Polytechnika

Po formální stránce působivé, z mého pohledu silná výpověď, hlavně postava Jeffa a jeho (ne)vyrovnání se s pocitem viny. K Bluntmanovu komentáři: ano, při masakru na montrealské polytechnice nezemřely jen ženy, ale (úplně stejně jako ve filmu) i jeden muž - a to pachatel, který spáchal sebevraždu. Zabito bylo 14 žen, zraněno dalších 10 žen a 4 muži, toť vše co se týče obětí. Protože se v některých komentářích níže objevují bláboly o 2 pachatelích a podobně (přičemž dotyčný přiznává, že film ani neviděl do konce), zde je odkaz pro ty, co jsou líní si to vygooglovat a pak sem píší hlouposti: http://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_na_%C3%89cole_Polytechnique Tolik k námětu - hodnocení filmu, který jsem zhlédl jen napůl je pro mne poněkud nepochopitelné, ale někomu to k napsání komentáře zřejmě stačí... (19.12.2013)

Muž, ktorý NAOZAJ, ale veľmi moc nenávidel ženy !!! A to až v takom merítku, že sa ich razom rozhodol postrieľať, ako rešeto ! Volal sa Marc Lépine, bol kanadskej národnosti, kde sa taktiež rozhodol pre radikálny čin na univerzite École Polytechnique, kam prišiel po zuby ozbrojený, so zameraním sa na nežné pohlavie, ktoré počas tohto aktu neustále vyhľadával medzi totálne vydesenými študentmi, keď im k tomu nekompromisne “venoval” smrtonosné guľky bárs kde do tela, že akonáhle dokončil svoje „dielo” , ihneď spáchal samovraždu, pričom rodený Kanaďan Denis Villeneuve sa rovnako „rozhodol” na dvadsiate výročie po týchto hrôzostrašných, krvavých udalostiach, nakrútiť o tom mimoriadne znepokojivý, zimomriavkový snímok s minimalistickou čierno-bielou DP Pierreho Gilla, ktorá čoraz intenzívnejšie podtrhuje atmosféru, že už by sa dala normálne krájať. Je spracovaný jednak z pohľadu postáv, ako sú - Jean-François, očitý študent, ktorý bol priamym účastníkom tohto šialenstva, alebo Valérie, ktorá stála priamo zoči-voči pred útočníkom. I jemu samotnému je zahrnutá „veľkorysá starostlivosť” . Sekvencia spadajúca do tejto kategórie je presne tá, keď Lépine vstúpil po prvýkrát do katedry, kde najprv rozdelil ženy naľavo, mužov napravo. Chlapov vyhnal von, kedy sme si mohli iba domyslieť, čo sa dialo v uzavretej miestnosti, pretože potom kamera sledovala iba Jeana-Françoisa, ale bohužiaľ, prišlo i na Val, a to nie je vôbec pekné pre môj zrak, vidieť "Montreal Massacre" vo svojej najväčšej kráse, kedy my diváci, nie sme od toho vôbec ušetrení ! Ešte boli sekvencie po týchto výjavoch, kde som pozoroval citované charaktery, ako sa následne vysporadúvajú so životom... Trvá to slabých 80 minút, ktoré sú vskutku precízne, majstrovské ! Villeneuve je režisérom s talentom pre navodenie dôveryhodného prostredia ! (26.12.2019)

Polytechnika je pro mě přímo modelovým příkladem toho, jak by se o podobných událostech (střelba na škole) točit nemělo. Film v posledku nepřibližuje ani osobu pachatele - o kterém si odnesete leda to, že nenáviděl feministky a.k.a. ženy (to, kde se tato nenávist vzala, však nerozpracovává); ale co hůř, ani oběti jeho útoku – které až na dvě výjimky (u kterých nerozpoznám, nakolik mají, či nemají svůj předobraz mezi reálnými přeživšími; přiznávám, že tyhle postavy chápu spíš jako hypotetické ilustrace toho, jak (ne)zpracovat trauma) redukuje na rozstřílená těla. Sice ani tentokrát Villeneuve nezapřel své režijní mistrovství, ale k čemu to, když film neslouží pietním účelům (nepochybuju, že by chtěl, je na to však na jedné straně příliš naturalistický, až exploatující, na druhé pak formalisticky chladný), nýbrž toliko tomu, aby ztvrdil Vill.-ův spravedlivý hvězdný status. 40 % (05.12.2023)

Občas jsem měl dojem, že pod povrchem tohoto filmu, který je na první pohled lesklý a krásný, se skrývá něco příliš jednoduchého a nepromyšleného. Kamera působí nádherně, ale zavání určitou snahou prvoplánový dojem efektu, což posiluje i ten černobílý obraz, který zde nemá jiného smyslu než křičet: "Podívejte se na mě! Jsem art!".. Ty metafory, závěr a rozřešení ve mě vyvolaly dojem, že film zneužívá silného tématu, ale sám o sobě není příliš inteligentní... A rozhodně slabší (přestože srovnání není na místě - oba filmy se zřejmě snažily o něco jiného) než Gus Van Santův Elephant. Na druhou stranu, mé hodnocení je třeba brát s rezervou, nepopírám, že se na film velmi příjemně dívá,,, (09.04.2010)

Chorý jedinec se rozhodne skončit se životem. Ještě před tím ale chce vzít s sebou co nejvíce obětí - mladých žen, které jsou mu trnem v oku. Budoucí inženýrky, feministky, ty, co berou mužům jejich svět. S nimi je rozhodnut skoncovat. Kratší film o zabíjení nasnímala černobílá kamera, která však poetiku dvou barev a jejich odstínů příliš nezvládla. Natočit černobílý film je mnohonásobně těžší než barevný. Chyběla mi precizní práce s kontrastem a světlem a stínem. Na druhou stranu nechybí symboly - zasněžené stromy a sochy, tříštící se kusy ledu, snímání vzhůru nohama, pohled do zpětného zrcátka nebo Picassova Guernica. Líbil se mi výběr hudby - Siouxsie and the Banshees (Love in a Void), Sisters of Mercy (Marian), Men withous hats (Safety Dance) a Tainted Love (bohužel ne od Soft Cell, nýbrž Marka Arnella). Jen mi nejde na rozum, proč skladby přelomu 70. - 80.let, když film se má odehrávat v roce 1989 (tak dobře, jsou to oblíbené songy pana režiséra, jak jinak...). Jako celek neutěšené a bezvýchodné. (21.11.2016)