Velmistr

Tak poetický historický film môže závidieť aj Terrence Malick. Pochopiteľne. Wong rozkladá svoj poetizmus filmovej reči na historických základoch, citlivo absorbuje vizuálne špecifiká a vizuálny jazyk každej dekády, o ktorej hovorí. A hovorí o nej mimoriadne citlivo a intímne. Prechovávanie tradície naprieč turbulentnými dejinami a eskapádami modernity nie je iba témou filmu, ale preniká do jeho samotnej štruktúry - Wong variuje klasické žánre hongkongského filmu, od wuxie až po historický veľkofilm. Dejiny v krehkom makre. (19.06.2024)

Kar-wai Wong je vizuálně velmi poetický a chvílemi dokáže navodit krásně nostalgickou atmosféru, nicméně trochu pokulhává jako vypravěč. Je tu sice dost k-f soubojů v dešti, zpomalené kapky atd. (jinými slovy spoustu kýče), a zenových mouder o listí, stromech, životě a lásce, ale abych byl upřímný, žádná z postav (a že jich tam bylo) mi nedávala příliš smysl a nedokázala mě zaujmout, vlastně mi ani nebylo celý film jasné, co a koho vlastně KWW vypráví, jestli nějakou z postav nebo jen plynutí času. V posledních minutách filmu se z ničeho nic vynořila od nikud jakási romantika a snažila se ještě na poslední chvíli vypumpovat divákům ze srdíčka trochu emocí. I přesto, že tu grandmaster imp dostává hodně prostoru, zdálo se mi, že byl převážně pasivním účastníkem, v podstatě se do ničeho příliš neplete, spíš nechává události plynout kolem a na zvávěr se zdá být tak trochu tesklivým duchem minulosti. Abych řekl pravdu, Wongův vizuální styl mně příjde chvílemi zbytečně přeplácaný, stále nějaký odraz v kaluži apod., nicméně celá ta sekvence čekání a následného souboje na vlakovém nádraží (hlavně to čekání a plynutí času) byla dle mého soudu sama o sobě skutečným uměleckým dílem. (24.03.2013)

Wong Kar Wai po pár leté pauze je zpět se snímkem o Ip Manovi. I když snímek měl nepříjemné porodní bolesti, které se vlekly nějakou dobu, přeci jen nakonec vznikl. Variací na Ip Mana jsme tu měli už v posledních letech dost, přes výborného Donnieho přes nepřesvědčivé tituly jako Ip Man Zero po katastrofální The Final Fight. I když první scéna v dešti mě moc originalitou nepotěšila, přeci jen v detailech byla lahodná (odstříkávající voda z kobouku, nebo zpomalený pohyb šatů a vody), pak se teprve rozjel ten pravý Wong. Je vizuální podání je nezaměnitelné a geniální. Vůbec mi nevadilo, že prakticky děj byl potlačen na nutné minimum první necelou hodinu. Závěr byl typicky netypický od Wonga, ale krásně melodramatický. Bez konkurenčně nejlepší film na téma Ip Man, a to i přesto, že Tony Leung není takový odborník přes MA jako Donnie Yen. Pro spoustu lidí bude asi tato forma těžko zkousnutelná, viz nějaká zdejší (j)elita :-). A také bych si u některých odpustil ty kecy o "šikmo-oko-kung-fu-filech". (29.01.2014)

Dobrý film. Pomalý, jeden by řekl skoro utahaný, plný přesahů a myšlenek, které asi Evropan nepobere. Není to typická asijská mlátička, i když i tady jsou neuvěřitelné scény. Je to spíš o zapadání do historických souvislostí, asi třikrát jsou ve filmu autentické záběry. Nebylo to zlé, ale dvě hodiny je docela dlouhá doba, na to že se tam skoro nic neděje. (21.08.2013)

Neskutečný fail, jasně nejhorší Wongův film. Grandmaster je jenom sledem jakože náladových obrazů, které jsou navíc neuvěřitelně otravné, jelikož jsou pořád stejné a opakují se jak na kolovrátku (aneb kompozice hlava z nadhledu na pravé či levé straně obrazu tisíckrát jinak). Nemluvě o těch trhaných zpomalených záběrech, které sice ještě byly cool v 90. letech, ale dnes je to otřesný přežitek. O nějakém ději se nedá mluvit, někdo prostě neustále ve voice-overu šeptá buď do trhaně zpomalených záběrů, do záběrů hlav z nadhledu nebo do záběrů na rozprsknuvší se kapky či padajícího sněhu. A k tomu všemu hraje unylá srdceryvná hudba, na konci dokonce vykradená z Tenkrát na Západě. Nevím co k tomu více říct, není v tom prostě nic. Filmařská nemohoucnost par excellence. Lobotomický film. Už se nedivím, že to ani nedali do soutěže v Berlíně (ono zahajovací snímky jsou často hovadiny, viz. letošní Cannes). Wongu, prober se. (17.05.2013)