The Echo

No čekal jsem z Kremlu mráz a chladno opravdu bylo, ale dá se mluvit spíš o počínajícím jaru. Prostě mám pro ty asijský bubáky slabost a strašně se jich bojim (i když to jsou přičmoudlí běloši), takže tady jsem jakž takž přehlídnul naprosto příšerně hrajícího hlavního hrdinu s talentem stolního kalendáře a děsil se každýho stínu, kterej se mihnul temnejma chodbama strašidelnýho činžáku. A tak to má bejt. 70% (11.02.2013)

Že to nemělo extra originální zápletku? Možná nemělo, ale čert to vem. I tak to byla parádní podívaná. První půlhodinku se film pomalu rozjížděl, pak to ale nabralo spád, bylo to napínavé, strašidelné, děsivé a mě to prostě bavilo. Duchařiny moc nemusím ale tohle byla ta nejlepší co jsem za poslední dobu viděla. 75% (19.02.2012)

Jak již sám název napovídá, hlavním tématem nebude úžasná hra světel a barev na vašem televizoru. Ano, připravte si pořádné bedničky, pokud možno alespoň 6 a zvuk se k vám bude linout ze všech stran. Již úvodní titulky tomu dávají tušit... Jinak asi ničím nepřekvapí tradiční duchařinou v podobě mrtvých holčiček, vypadaných nehtů a v podstatě všeho, co jsme doposud viděli jinde. Oceňuji však závěrečnou pointu a se zacpanýma ušima se přikloním k lepšímu průměru. :-) 68% (10.12.2009)

Bobb si po odpykaní trestu za vraždu snaží usporiadať svoj vlastný život. Jeho matka počas pobytu vo väzení umrela a on sa nasťahuje do jej apartmánu. Niečo však nie je v poriadku. Hneď od prvého dňa počuje zvláštne zvuky a vidí veci. ktoré iní nevidia. Všetko však má svoje príčiny. Všetky odpovede na jeho otázky budú časom zodpovedané. Pomerne sympatický herci v pekne natočenom filme, s celkom slušnou hororovou atmosférou na priemernej úrovni. Z pohľadu amerických remake-ov ( Sigaw 2004 ), jeden z tých ( aspoň čo sa atmosféry týka ) lepších - 60%. (26.05.2013)

Stejně jako Nakata či Shimizu, i Laranas byl požádán, aby přetočil svůj Sigaw pro americké publikum. Originál ´sem zatím neviděl, čímž se aspoň vyhnu titěrnému srovnávání, ale na remakeu je jasně cítit inspirace a vykrádání japonských žánrovek. The Echo balancuje někde mezi Ringu a Ju-On a snadno by se utopilo v moři tuctových duchařin, nebýt poctivé (re)konstrukce tvořené poměrně invenčním přístupem. Narozdíl od svých předchůdců Echo buduje atmosféru pomocí zvukové skladby, půvabné práci s prostorem, jeho snímáním i svícením, a především live action postupy a in-camera efekty. Laranasova předchozí zkušenost s reklamnímy spoty a dokumenty tak nepřišla vniveč a oproti drtivé většine hollywoodských tvůrců ji dokázal koncipovat po svém. The Echo mě tak přesvědčilo, že ne všechny novodobé duchařiny stojí za starou belu a vzbudilo ve mě velké očekávání v režisérově připravovaném Patient X. (30.11.2009)