Špičák

Psychologická studie chování a vnímání světa třemi dospívajícími sourozenci, kterým jejich rodiče nikdy nedovolili opustit ohrazený pozemek rodinného baráku. Nevědomí, pospolitost, incestní sexualita, animálnost. A zvrácený úmysl rodičů ochránit tímto způsobem své děti před “zlým světem”. Úmysl, který se zákonitě musí vymknout z kontroly. Yorgos je psychologické zvíře s naprosto jedinečným, až vědeckým přístupem ke psaní a režii krajních témat, které ho evidentně neskutečně baví. Uzavřením svého experimentu - posledním záběrem filmu - plánovaně nasírá diváka, zvedá vlnu diskuzí a takřka cíleně přebírá jednu z cen v Cannes. Mazané. (16.01.2021)

Špičák měl být pomyslnou špicou dne. Důvodem byl nevšední námět a fakt, že řecká kinematografie je v poslední době jednou z nejdiskutovanějších. Ani teď, bez mála dvě hodiny po skončení projekce si nejsem jist, co jsem vlastně na plátně divadla Karlových Varů viděl. Po odchodu z budovy mi v hlavě zběsile přeskakovala jediná myšlenka - že Trier je proti Lanthimosovi slabý čajíček. Určitě je to jeden z nejrozporuplnějších filmů, co jsem kdy zhlédnul a vlastní hodnocení si budu muset ještě nechat pořádně projít hlavou. EDIT 9.7.2011: Po vytěsnění některých scén z hlavy nemůžu hodnotit níž - 80%. [MFFKV 2011] (08.07.2011)

Řecký klenot Yorgos Lanthimos nejednou představil zajímavou myšlenku, nejednou dokonale šokoval a předložil živočišné momenty. Už ve své domovině rýpal do bizarních a velmi křehkých mezilidských vztahů. A už tehdy testoval, co publikum snese. Vytvořil absurdní svět jedné rodiny, ve kterém vládne autoritativní otec, který jako jediný opouští dům s velkou zahradou a vysokou zdí. Okolní prostředí platí za to zlé a závadné, rodiče kontrolují emoce, koníčky, tužby, názory – prostě vše svých tří prakticky dospělých dětí. Dvou dcer a jednoho syna. Potomci hrají nesmyslné hry, poznávají sexualitu, v momentě ohrožení se učí štěkat, jindy za dobrý výsledek nebo chování dostanou od papá nějaký ten dárek. Ten potlačuje vše, co by mohlo ohrozit cokoliv z toho, co za dlouhé roky pečlivě vybudoval. Jenže pak začne ze své fabriky vozit vetřelce – zaměstnankyni bezpečnostní agentury, která má synkovi roztahovat nohy. Střežený režim se tak začne bortit. Civilizaci popírali už mnozí jiní tvůrci, Lanthimos nic moc nevysvětluje, nezdůvodňuje. A ani nesoudí. Nejde o herecké výkony, jde o fyzické bytí, nejde o dialogy, nýbrž o jakýsi přednes. Postavy zabírá třeba jen od pasu dolů, jednou je nechá fyzicky vyblbnout (hudebně-taneční vložka na oslavě výročí svatby), jindy je nechá nesmyslně jednat. Je to odvážné, chladné, klaustrofobické, divné. Prostě přijměme fakta a nechejme se unášet jinakostí. (24.02.2019)

Šokující, nebo snad zvrácený? To rozhodně ne. Spíše velmi znepokojivý. Obzlváště v dnešní době. Tenhle film tohle splňuje naprosto přesně. Přesná, herecky výborně zahraná ukázka toho, že s výchovou se nemá nic přehánět. Náladu vám rozhodně nepozvedne, na druhou stranu můžete si po skončení snímku odnést pocit, že na tom nejste zase až tak zle, jako tahle nevšední rodina. (09.06.2015)

Film, ktorý pôsobí ako dokonalá sociálna a pedagogická štúdia sveta, ktorý je sebestačný a vďaka tomu pôsobí neskutočne zvrátene. Lanthimos z neskutočnou efektivitou ukazuje to čo by ukazované byť nemalo a v rovnakom pomere aj to čo by ukazované byť malo. Túžba, strach, odhodlanie, bolesť, hra a zúfalstvo to všetko v jednom filme, ktorý na poli 90 minút spristupňuje jednoduchým spôsobom naše vlastné vnímanie a našu snahu uchrániť deti pred svetom tam vonku, neuvedomujúc si, že svet vnútri môže byť rovnako nebezpečný. V tomto smere film neprináša nič nové, ale spôsob akým je spravený a hlavne herectvo hlavných predstaviteľov, zachraňuje mierne zakopnutia a vytvára súvislý pohľad na nás ako ľudí, na nás ako na spoločenstvo a na nás ako na rodinu a núti nás si uvedomiť že je v nás viacej zla a pretvárky než by bolo nutné alebo prospešné. Rozhodne jeden z majstrovsky nakrútených filmov na túto tému, ktorého naturalizmus aj tabuizovanie niektorých prvkov zhutňujú atmosféru a ktoré robia tento film v mnohých aspektoch nezabudnuteľným. (10.11.2010)