Špičák

CITÁT - Moře.....moře je kožené křeslo s dřevěným držákem. Silnice.....silnice je velmi silný vítr. Karabina.....karabina je překrásný bílý pták.......... Izolovaná trojice od okolního světa je závislá jen na svých rodičích. Co ti jim řeknou je pro ně svaté. Tak, že například kočka je velmi nebezpečné zvíře. Scéna s kočkou jen pro otrlého diváka. Sexuální scény jsou vesměs také atypické, ale uvěřitelné. Osobně jsem čekal více slovních převratů a nových pojmů starých věcí. Například: víte co je pro tyto tři děti pojem telefon? No je to přeci - to by byl spoiler - tak se podívejte sami. Absence hudby je možná škodlivá pro příběh, ale mě tam chyběla, kamera je někdy až zbytečně zdlouhavá a líná. Proto jen těch 80% CITÁT - Když ti dám dárek, budeš mě lízat?.......... (30.04.2015)

Raz som sa na jednom diskusnom fóre celú noc hádal s istým anonymným vysokoškolákom, že rozkladajúce sa žraločie mäso vo vitríne (autora diela si nespomeniem), nie je umenie. Došli sme k tomu, že pravdu má on. Umenie to je, pretože umenie je prakticky všetko, čo zaňho divák považuje. A práve preto týmto druhom artu pohŕdam, pretože rozdiel medzi normálnou a artovou úchyláčinou, spočíva iba v uhle pohľadu. Kynodontas je vlastne taký divný mix Siedmeho kontinentu, Betónovej záhrady a soft porna (v dobrom), pričom vo svojej podstate nič nerieši, iba poukazuje na faktá a ich bezvýslednosť. Zrovnanie so Srbským filmom je prehnané, nejaký ten penis predsa nenahradí znásilnenie novorodenca, a tak to, čo u Spasojeviča beriem ako mínus, Špičáku trochu chýbalo. Najhoršie pocity vyvoláva čo nevidíme a teda to chcelo ešte pritlačiť na pílu. Kladom tohto snímku je predovšetkým fakt, že svoj obsah berie so samozrejmosťou, čím vytvára pekne chorú, zvrátenú atmosféru, ale chýbala mi tam nejaká katarzia, prípadne spoznanie okolitého sveta, alebo záverečný masaker, alebo čokoľvek, čo by mu ako filmu dávalo hlbší zmysel, a nielen hodinu a pol poukazovalo na fakty, ktoré šlo zhrnúť jednou vetou. Ale bavil som sa. "Mami, našiel som dve malé zombie..." (30.04.2013)

Zábavná studie manipulovaných členů rodiny, kteří nikdy nevystrčili nos dál, než na zahradu. Kytičce říkají zombie, když chtějí dárek tak lízají osobu od které dárek chtějí a smrtelně se bojí koček. Proč? Protože si myslí, že je to tak normální. Je to samozřejmě hrozná pakárna a megapodivnost, ale nenudil jsem se. Docela mi to připomělo film Borgman. (03.01.2017)

Filmy Yorgose Lanthimose ve mně probouzejí rozporuplné pocity, hůře se mi vstřebávají a Špičák byl v tomto směru pro mě z dosud viděných snad nejmarkantnější. Už dlouho jsem se u žádného filmu nehoupal, někdy vyloženě od scény ke scéně, tak silně na úrovni „upoutává a baví – odpuzuje a nebaví“. Samotný námět totalitní rodiny, která žije pod přísnou kontrolou v pomyslném skleníku, odloučeně od reality za kamennou zdí zahrady, téměř bez komunikace se světem, kde i třeba jakýkoliv film (mimo vlastní natočená rodinná videa v bytě) se stává naprostým tabu, sliboval hodně a Lanthimos využil mrazivý, atraktivní a současně bizarní námět k řadě povedených scén a dílčích zápletek. Míchá se tu napětí s tísní a absurdním humorem, divná atmosféra často báječně funguje, ústřední postava otce měla štěstí na výrazně a osobitě působícího herce a i ty jeho dcery mi časem začaly připadat zajímavé... Jenže svým stylem je tady na mě Lanthimos až příliš radikální a déle jsem si zvykal na kameru, kdy ve více záběrech např. vidíme postavy v širokouhlém formátu tak, že hlavy mají uříznuty mimo záběr a pod. Nepochybuji (po nedávných Chudáčcích teprve), že Lanthimos umí profesionálně točit, ale tady ve mně jeho formální experiment vyvolal místy vyvolal svým extrémním pojetím až dojem neumětelství. Když připočtu, že jsem se víckrát musel překousat pocitově prázdnými scénami a (opět) přehnaným počtem šílených sexuálních i jinak úchylných scén, mám stále pocit, že Lanthimos tak úplně není režisér pro mě – byť díky vybraným devizím a svébytnému provedení netradičního námětu šlo pro mě určitě o zážitek. Jen ten špičák se mi zatím v případě Lanthimosovy tvorby nepodařilo rozkývat naplno. [70%] (14.03.2024)

Scénář: Efthymis Filippou, Giorgos Lanthimos .. Hanekeho škola. A podobně jako starý Němec bude i tento mladý Řek rozdělovat publikum na odlišné tábory. Já skončím v tom neutrálním, kdy si povzdechnu nad prostým scénářem, který mnohé nechá jen náznakům a rámec nepředstaví vůbec a vše je zahalené do strohé formy převážně statické kamery, kdy se jde za až šokujícím cílem. Každopádně zajímavý, dosti jiný počin. (23.01.2011)