50/50

„Já jsem Adam Lerner, Schwannův neurofibrosarkom.“ Další vývojová etapa heterosexuálních mužských romancí. Apatowovská komedie prolnutá s „umíracím“ melodramatem. Romantická linie chlapec-dívka slouží zejména k bližšímu představení titulního hrdiny, jakkoli neodpovídá na otázku, zda Adama přítelkyně opouštějí, protože jsou to mrchy (jak má jasno Kyle), nebo kvůli jeho neoslnivému charakteru a chabé vůli něco změnit. Většinu skutečně dojemných momentů naopak obstarává linie chlapec-chlapec, smysluplně zužitkovávající Rogenovu osvědčenou (jedinou?) polohu „jsem nadržený imbecil a je mi to fuk“. Věrohodně doplňuje Levittova slušného „nepiju, nekouřím, nemám řidičák“ hocha (jehož jediným zlozvykem je zřejmě okusování nehtů). Nápadný kontrast povah ústředního dua je zábavný, jejich přátelství činí věrohodným a navíc nabízí dvojí možné pojetí lidského těla – k přežití/k ukojení slasti. Klidné tempo vyprávění, citlivé protlačení vážného tématu do komedie a redukování sentimentu rozhodně nejsou kvality, jimiž by se mohlo chlubit každé filmové obohacení onkologického diskurzu. 50/50 nejen obohacuje, ale také rozšiřuje, když prostřednictvím zprvu sympatické přítelkyně ukazuje falešný soucit a sobeckou neochotu míchat pozitivní s negativním. Adamova následná skličující samota zpochybňuje platnost často citovaného výroku „žij s lidmi, zemři sám“. Někteří lidi jsou svině, osamělé umírání je opruz a k životu s nádorem patří boleti, únava a zvracení. Banální, ale pravdy. Zprostředkování vědomí, že už nemusí být žádné „potom“ patřilo k těm nejsilnějším, jaká jsem kdy díky nějakému filmu zakusil. Kam se hrabou rakovinotvorná dramata. 85% Zajímavé komentáře: castor, Gimp, ScarPoul (20.11.2012)

Moc jsem nevěděl, do čeho jdu. Spíše jsem jen tak zběžně prohlédl profil filmu a podle plakátu jsem očekával, že půjde o další komedii s ukecaným Rogenem, výjimečně však velmi dobře hodnocenou. No..spletl jsem se hodně. 50/50 je totiž příběhem ze skutečného života a zobrazuje víceméně skutečného hlavního hrdinu, který se musí vypořádat s těžkým onemocněním a náročnou léčbou, která mu od základu změní život. A je to vyprávění chvílemi dost depresivní a dojemné, ale naštěstí i příjemně vtipné, pro diváka nenáročné a díky hereckému výkonu Levitta velmi osobité a inteligentní. Narozdíl od většiny mi moc nevadil ani užvaněný Rogen, který naopak přinesl do filmu stejné osvěžení, jako svému nemocnému kamarádovi. Je to opravdu zvláštní snímek- najdou se v něm opravdu vtipné a pohodové momenty, ale když si divák uvědomí, co se vlastně odehrává a jak by bylo právě jemu, smích se dere na povrch trochu ztuha. Ale na druhou stranu očekávaný happyend udeří nakonec tak silně, že máme chuť vyskočit ze židle, dát emocím volný průchod, máme chuť žít. A přesně o tom tenhle film je.. 80% (27.01.2013)

Pozitívny film o rakovine??? Ale áno, dá sa to. Seth Rogen a Joseph Gordon-Levitt sú super dvojka a film má presne taký úžasný scenár, aký čakáte, ale bojíte sa, že ho nikto nie je schopný napísať. Ale je. A to je božské. Scéna, v ktorej ho odvážajú na operačku a on prvý raz stratí nervy (a zošokovaný divák spolu s ním) a uvedomí si, v akej šlamastike sa ocitol, je riadne drsná, horory sa môžu strčiť. Palec hore na jednej aj druhej ruke a potom som prinútil dať palce hore aj najbližšieho psa, ktorý práve v tej chvíli išiel okolo. (15.11.2016)

Nikoli 50 na 50, nýbrž 10 ku 90-ti byla šance, že mne bude bavit snímek o rakovině, neboť podobné snímky ze zásady nevyhledávám a jako bonus disponuji čerstvou rodinnou zkušeností, která dopadla na těch nepříznivějších 50%. Leč tohle dopadlo mnohem lépe, než jsem byl ochoten připustit. Stačilo přítulný nádor promíchat s lehkým humorem, nezneužívat četných slzopudných možností, okořenit závanem optimismu a konzumovat bez předsudků. (07.03.2012)

// Dokonce až lituju, že jsem ten film stihl až po Novém roce, protože letos to bude tak nabitý, že ve finále budu mít trable ho nějak vtěsnat do mé TOP10 2012. A zrovna tahle nezávislárna by si to zasloužila. Trochu jsem se bál role nejlepšího kámoše v podání Setha Rogena, ale ten chlápek mě přesvědčil, že "chovat se jako dick" může být i fajn. Filmy o rakovině většinou moc vtipné nebývají, zde to neplatí a vůbec to nevadí. Tenhle nenucený humor, tomu zkrátka sedl. Poté vážnější stránce, v té emocionální rovinně, ale film šlape ještě lépe. Tomu sice dost pomáhá hudba ale především za to může opět skvělý J.G.L., jehož styl mluvení, usmívání a vystupování mám prostě rád. A víc už k napálení plného počtu nepotřebuju. Výborný film, perfektní zážitek. :) (04.01.2012)