Polytechnika

Umně vyvolaná deprese a pocit bezradnosti se Polytechnice rozhodně upřít nedá, stejně jako velmi osobité formální hrátky s prostředím, úhly kamery a měnící se subjektivní perspektivou tří hlavních protagonistů - vraha, ženské oběti a mužského svědka. Villeneuve se tím snaží dosáhnout osobnějšího přístupu a větší emocionální odezvy, ale v nastoleném formálním měřítku, kdy akt násilí nastupuje na scénu až nečekaně brzy a styl se spíše zaměřuje na dynamizaci děje v podobě překrývání nejdramatičtějších událostí nežli na užší propojení s oběťmi, mu to moc nejde (nejvíce napínavé sekvence jsou ty, které aplikují hkediskové záběry, ale bohužel jich je příliš málo). A zatímco napojení na psychiku vraha v úvodu docela funguje, hlavní ženská hrdinka je nezajímavá a závěr mě příliš nezasáhl (a mužský klaďas je podivně odbytý). Každopádně je na tom vidět Dennisovo režijní nadání a pro jeho zanícené fanoušky určitě vhodná expozice do jeho tvorby. (28.09.2018)

Promyšlený úder na diváka, rovnou od prvních minut filmu se ozývá střelba, teprve potom nahlédneme do toho, co jí bezprostředně předcházelo. Mám výhrady vůči kameře, zbytečná černobílost ještě nikdy z žádného filmu umělecký zážitek neudělala. Navíc stylizovat brutální násilí do uměleckého hávu mi přijde poněkud unapetitlich. Na druhou stranu však musím vyzdvihnout konfrontaci blazeovaného poklidu, který je náhle postaven před brutální zlo. (04.12.2022)

Vizuálne naozaj veľmi silno precítené, tá čiernobiela vizualizácia ešte viac zvýraznila tú melanchóliu. Ale osobne som očakával, že v tom bude oveľa viac zvýraznený nejaký psychologický rozmer postáv. Z tohto pohľadu teda zavládlo trochu sklamanie, lebo okrem tej emočne vypätej atmosféry to postrádalo taký ten epický nádych, ktorý by dokázal vytvoriť oveľa konzistentnejšie dielo. Denis Villeneuve je pán režisér, no v tomto prípade mi tomu predsa len chýbali spomínané esencie. Ale inak dosť smutný a melancholický príbeh, no aj také žiaľ život prináša. (12.12.2014)

Denis Villeneuve dnes již patří mezi ty nejzajímavější a nejoslavovanější režiséry dneška, ale Polytechnika je jedním z jeho prvních celovečerních kousků a je nutno podotknout, že velice povedeným. Dějově se podíváme do roku 1989, kdy probíhalo nejenom politické zemětřesení ve střední Evropě, ale zároveň si to nakráčel student Montrealské polytechniky do školy s puškou a rozhodl se postřílet všechny ženy. Silný námět podle skutečné události umocňuje černobílé vizuální pojetí. Událost je zobrazena z několika pohledů a společně s poměrně krátkou stopáží dělá z filmu poměrně údernou a vizuálně i dějově silnou záležitost. Všem doporučuji podívat se na nějaké Villeneuvovi starší filmy jako je Polytechnika nebo Požáry. Už tady se jednalo o vynikající počiny začínajícího režiséra. (23.12.2019)

Ano reálná syrovost byla skvělá volba pro zpracování takového masakr. Jen kurva do prdele proč, se to celý vyprávělo v nesouvislým příběhu. Já vím, že to bylo vyprávění z hlediska více osob, více dějů, ale někdy jsem si vysloveně říkal "cože ?" například střih a "výfuk" . Jinak doufám, že v Kanadě mají policii, protože od prvního výstřelu čas ubíhal a ubíhal a ubíhal. (19.02.2018)