Generál Nil

Pohnutý příběh statečného a čestného muže, který v době a na místě kde se odehrává ani nemohl skončit jinak než skončil - Armija Krajowa vedla nerovný ozbrojený boj proti nastupující komunistické moci ještě dlouho po skončení války a její členové za to většinou velmi draze zaplatili... Olgierda Lukaszewicze jsem měl vždycky rád, ale jestli nepodal svůj životní výkon právě zde, tak potom už nevím kde. (16.05.2011)

Poláci zřejmě neumí natočit průměrný film, buď se jim velmi vyvede, nebo vznikne něco takhle blábolivě nudného. Hrdina odboje, o němž se dozvíme, že tak trochu vymyslel jednu akci, tomu prostě ani při nejlepší vůli nedokážu říkat životopisný snímek. Podivuhodné zakomponování flashbacků také nepatřilo zrovna k vrcholům filmařského umění. (19.06.2016)

Poláci už se cítí i na dobové historické životopisné příběhy. A jdou jim skvěle. Jen u filmu Generál Nil jsem měl trošku problém s tím, že jsem se příběhově těmi různými časovými flashbacky a přeskoky poměrně dost ztrácel. Nakonec jsem ale smysl všeho pochopil a docela se podivil. Vlastně nepodivil. Jen utvrdil v tom, že padesátá léta minulého století byla hnus nejen u nás, ale i v Polsku. (19.07.2016)

To je teda sila...Boľševický mor v Poľsku po roku 1945. Nenašiel som na tom filme ani jednú chybu. Všetko pasuje dokonale, presne podľa overenej nedávnej histórie o Augustovi Emilovi Fieldorfovi, známemu ako generál Nil alias Walenta Gdanicki.Je to ešte lepší film ako Katyň alebo Schindlerov zoznam.Hoci mal generál Fieldorf čiastočne nemecký pôvod, v čase druhej svetovej vojny ako šéf domáceho odboja kynožil Nemcov hlavne vo Varšave a v jeho okolí. Odmenou za jeho hrdinské činy bola slučka v roku 1953, bol zbavený akéhokoľvek práva na spravodlivosť, dokonca aj na dôstojný pohreb.Generál Fieldorf bol skutočný muž a pravý poľský hrdina, ktorého život ukončili boľševici... na miesto pocty a vyznamenania...slučka na krk a a zakopať na neznámom mieste. Dodnes nie je známe jeho miesto posledného odpočinku. V roku 1989 bol oficiálne rehabilitovaný. Hlavný podiel na odsúdení generála Nila mala hlavná súdna žalobkyňa ktorá sa volala Helena Wolinska-Brus, táto boľševická kurva poslala na smrť veľa Poliakov. Všetky jej procesy boli zinscenované a zmanipulované. Len pre informáciu...Už v roku 1956 dokonca sami poľský boľševici uznali tieto procesy za zinscenované a tejto červenej boľševickej kurve hrozilo až 10 rokov väzenia, ale takéto kurvy majú vždy šťastie, a tak táto červená kurva zdrhla do Anglicka, kde v Oxforde v roku 2008 skapala. Angličania ju napriek výzvam z Poľska (a nielen z Poľska) odmietli vydať, čo je pre mňa nepochopiteľne. Pre komunistických voličov povinný film...možno by dostali rozum. (01.04.2013)

Nie je to prvý, ani posledný film, ktorý som o stalinistických procesoch videl. Filmy majú spoločné, že akonáhle o niekom sa v mene vyššieho záujmu rozhodne, že bude zlikvidovaný, tak zlikvidovaný bude. A nikto z tých, ktorí priložili roku k dielu nebude nikdy potrestaný. A spolu s ostatnými hlupáčikmi budú donekonečna nosiť Stalinove obrazy na zhromaždenia nepoučiteľných, mumlať "robili sa aj chyby" a spomínať na mlieko za korunu sedemdesiat. Možno to tak v prírode, milujúcej priemer, funguje. Špičky sa likvidujú, aby ich miesto mohla zaujať amorfná, tvárna masa. (22.08.2019)