Láska jako trám

Pivec prokázal, jak perfektním hercem byl, role (notně) přerostlého dítěte mu sedla. K nejskvělejším scénám pak patří "za tohle jsem neschůzoval!" při konverzaci s půjčovatelem lodiček, nadšení, když přes výklad zahlédl svého starého známého Záhorského, "Kdyby mě nebylo, ani by naše děti nedostaly jména", "Popel, o ten já se nikdy nestaral", a taky "Že mi to neřekneš do očí". Jedinou vadou snímku se mi jeví ony detailní záběry na Pivcovu tvář, které odhalovaly, že Pivec nemá všechny zuby pohromadě. Nevypadalo to pěkně, a přitom stačilo, aby použil fígl mé tety - díry zalepit žvýkačkou - a byl by zase prvotřídní frajer. (13.05.2013)

U této komedie jsem její vtip ocenil, až když jsem ho vyprávěl ostatním. A to jsem se k němu dostal vlastně stejným způsobem - že mi ho někdo vyprávěl. V tomto případě manželky babička. Jenže já když jsem na to koukal, tak jsem tomu vůbec nevěřil. To se opravdu někdo tak snadno zamiluje do kabátu, který by si nenavlík ani Marilyn Manson? A ano, zamiluje, dokonce tak moc, že ho nachystá i jako dar svému nejdražšímu nejbližšímu. Až tak moc tato komedie připomíná realitu šedesátých let, ale i realitu dnešní doby. (21.12.2022)

Jiné vydání Homolkových, tentokrát nejen maloměšťáckých, ale i dokonale zdětinštělých ve svém egoismu stáří. Je pozoruhodné, že partnerské hry na prosazování svého a následné žehlení roztržek trvají po celou dobu partnerství. Že by to ty partnery pořád bavilo? Jo, mimochodem Al Bunda partnerským vztahům neříká láska, vlastně jim neříká nijak, a manželka Peggy je pro něj něco jako dobře padnoucí dlouho používaná baseballová rukavice - "je stará, oblezlá pavučinama, ale má pro mě kouzlo, stejně jako ty". Dodáme "lásko moje" :-) (06.10.2011)

Co dodat k tomuto filmu, který přesvědčivě „zabírá“ i v černobílém provedení a nepotřebuje k tomu ani 3D nebo 50´´ plazmu…? Téměř vše už tu bylo řečeno, takže pět hvězdiček za ten bránici ohrožující a nadčasový vynikající herecký koncert všech tří hlavních protagonistů: „Tohle postav na rádio - a budete se smát od rána do večera!“ :-) (06.02.2014)

Postava, kterou zde představuje Jan Pivec, je s prominutím naprostý idiot. Jako dar chce své ženě koupit příšerný kožich s liščími hlavami, ale protože má málo peněz, vymění ho za svůj kabát, který dostal právě od své ženy k narozeninám. A nevšimne si, že prodavač mu tento kabát zabalí místo onoho liščího kožichu… Fakt, že některé situace byly až příliš "crazy", mě místy i lehce štval, ovšem Jan Pivec, Jiřina Šejbalová i Bohuš Záhorský byli tak kouzelní, že jsem to scénáristům prostě musel odpustit. (09.01.2008)