočkáme úctyhodného zakončení knihou. Osmá série dokonce pokazila celkový dojem natolik, že jsem strhl hvězdu a jednu dobu jsem chtěl seriál vyhodit ze seznamu oblíbených. Ale to bych tomu možná křivdil. Pravděpodobně bude lepší předstírat, že se to nikdy nestalo a doufejme, že se někdy dočkáme knihy od G. R. R. Martina. Na závěr ještě krátké shrnutí; 1.-4. řada je něco, co nemá obdoby a nazval bych to absolutním vrcholem kinematografie (ač se na tom dozajista podepsala knižní předloha a scénář schválený samotným spisovatelem). 5.-6. řada již o něco málo horší, ale divák se stále veze na vlně očekávání a drobné nedostatky a slabší pasáže zpravidla přehlíží. 7. řada již téměř nedávala smysl, ale stále se zde našlo několik scén, jenž mi vytřely zrak. A to mě vede k poslední 8. sérii, kterou bych nenazval jinak než paskvilem a urážkou inteligence obecenstva. Dílo na závěr ztratí úroveň a rozpačitě přešlapuje na místě. Přičemž v podstatě přechází z extrému do extrému. Nelze ohodnotit jinak než odpadem! (03.11.2018)

Jelikož řada mých přátel každé pondělí nemluví prakticky o ničem jiném než o posledním dílu Game of Thrones, rozhodla jsem se začít onen slavný seriál z produkce HBO sledovat také. A upřímně, čekala jsem asi trochu více. Můj hlavní problém paradoxně vychází z komplexnosti světa, který George R. R. Martin stvořil; jelikož z každým dílem přibývají další postavy, příběh se neustále štěpí na více souběžných dějových linií, což krom nesporných předností, zmíněných již jinými, přináší i jisté drobné vady na kráse. Třeba fakt, že krom postav, které mě baví (Ser Jorah, Arya, Tywin), existují i takové, ke kterým nemám žádný vztah, a že tak každý díl strávím minimálně polovinu hodinové stopáže sledováním těch, o které nemám sebemenší zájem. Nebo také to, že se jako nečtenář předlohy místy ztrácím v tom, kdo je kdo, a že kvůli minimálnímu časovému prostoru působí postavy nejspíše plošším dojmem než v knize. A nakonec i to, že zkrátka nepatřím mezi ty, které by bavilo čekat několik let na konečné rozuzlení. Seriály, které jsem vydržela sledovat od prvního dílu po posledné bych spočítala na prstech jedné ruky, a nejsem nadšená, když na konci první řady, po deseti hodinách strávených s nějakým seriálem, zjistím, že to celé byl jen jeden velký prolog k nastávajícím událostem. Game of Thrones pro mě zkrátka zůstane seriálem, který, mám-li ho plně docenit, ode mě vyžaduje mnohem více pozornosti, než mu jsem ochotná poskytnout. Je možné, že kdybych každý díl viděla více než jednou a přečetla si knihy, budu se stydět za své průměrně tříhvězdičkové hodnocení. Jenže mezitím se věci mají tak, že si nejsem jistá ani tím, zda se naladím na příští řadu. Předpověď: Po konci druhé řady předvídám konečné získání trůnu Aryi Stark a kovářskému bastardovi krále Roberta. (28.02.2013)

S první sérií jsem bojoval. Toho plácání prázdné dialogové slámy, pletichaření, které nikam nevede a šukání zezadu je tu tolik, že to diváka spíše unaví. Jenže s přibývajícími díly a sériemi člověk začíná žasnout nad promyšlenou provázaností jednotlivých osudů, nad tím, jak do sebe všechno s chirurgickou přesností zapadá, jak se G.R.R.Martin, potažmo tvůrci seriálu nebojí šokovat a dovolí si ty dopředu nejméně odhadnutelné (a přitom logické) zvraty, ze kterých vám spadne čelist, zamrazí v zádech a zbyde vám jen utrousit bezděčné „No ty vole!“. To, jak se vyvíjí osudy Aryi, Sansy, Tyriona (a tak bych mohl pokračovat) těmi nejméně předvídatelnými cestičkami, nad tím prostě srdce diváka, který touží po košatých příbězích, jenom plesá. Skutečná divácká rozkoš, která graduje ve fantastické čtvrté sezóně, kdy opravdu netuším, čím to chtějí přebít v té nadcházející. A skutečnost, že seriál disponuje na TV poměry bezprecedentní velkofilmovou výpravou, kulisami a atmosférou, kde je znát každý promyšleně investovaný dolar štědrého rozpočtu, jenom utvrzuje kvality tohoto vyjímečného počinu. (11.07.2014)

Velkolepost dostala své jméno - tedy pokud jde o výpravu, kostýmy, kulisy a takové ty věci. Seriál jako GoT v televizi (myšleno v jejím současném vnímání) nikdy předtím neběžel. Samozřejmě to je dáno hlavně úrovní technologie, na kterou jsme se dostali - ve své době, když vzpomenu na svoje dětství, vznikaly výpravné historickomýtické televizní filmy jako třeba Jáson A Argonauti v produkci Hallmarku, které tehdy byly také na špici, ale samozřejmě limity byly vidět. Nejblíž GoT je podle mě Řím také z produkce HBO - tam se myslím poprvé ukázalo, že "to" jde a může to vypadat už hodně dobře, a to už jsme jen pár let před odpálením téhle fantasy ságy. Taky jsou tu jasná "personální propojení", pro diváka nejlépe seznatelná v osobách Gaia Iulia Caesara/Mance Raydera a Niobe/Ellarie Sand;) Mám určité výhrady proti tomu jak se periodicky zničehonic objevila nová důležitá, neřkuli hlavní postava, ale vždycky jsem si říkal, že tak to vlastně je i v životě - nikdy nevíte, kdo pro vás bude důležitý, když se ve vašem životě prvně vyskytne:) O tom jak se s nimi zacházelo, pak platí vlastně totéž - historie je plná momentů, kdy se něco nějak stalo proto, že zasáhla náhoda nebo zbloudilá střela nebo bakterie a kdosi zcela nečekaně skonal. To jenom v uměleckých dílech vždycky jde o osudovou a dramaticky popisovanou událost, ke které ještě v jistých typech médií hraje dramatická/tklivá/patetická hudba:) Takže spousta narativních nástrojů GoT je naprosto OK:) Oceňuji i většinu hereckých výkonů a skutečně intenzivní práci s pletichami, intrikánstvím a nízkostí charakterů. Ale časem se začala projevovat "nutnost" děj natahovat (což někdy až tak nevadilo a zejména assassinská story Aryi Stark je velmi cool), a o posledních dvou řadách je skoro škoda mluvit. Nevím, co se dělo v hlavách tvůrců, ale konec je prostě zklamání - na vrcholně osudový osud (chci aby to vyznělo tak blbě jako to je v seriálu;)) Jona Snowa jakoby si někdo vzpomněl ve chvíli, kdy došel materiál od pana spisovatele, a když bylo nastoleno nové uspořádání Západozemí, bylo to jedno velké WTF. Ale nutno říct, že to není tak hrozné jako to, co se přihodilo House Of Cards:D Tady se alespoň děj uzavřel, byť ukrutně nelogicky. Abych už taky nějak uzavřel svůj text - Game of Thrones je po zásluze fenomén, protože byl svého druhu první a (zatím) mu není rovno. Ale podle mě je příliš přechválený, protože objektivně má nemalé rezervy - a to ještě bráno v průměru, protože řekněme do třetí, možná čtvrté sezóny, to byla úžasná podívaná, pak to docela šlo, a sedmá a osmá sezóna byly velký sešup dolů navzdory tomu, že dějově seriál vrcholil. A to, že ukočírovat něco takhle rozmáchlého je neuvěřitelně náročné, není omluva. To si měli showrunneři srovnat s dostatečným předstihem. Shodit celý seriál na 70% by asi bylo příliš. A je tu i poslední seriálová role Maxe von Sydowa;) Takže ano, dám 80%, ale je to jen tak tak. (17.11.2021)

Konečně někdo natočil fantasy podle mého gusta - Statečné srdce s draky. Klasický model HBO - historické kulisy, intriky, sex a krev - tu na mě zafungoval výrazně lépe než u Tudorovců (Řím a Spartaka jsem ještě neviděl). Nahota a brutalita tu ale jen připomíná, že se pohybujeme v drsném světě a v seriálu pro dospělé diváky. Hra o trůny pevně stojí na propracovaném fikčním světě, zástupu dobře napsaných postav, které se výrazně vyvíjejí, na napínavém ději se silnými zvraty, parádních dialozích i bitvách, výpravě a hereckému obsazení. Dohromady to šlape famózně, jen tvůrci občas honí moc zajíců najednou (postav a linií je tu jak nasráno) a zavrávorají v posledních dvou sériích. I tak se to ale bez debat řadí k právěm milovaným milníkům televizní zábavy. (27.04.2012)