Špičák

„Brzy vaše matka přivede na svět dvě děti a jednoho psa.“ Absurdní už od prvních vteřin (učení nových slovíček). A stejně jako třeba uspokojování syna naprosto sterilní a mechanické po celou svou dobu (myšleno ovšem v kladném slova smyslu). Postavy divné, jako z jiné galaxie (výborně vylíčený svět sám pro sebe). Podivná disciplína, bodový systém, slova, kterým dávají rodiče jiný význam, nutnost maximálně slušného vystupování, hry dětí, výchova a žití v (průběžně aktualizovaných) bludech. Statická kamera, která se kvůli postavě nikdy nepohne, pomalé plynutí příběhu. Scény jako třeba poslouchání hudby u sexu, štěkání, dědeček Sinatra a mnoho dalších jsou až groteskní, na druhé straně pasáže s kočkou, videokazetou, přehrávačem či činkou zase hodně drsné, skoro brutální (celkově se film čím dál víc zvrhává, a to jak v již zmíněné násilnické otázce, tak i té sexuální, která je vskutku také hodně bizardní). Dost otevřený konec (nebo naopak „zavřený“, chcete-li). A pokud vás tahle podívaná zcela nemine, nebo ji otráveně nevypnete, dočkáte se slušného nášupu absurdních, ale ve své podstatě hrozně vtipných hlášek. Divná podívaná, která však člověka něčím zároveň fascinuje a přitahuje. Slušné 4*, panu režisérovi určitě ještě v budoucnu dám šanci mě ohromit. „Zvíře, které nás ohrožuje, je "kočka". Nejnebezpečnější zvíře jaké existuje. Žere maso. Žere hlavně maso malých dětí. Poté tělo svých obětí roztrhá drápy. Ostrými zuby sežere hlavu a tělo své oběti.“ (14.03.2014)

Případ filmu, ke kterému se tři hvězdičky absolutně nehodí, ale zároveň si nedovedu představit, jaké jiné hodnocení bych mu měla dát. Technicky vzato Yorgos Lanthimos neudělal nic špatně, ale zároveň je ten film maximálně odporný a už ho nechci nikdy v životě vidět, ani na něj myslet, ani si na něj vzpomenout. (06.04.2022)

Bylo naprosto fascinující sledovat, jak hlavní hrdinové s naprostou samozřejmostí brali ta absurdní pravidla. Celé to bylo tak trochu zvrácené, trochu šílené, ale jako celek neskutečně mrazivě zábavné. Velice originální záležitost, která konečně osvětlí nějaká cizí slova, na která jste se báli zeptat. (18.01.2017)

Samoúčelná perverzní úchylárna, u které nominaci na Oscara považuji za totální úlet. Byl tu sice velmi dobrý nápad, to se musí nechat, ale to pojetí je... hrozné. Soudnost režiséra je v tahu stejně, jako kvalita snímku. Ta všudypřítomná podbízivost a nehynoucí snaha diváka šokovat... To mě doslova znechutilo. A ve chvílích, kdy už se nám autoři náhodou nesnaží vnutit art-porno, přichází čirá brutalita. A z toho se mám posadit na zadek? Ne, děkuji pěkně. (26.12.2011)

Asi sa nezhodnem s väčšinovým názorom, že Alpy boli po Špičáku sklamanie, Lathimosov slávnejší a starší film mi pripadal trochu jednoduchší a ako metafora priamočiarejší. Cieľom bolo zrejme jeho fungovanie na dvoch úrovniach, na tej rodinnej, ktorej sme priamym svedkom a na tej synekdochickej, keď extrémny systém fungovania rodiny môžeme chápať ako čisto politický autorský zámer. Lathimos tak asi nemá rád ani to, ako funguje dnešná inštitúcia rodiny, ani ako fungujú totalitné systémy a nemusíme si tu dosadzovať zrejme iba tie oficiálne diktatúrami označené. Bez podobných širších chápaní film nefunguje, preto ani Lathimos nemôže byť nikdy masovo obľúbeným tvorcom. (23.01.2016)