Stalingrad

Jak již bylo řečeno válečných filmů z pohledu německého vojáka je málo. Což je obrovská škoda. Sebereflexe k takovýmto událostem patří a německý Stalingrad nestaví vojáky do hrdinů, jak to často dělají američané a především rusové, ale ukazuje je jako lidi vhozené do příšerného pekla, kde se snaží za každou cenu přežít nejen sebevražedné útoky Rudé armády, ale hlavně krutou zimu a ukrutné podmínky bojiště. Jediné co je drží při smyslech je přátelství a spolubojovníci, ale i ti se v tvrdých podmínkách mění. Když jsem film viděl poprvé, byl jsem přesvědčen, že takto má válečný film vypadat. Z nikoho nedělá hrdinu ani padoucha. Obě strany jen chtějí přežít a ideály s propagandou jsou stranou. Film u kterého happy end nečekejte. (04.03.2015)

Poměrně slabý film s velmi podivnou dramatickou stavbou. Na to, aby film nesl jméno rozhodující bitvy 2. světové války, a troufám si říct i světových dějin, je to trochu málo o Stalingradu. Stejně dobře by se to mohlo jmenovat "Pochybné zdokumentování osudů jedné německé čety na východní frontě za druhé světové." Nebo prostě Válka a zima. Nevidím opodstatnění pro název, který dle mého nekoresponduje s obsahem, víceméně by se celý film mohl odehrávat kdekoli na východní frontě. O Satlingradu ani o válce jako takový mi to neřeklo nic zásadního, co bych musel vidět a vědět. BTW těch "netradičních" pohledů z druhé strany je poslední dobou víc, než tradičních. (08.11.2006)

Joseph Vilsmaier: Na východní frontě sníh.. Ať už máte na opaskové přezce Got Mit Uns, nebo nemáte - když se člověk ocitne uprostřed pekla, je absolutně jedno, z které strany do něj vstoupil, protože jen a pouze lidské charaktery napříč spektrem vojenských uniforem mohou udělat věci hrozné alespoň trochu lepšími. Režisérsky i herecky nepříliš zvládnutý snímek, který však určitě zaslouží uznání za zdůraznění obyčejné lidskosti potlačením pro válečné snímky typické glorifikace hrdinství a pohrdání zbabělostí. Ono totiž většinou, když historikové tvrdí, že se nějaký voják vrhl na zamrzlé cestě sebevražedně pod pás jedoucího tanku a s odjištěným granátem zařval: „Za stranu! Za lidi!“, vyjde nakonec najevo, že volal: „Zasrané náledí!“ Ty dvakrát dvě bedny vody měli aktéři předem prohrané sázky zrovna poslat Adolfovi do berlínského bunkru.. (07.09.2011)

Bylo nebylo v zemi Dědy Mráze okupované nacisty... Filmů z pohledu armády Třetí říše není mnoho, resp. těch lepších, takže plus pro Stalingrad. Minus pak v tom, že je to ší-le-ně dlouhé, ani by mi tak nevadilo, že víc než akčních a bojových scén je tu pohled do ztrápené duše vojáka Wehrmachtu. Jenže tady se často jen prázdně plká, popojde kousek dál za jiný zasněžený val nebo za další (rozuměj stejný) rozbořený barák, a zase plká. Ale svoje kvality film má, ani moc nezestárl, jen jsem měl pořád problém soucítit s lidmi, kteří celej tenhle bordel rozpoutali. Každopádně nečekat žádný happy-end, tady, v zemi Ivana, byla 'naděje' sprostý slovo... (30.11.2017)

Jeden ze 100 nejlepších válečných filmů (z doby po r. 1900) - 100 Greatest Post 1900 War Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Trochu zklamání na rozdíl od vynikajícího filmu Nepřítel před branami http://www.csfd.cz/film/164-nepritel-pred-branami-enemy-at-the-gates/) francouzského režiséra Jean-Jacques Annauda, nebo sovětského filmu Stalingrad (1989) od Jurije Ozerova. Tento Vilsmayerův Stalingrad trpí nedostatečnou výpravou a mizernými dialogy, které mne občas iritovaly. Plusem naopak je, že faktickému ani ideologickému obsahu filmu ani režii není co vytknout. Trailer: http://www.csfd.cz/film/26591-stalingrad/videa/ (11.07.2010)