Hra

Komentář obsahuje SPOILERY. Fincher se po veleúspěšném Sedm vrací k motivu manipulace hlavním hrdinou - v níž nebyla hlavním tématem - manipulace jemnější, přesnější... manipulace tak jemné a přesné, že je to až k neuvěření. Naprosto. Docela rozdíl, od Sedmičky - tam věřit šlo. Dost dlouhou dobu jsem podezříval autory, že i přes tu zjevnou nemožnost naši důvěru žádají. Nebo si stačí uvědomit, že scénář a režie vládne postavám, diktuje jim, co mají říct, kam mají jít, co tam mají udělat, ba co si mají myslet. I Nicholas van Orten to již brzy zjistí. Veden na nitkách Fincherem pletených koná, jak je do detailu předvídáno, vlastně předurčeno. I uvědomění vlastní ovladatelnosti mu bylo vštípeno zvenčí, stejně jako jeho nutně k neúspěchu odsouzený pokus se vládě pera vzepřít. Ba falešný pocit, že Hra končí a jeho finální proměna osobnosti, stejně bizarní jako jeho předchozí dobrodružství - i to je dílem Pánů jeho. Hra přesahuje hru... Člověk běžně samozřejmě chápe, že tvůrci a ne postavy doopravdy rozhodují, obyčejně však je po něm jako po divákovi požadováno, aby na tuhle skutečnost při sledování filmu blahosklonně pozapomněl a pořádně se vcítil. Zpětná reflexe prožitku díla ve světle uvědomění, že nejenom Nicholasem, ale i Subjektivem je manipulováno - fajné. Hru jsem si přesto příliš neužil. Tam, kde třebas Mrtví Rosencrantz a Guildenstern diváka od počátku směřují k pohledu mimo dění k tvorbě, k ukotvení jejich světa do našeho světa, neúplnosti jejich světa atd., tam Hra až příliš dlouho člověka provádí po událostech, jejichž smysl možná později odhadne, ale do té doby předpokládá, že sleduje nepříliš důvěryhodný thriller, který jej nenapíná, neboť začne tušit, že Nicholase doopravdy nic neohrožuje a zároveň se společnosti CRS nemůže doopravdy vymanit. A to, prosím, trvá film 2 hodiny. Když přeci jen přijde na myšlenky z počátku komentáře (pokorně: "Možná nepravdivé, určitě neúplné."), řekne si: "Aháá, tak takhle," a zažije chvilkový pocit radosti z poznání, zkalený uvědoměním možné falešnosti toho poznání. Ta možnost Subjektiva ale trápit nemusí, onen pocit stejně po pěti minutách beze stopy vyhnije. Nebo mu přece jen někdo bude chtít namluvit, že jde o hyperbolu důsledků ovládání obou směrů informačního toku jednou osůbkou/skupinou? Možná by mu uvěřil, ale co by to změnilo? Filmové zažívání ne. (01.05.2011)

Proč přisypávat další komentář, když je jich tu víc než 1100... Tak pro sebe. Floutek vlastně s dobrým srdcem, kterého ničí mamon, si nakonec z nudy přece jen objedná podezřele se tvářící zábavu, na kterou dostane voucher. Firma, u níž si zábavu zadal, se specializuje na nejpřekombinovanější možné zápletky, kdy vše visí na dokonalém odhadu chování z psychologického průzkumu účastníka. A tím se dostávám ke vtípku, kterým si mě film dost získal, totiž replice "reaction time is a factor", ze které vyplývá, že na úvod prošel i Voight-Kampf testem... (19.01.2015)

Fincher opet nezklamal, ale bohuzel ani nijak zvlast neprekvapil. Rozhodne to je jeden z jeho slabsich filmu. Douglas hraje vyborne a je tady skoro po celou dobu, takze jesli bude film dobrej zalezelo hlavne na nem a myslim, ze to zvlad bezvadne. Hodne me nastvalo, ze tu je Sean Penn jen par minut, protoze tak dobrej herec by zaslouzil vic prostoru, ale i to minimum, co dostal, zvladl bezchybne. Pribeh je spravne zamotanej a takovej psycho, ale ten konec me docela nastval. Sice sem az do posledni chvile nevedel jak to vlastne je, takze jsem byl napnutej, coz povazuju za plus, ale takovej happy-end, to si myslim, ze Fincher trosku prehnal. Howard Shore se opet vytah a udelal hudbu, ktera k filmu skvele pasuje, trochu mi jen pripomnela Eyes Wide Shut. Hodne dlouho sem vahal jesli 3* nebo 4*, ale precejen dam 4*, i presto, ze od Finchera bych cekal nejakej jeste vetsi mazec. (18.06.2005)

Výtečný thriller. Hned po Se7en můj 2. nejoblíbenější film z dílny Davida Finchera. Originální myšlenka, napínavá, mrazící a postupně gradující atmosféra + naprosto dokonalá klavírní hudba, která ji pomáhá navozovat, výborné herecké výkony Douglase a Penna a skvělý (myslím že pro většinu diváků i překvapivý) konec. Nesouhlasím s tvrzením, že je tento film na jedno použití (Hru jsem viděl 4x). Protože ikdyž už pointu znám, tak si stále vychutnávám tu nezaměnitelnou atmosféru a také si všímám detailů, které jsem předtím třeba nepostřehl, a díky nim si tu ďábelskou (H)hru uživám ještě víc než při předchozích promítáních (ale je fakt, že na poprvé mi to docela vyrazilo dech ;-)). (16.12.2007)

Tenhle film mi dal něco, co přesně potřebuji - životní hru, která ignoruje hranice prostého "hraní" a dává prožívání života hlavní postavy zcela nový rozměr. Sžít se s M. Douglasem a sledovat jeho tápání v mysteriózním neznámu jakoby vlastníma očima je velmi jednoduché a odměna v podobě omračujícího, ale přitom vlastně přímočarého závěru (film pouze dodržel to, co slíbil) obrovská. Nejvíc si cením geniality režiséra, kdy rozehrál hru nejen s filmovou postavou, ale také s divákem a tu vyhrává na plné čáře. Pohrával si s námi jak s malým dítětem, svou předem stanovenou pointu, že vše je jen hra, si splňil a přitom o mnohé odbočky a nekonečné pochybnosti se postarala divácká fantazie a (marná) snaha odhadnout následující děj... Briliant mezi thrillery. 10/10 (24.10.2008)