Hra o trůny

Noční poluce fanoušků fantasy dostaly reálné kontury, a tak tu teď všichni můžeme sborově masturbovat a ulepenou rukou chrlit superlativy, jak se povedlo tu Martinovu Dunu skvěle vizualizovat. No, bylo už načase, aby někdo ukázal paní Rohlíkové, že nezletilý dement v lenonkách není to pravé ořechové, a že by měla okamžitě odinstalovat Word a nadále se věnovat výhradně charitě! A nám nezbývá, než se modlit ke Starým bohům, ať to Džordž po téhle injekci konečně dopíše, a ať HBO neustálým opakováním deset let starých sraček do té doby nekrachne. Ale abych nebyl zas až tak pozitivní, jako zbytek stáda, dovolím si na závěr poukázat na celou řadu negativ a nedostatků tohoto seriálu, kterou ve své tuposti a nesečtělosti tak velkoryse přehlížíte. Takže: . (25.07.2011)

Po první sérii jsem docela překvapen, že se mi seriál vlastně ani moc nelíbí. Mnoholeté křivdy, které se dají vyřešit během dvou hodinových dílů, roztáhnuté do desetidílné série, přičemž vypravěčská nemohoucnost a strnulost je vcelku zdařile zamaskována za vizuálně nápadité, leč prázdné obrazy. Uvidíme, co série další, ale fanoušek se ze mě asi nestane - 3,5*. P.S. Po 3. sérii snižuji na 3* a čekám, kdy se konečně začne o něčem vyprávět. Sex, kecy a zabíjení si můžu pustit v lecčems jiném. EDIT po 8. sérii (obsahuje spoilery): První dvě série byly oproti posledním dvěma ještě učiněný masterpiece. Nejvíc mi na celém seriálu vadí, že si jeho tvůrci byli až příliš vědomi silné fanouškovské základny a mysleli si, že ji mohou naservírovat v podstatě cokoli. Na začátku si Hra o trůny vytvořila čitelné atributy, podle kterých bylo možné seriál jednoznačně identifikovat. Explicitní násilí, nahota a jakási nečitelnost dělala z díla na poli seriálové tvorby něco originálního. To ještě tvůrci tento kolos dokázali ukočírovat, bylo o čem vyprávět a jednotlivé linie vyprofilovaly silné postavy. Přesto si divák nebyl jistý, která postava se dožije dalšího dílu. Po druhé sérii však v podstatě vše utichlo - hlavní postavy jakožto hybatelé děje byly finálně ustanoveny a bez větších změn dosáhly osmé, posledné série. Nahota téměř zcela zmizela, vyprávění se zacyklilo a děj se nikam neposouval, zůstalo jen bezduché žvanění, které nikoho nezajímalo, a občasné násilí, které si dívák jinak než prvoplánově nemohl vyložit. Teprve až s nástupem šesté série, kdy už asi bylo tvůrcům trapné neustále omílat "winter is coming", se začaly doslova hýbat ledy a události nabraly rychlý spád. Jakoby si tvůrci určili, která série bude poslední a kolik zbývá dílů. Najednou nebyl problém přesun postav v rámci prostoru fikčního světa urychlit natolik, že se během jednoho dílu dostali ze Zimohradu do Králova přístaviště, přestože jednotlivé lokace údajně dělí přes tisíc mil. Poslední série je pak naprostou prezentací tvůrčí nemohoucnosti. Úporná snaha najít pro jednotlivé linie vyústění je natolik otravná stejně jako množství událostí a přesuny postav mezi lokacemi, které nabraly ještě gigantičtější a bizarnější rozměr. Výsledkem je pak nezvládnutý a pro fanoušky celkem smutný závěr dříve tak uznávaného seriálu. Naštěstí mně jako člověku, který seriál od třetí série sledoval jen z povinnosti, je to v podstatě jedno. (16.04.2014)

Je vidět, že když se něčeho chopí schopný štáb s dostatečným množstvím peněz a entusiasmu, je o půl úspěchu postaráno. Kvalitní výprava, která si nic nezadá s prvoligovou filmovou tvorbou a kopa vizuálních efektů nám před zraky předestírá okouzlující vizáž středověku, s atmosférou na pomezí pravé historie a mýtu. I přes to je Hra o trůny především drama, které je si plně vědomo, že hlavním tahounem musí být charaktery. Postavy jsou vždy něčím zajímavé a prochází určitým vývojem, takže divák nemá od počátku jasně rozložené karty... Dívá se na to skvěle, je to fascinující, vtahující, chytré a nesmírně propracované. 9/10 (03.08.2011)

S první sérií jsem bojoval. Toho plácání prázdné dialogové slámy, pletichaření, které nikam nevede a šukání zezadu je tu tolik, že to diváka spíše unaví. Jenže s přibývajícími díly a sériemi člověk začíná žasnout nad promyšlenou provázaností jednotlivých osudů, nad tím, jak do sebe všechno s chirurgickou přesností zapadá, jak se G.R.R.Martin, potažmo tvůrci seriálu nebojí šokovat a dovolí si ty dopředu nejméně odhadnutelné (a přitom logické) zvraty, ze kterých vám spadne čelist, zamrazí v zádech a zbyde vám jen utrousit bezděčné „No ty vole!“. To, jak se vyvíjí osudy Aryi, Sansy, Tyriona (a tak bych mohl pokračovat) těmi nejméně předvídatelnými cestičkami, nad tím prostě srdce diváka, který touží po košatých příbězích, jenom plesá. Skutečná divácká rozkoš, která graduje ve fantastické čtvrté sezóně, kdy opravdu netuším, čím to chtějí přebít v té nadcházející. A skutečnost, že seriál disponuje na TV poměry bezprecedentní velkofilmovou výpravou, kulisami a atmosférou, kde je znát každý promyšleně investovaný dolar štědrého rozpočtu, jenom utvrzuje kvality tohoto vyjímečného počinu. (11.07.2014)