Dokonalý smysl

Vynikající mysteriózní film, ve kterém se na pozadí podivného konce světa houpou cecky Evy Green. Co je to láska, to názorně předvede ústřední dvojka nejednou, no ten další rozměr tomu háže námět sám o sobě, který dokáže nejen ihned zaujmout, ale ke konci je docela i nepříjemně děsivý. Díky snesitelné stopáži nelze ani moc nadávat na místy melancholickou filmařinu Davida Mackenzieho, takže i přes sentimentální pointu jsem čuměl s otevřenou hubou. Doporučuju a stydím se, že jsem Perfect Sense neviděl už dávno. 90% (27.01.2015)

Námet o apokalypse prameniacej z toho, ako ľudstvo postupne prichádza o všetky zmysly (!), je v podstate fascinujúci a bez debaty originálny. Neviem o tom, že by som niečo také videl v nejakom z tých tisícok a tisícok filmov, ktoré mi v živote prešli očami. A Ewana McGregora mám rád; pripadá mi ako jeden z mála hercov, ktorí to majú v hlave upratané. A Eva Green je samozrejme tiež fajn, lebo sa pred kamerou veľmi rada vyzlieka a má veľmi zvláštnu, sexi auru. Problém je v tom, že po zaujímavom rozjazde (a pred vcelku pôsobivým koncom) to začne dosť prudko nudiť a miestami až iritovať (nemalá časť deja je „hluchá“, v inej po sebe všetky hystericky vrieskajú, čo tiež nie je príjemné). Výsledné pocity sú veľmi zmiešané. Chápem hodnoteniam 80% a vyššie, i hodnoteniam 40% a nižšie. Ja dávam 40%. Sory, Eva. Viem, že si sa poriadne snažila. Ale na môj vkus je to proste príliš... čudné. (16.03.2017)

Alebo ako je zasa raz festivalový film lepší než väčšina tých veľkých. Dokonalý zmysel má všetky ingrediencie potrebné na to, aby sa stal úspešným v Cannes a pod., a v DVD distribúcii dokonale zapadol... Alebo nie? Samotný námet je natoľko originálny, až sa človek pomaly čuduje, kde sa ešte v dnešnej dobe, ktorej kraľuje priblblí tretí diel Bayových Transformátorov a pokračovania 96 hodín či Smrtonosnej pasce, do ktorej nešťastne spadol Bruce Willis, dá takýto scenárista vôbec nájsť. Polodokumentárne spracovanie, ľahká romantika príjemnej dvojice McGregor-Greenová ale aj chladné severské lokácie, v ktorých sa natáčalo a fakt, že Ewan je v obleku s pulóvrom stále frajer spôsobilo, že ma napriek jemne rozvláčnemu deju film oslovil natoľko, aby som mu dal bez zaváhania plný počet. Chápem, že je to asi prehnané hodnotenie, ale cítim to tak. A myslím, že Mackienzieho tvorbu omrknem častejšie. 90% (11.03.2013)

Vařila myšička kašičku na německým políčku. Jeden smysl, druhý smysl, třetí smysl, čtvrtý smysl... Dává to dohromady vůbec nějaký smysl? Vcelku ani ne, i když zaděláno je hezky. Někdo to ale zapomněl osolit, protože příběh zůstal jaksi bez chuti. Patrně z toho měla vylézt tragika, leč já osobně za přispění svých zatím dochovaných smyslů pozřel romantické sci-fi, což nepovažuji za šéfkuchařovu specialitu. (24.02.2012)

Příběh snímku sice není zasazen do konkrétního časoprostoru, ale „hypertextové“ prokládání aktuálního fikčního dění autentickými zpravodajskými záběry svědčí o globálním dopadu nákazy a dává tušit, že k viděnému dochází právě teď a v tomto světě. Malé měřítko vyprávění s pár lidmi a jedním místem tudíž není dodržováno tak svědomitě jako v jiném komorním filmu o konci světa, Trierově Melancholii (oba film také, v kontrastu s procedurální Nákazou, věnují prostor raději reakcím postav na tušený konec existence, než příčině zkázy). Není zřejmé, nač nás tvůrci chtějí upozornit. Na nesmyslnost léčení symptomů namísto hledání hloub sahajících příčin? Na vzdalování se kořenům „čisté“, předtechnické společnosti? Na cynickost a sobeckost lidstva, které v kritickém okamžiku upřednostní tělesnou slast před pokáním? Každopádně není pochyb, že podtext nejasně artikulované výzvy je nadějeplný: neřešte krávoviny a obnovte přerušený kontakt (s lidmi, potažmo se světem). Optimistické poselství bude zvlášť pro diváky nadšené Trierovým filmem, který pod jednou slupkou deprese skrývá depresi další, dobrou záminkou k úšklebkům. Největší cynikové mohou rovnou zvolit opoziční čtení a sledovat Perfect Sense jako nezáměrnou parodii apokalyptických filmů (žrací fáze působí jako vystřižený materiál z béčkového zombie hororu). Příliš velká interpretační volnost, předvídatelnost stupňovitě komponované zápletky a strach jít opravdu na doraz (jako Fernando Meirelles v mnohem syrovější Slepotě), brání vychutnat si Perfect Sense jako katastrofický thriller. Mnohem lépe, v poslední scéně takřka bezchybně, film funguje jako klasické melodrama o zamilovaném páru, jež čelí síle mocnější než oni sami, nikoli mocnější než jejich láska. Teprve jako drama, jimiž se dobrovolně necháme dojímat, dává film dokonalý smysl. 70% Zajímavé komentáře: takken, arkis, narthasia (04.02.2012)