Polytechnika

Bravurní kamerové cvičení... a to je tak všechno. Villeneuovy filmy mám hodně rád, ale tady snad pod tíhou námětu tápe jak v rozvíjení hlubšího společenského tématu na základě incelovsky antifeministické motivace vraha, tak v dokumentárním zachycení  samotné události, kdy v jeho podání mnohé situace působí spíš absurdně než že by měly syrový impakt (střelbu nikdo neslyší ve vedlejší místnosti?, chlap s puškou ve škole nikoho neznervózňuje?, ani náznak protestu před očividně plánovanou masovou popravou?). A druhá polovina kdy sledujeme jak se s tím pár postav psychicky vyrovnává, to už je vysloveně jen nudné a nezajímavě podané. 7/10 (20.06.2022)

Rádoby dokumentární forma nezáživná, nemastná neslaná, což měl být nejspíš záměr, ale to už bych se radši podíval na klasický dokument. A ten černobílý obraz... Celý dětství jsem otráveně čuměl na černobílou bednu, takže tuhle pózu nepovažuju za žádný "umění", kór když se děj odehrává už v devětaosmdesátým. (19.01.2024)

Muž, ktorý NAOZAJ, ale veľmi moc nenávidel ženy !!! A to až v takom merítku, že sa ich razom rozhodol postrieľať, ako rešeto ! Volal sa Marc Lépine, bol kanadskej národnosti, kde sa taktiež rozhodol pre radikálny čin na univerzite École Polytechnique, kam prišiel po zuby ozbrojený, so zameraním sa na nežné pohlavie, ktoré počas tohto aktu neustále vyhľadával medzi totálne vydesenými študentmi, keď im k tomu nekompromisne “venoval” smrtonosné guľky bárs kde do tela, že akonáhle dokončil svoje „dielo” , ihneď spáchal samovraždu, pričom rodený Kanaďan Denis Villeneuve sa rovnako „rozhodol” na dvadsiate výročie po týchto hrôzostrašných, krvavých udalostiach, nakrútiť o tom mimoriadne znepokojivý, zimomriavkový snímok s minimalistickou čierno-bielou DP Pierreho Gilla, ktorá čoraz intenzívnejšie podtrhuje atmosféru, že už by sa dala normálne krájať. Je spracovaný jednak z pohľadu postáv, ako sú - Jean-François, očitý študent, ktorý bol priamym účastníkom tohto šialenstva, alebo Valérie, ktorá stála priamo zoči-voči pred útočníkom. I jemu samotnému je zahrnutá „veľkorysá starostlivosť” . Sekvencia spadajúca do tejto kategórie je presne tá, keď Lépine vstúpil po prvýkrát do katedry, kde najprv rozdelil ženy naľavo, mužov napravo. Chlapov vyhnal von, kedy sme si mohli iba domyslieť, čo sa dialo v uzavretej miestnosti, pretože potom kamera sledovala iba Jeana-Françoisa, ale bohužiaľ, prišlo i na Val, a to nie je vôbec pekné pre môj zrak, vidieť "Montreal Massacre" vo svojej najväčšej kráse, kedy my diváci, nie sme od toho vôbec ušetrení ! Ešte boli sekvencie po týchto výjavoch, kde som pozoroval citované charaktery, ako sa následne vysporadúvajú so životom... Trvá to slabých 80 minút, ktoré sú vskutku precízne, majstrovské ! Villeneuve je režisérom s talentom pre navodenie dôveryhodného prostredia ! (26.12.2019)

Villeneuve si ve svých začátcích začal s filmem skrze v našich končinách absolutně neznámý, byť rozhodně drsný a neodpustitelný čin. Jeden magor, který se nemohl ani v nejmenším spokojit s existencí feminismu, se rozhodl obětovat i svůj vlastní život proto, aby ze světa sprovodil několik mladých nadějných vysokoškoláků, mezi nimiž se nacházelo množství žen, jež se rozhodly vydat kariérní cestou v doposud spíše mužském prostředí. Celému šílenému incidentu hodně přidává černobílá kamera a velmi řídký výskyt jakýchkoli dialogů. (05.06.2020)

"Jestli budu mít syna, naučím ho milovat. Jestli budu mít dceru, řeknu jí, že jí patří celý svět." // Černobílý snímek v dokumentárním duchu zachycuje jednu událost, a to spíše z pohledu nezúčastněného diváka, jen občas můžeme nahlédnout do soukromím aktérů, kterých se ona tragédie přímo týkala. O to víc je Polytechnique silnější, protože... protože do hlavy prostě nikomu vidět nemůžeš. Kamera ve stylu voyeura je němá a přesto vypovídá o ne/pochopení dokonale. // Můj čtvrtý film Denise Villeneuevea a musím říct, že prostě ví, jak na to. (16.10.2015)