Jedna kočka za druhou

Film rozháraný stejně jako byly divoké devadesátky, začalo to už patronací krachují a vytunelované banky. Nezdravé povahy, neuspokojivé vztahy, chorobné ambice, dluhy a to se odehrává v prostředí rozpadající se vily. Sem tam zábavná situace, vše zachraňují oblíbení herci, takže se na to dá dívat (nejen) jako na doklad doby vzepětí a pádu všeobecných nadějí... (22.03.2021)

Třináct let, která uplynula mezi záznamem divadelního představení DŮM NA NEBESÍCH a jeho převodem do KOČEK, nemohlo pronikavě změnit ani tvůrčí síly vynikající české herečky, ani těch okolo ní tím spíš, že se jedná o neméně skvělé herce i tam, kde nemohlo nedojít ke změnám (tj. prakticky ve všech případech). František Filip patří k nejvýraznějším osobnostem televizní dramatické tvorby, ale s textem divadelní předlohy ani on 13 let poté nemohl dělat zázraky; tvar divadelní hry, navíc vynikající divadelní hry světových parametrů a úrovně, nejde znásilnit ani sebegeniálnějším počinem. Citlivá adaptace, skutečný režisérský čin, možný v takto daných východiscích, byla zvládnuta skvěle a jemná filmová řeč nanejvýš jemně a s pietou za ty, kteří již nemohli nastoupit (těžce nemocný Miloš Kopecký skvěle nahrazený Josefem Somrem, výborná Simona Postlerová nahražující jedinečnou Hanu Maciuchovou, totéž platí o Petrovi Nárožném), dokázala převést jevištní projev do kultivovaného, neméně výrazného alternativního tvaru. Jiřina Bohdalová byla stejně jedinečná jako ve svém tehdejším vinohradském působišti (způsob, jakým uchopila svou úlohu, v něčem jakoby připomínal její legendární Fany) a skvěle postihla vzestupný emancipační Klářin vývoj. Ponechání dobových kulis v jejich věcném kontextu je nutné považovat za další přednost typické filipovské jemnosti a noblesy. Ne, neviděli jsme dvě různá představení a ani dva různé filmy; to by bylo nadsazené konstatování. Není ale možné plést si žánry a mechanicky přiřazovat kvalitativně odlišná východiska a dovozovat navazující apriorní soudy, které naznačují výhradně determinovanost svých autorů. O to více a lépe následně oceníme a doceníme nadčasovost Hubačova, Filipova i Bohdalové dramatického - ale i filmového - činu. (05.09.2009)

Přestože od Jiřího Hubače jsem viděl kvalitnější kousky. Jiřina Bohdalová, Josef Somr, Jiřina Jirásková a dokonce i Petr Nárožný povyšují toto dílo na lepší. Právě výkon Petra Nárožného překvapí, neboť byl znám především z bláznivých komedií a zábavných pořadů.  U Jiřiny Bohdalové je tato roce docela specifická. O to zvláštnější, že ve stejném roce si zahrála Nesmrtelnou tetu. Přitom o pouhé tři roky je Josef Somr mladší a hraje J. Bohdalové otce. To ať se režisér nezlobí, ale je to úlet. Hned při prvním setkání těch dvou jsem si myslel, že se jedná o manžela s manželkou. A věřit jim úplně jiný vztah lze jen těžko. Dobrý výkon pak předvedla Simona Postlerová jako hysterka. Jedna kočka za druhou není špatný film, ale divadelní představení, které jsem mimochodem viděl, bylo lepší. (11.05.2021)

Děvkař, invalida nebo zbabělec? Toť otázka, ale já se spíš ptám, bylo-li to bance Moravia třeba tolik zhyzdit český film? Bez jejího vkladu by zřejmě byla Jedna kočka za druhou solidním TV počinem, podobně jako Zámek v Čechách, ale takto jsou některé dílčí klady utopeny ve zbytečně nejisté režii a vpravdě negativně okořeněny výkony hysterické Postlerové, nevšedně špatného Postráneckého, tragické Zawadské a neuvěřitelného Vydry. (27.04.2011)

František Filip je mistr (navíc skromný) a ani tentokrát nezklamal. Jedna kočka za druhou věrně kopíruje život a to je jeden z aspektů umění. Tento snímek patří mezi nejlepší českou desítku 90. let. Jiřina Bohdalová hraje tak dokonale, až si člověk říká, že snad ani nehraje, ale je taková. Jiřina Jirásková tradičně skvělá, Petr Nárožný vynikající. (18.04.2005)