Cela 211 - Vězeňské peklo

Chtěl se v novém zaměstnání vytáhnout a ukázat, že ho nehodlá brát jen jako nutné zlo odkroucených hodin. Jenže Juan je budoucím vězeňským strážcem a vinou vzpoury se s násilníky a vrahy potká nedobrovolně tváří tvář. Bez mříží, bez obušku, jen s jednou zoufalou lží, že je jedním z nich. To, že je nově dopraveným vězněm, samozřejmě nějakou dobu zabírá, jenže postupem děje je jasné, že scénárista i divák si přál, aby se vše začalo zamotávat. Syrové podání maskulinního světa má slušné koule, není to navíc jen o tom „hele, rozsekáme pár cel a budeme čekat, než nám sem nahází slzný plyn“. Scénárista moc dobře věděl, jak proplést několik osudů, jak spustit poměrně originální vývoj situací. Poukazuje na zkostnatělý vězeňský systém i přesahy do politiky (trumfy vězňů jsou cenění kolegové z ETY), v druhé polovině mu ale (přiznejme si) viditelně dochází dech. V tu chvíli měl přijít režisér a otěže vzít pevněji do rukou. Nestalo se. Pohnutky několika ústředních postav jsou už hůře uvěřitelné, chování hlavního hrdiny „z dozorce vězněm“ dostává trhliny, což mrzí především!! Jinak ale velmi razantní dramatický zástupce z Evropy s kvalitními herci a bez výrazně hluchých míst!! (15.02.2013)

Jo, povedené. Určitě jsem se u filmu bavil, poněvadž příběh a samotný závěr je opravdu nevšední. Jen jsem měl problém uvěřit Juanovu "herectví" a všem těm, co mu to žrali. A hlavně, z největšího hajzla španělských věznic se nakonec stane celkem citlivý a odpouštějící chlapík. Film určitě stojí za to vidět, protože je to minimálně tak trošku jiný vězeňský příběh. 7/10 (31.07.2010)

V subžánru vězeňských dramat se rodí skutečně hodně povedených snímků a Cela 211 patří bezesporu k těm nejlepším. Silný většinou dosti naturalistický náboj, syrové podání a ryze maskulinní svět se svými vlastními pravidly, specifickou morálkou s důrazem na čest a charisma (jazykem filmu ,,koule") hlavních postav. Cela 211 má navíc velmi umně vystavěnou originální zápletku, jejíž dějová rámec rozehrává hodně zajímavé paralely mezi světem venku a uvnitř za mřížemi - který svět je vlastně čestnější, ten ryzí živočišný nebo ten politicky korektní, v němž praxe a teorie morálních zásad nejsou vždy zcela v harmonii? Režisér Daniel Monzón navíc dokázal udržet svůj snímek po celou dobu jeho trvání mimo obvyklé neduhy podobných filmů - žádné sentimentální pasáže v závěru, žádné moralizující soudy, žádné zbytečně akční efekty rvaček, žádné exhibování trestaneckých muskulatur, tady jde čistě o silný a neotřelý příběh (vzdáleně podobný Redfordovu Brubakerovi) a fyzické herectví zúčastněných herců - každému jsem jeho roli bezezbytku uvěřil... Vězeňské snímky jsou zpravidla hodně sociálně kritické a ani ten Monzónův není výjimkou ve své reflexi toho, jak zkostnatělý je systém nejen španělského vězeňství, ale důležité jsou i přesahy do politické situace a reflexe autonomních pnutí uvnitř Španělska, konkrétně Basků (ETA) či ve filmu přímo nezmíněných Katalánců. Evropské pojetí subžánru je navíc trochu odlišné od zaoceánského, v tom je snímku hodně blízký skvělý francouzský Prorok, který oplývá podobnou atmosférou, tady ovšem chybí občasné poetické scény, což je ku prospěchu věci. Cela 211 je mimořádně napínavý snímek, jehož přednosti shrnují dva body - originální dějová zápletka a herci, kteří mají skutečně ony ,,koule"... (18.07.2010)

Vězeňských dramat je tolik, že by si jeden řekl, že další vidět nepotřebuje. Ale Cela 211 přichází se zcela originálním počátečním nápadem, který je pak stejně originálně a překvapivě rozvíjen v dalších minutách. Drsní herci, drsná atmosféra, ale současně spousta předem zpočátku těžko představitelných a přitom logických a pochopitelných emocí. Celkovému výsledku velmi pomáhá exhibice pánů Luis Tosara, Alberto Ammanna, ovšem i Marta Etura, byť co do minut na plátně zdánlivě okrajová, je skvělá. (01.09.2012)

Jeden z najslabších väzenských filmov, nechápem tunajšie chválospevy naň. Nedá sa uprieť celkom originálna zápletka, no celé je to na hlavu. Miestny šéf muklov je dosť nevýrazný obyčajný chlapík, aj celkom sympaťák, ťažko uveríte, že by ho všetci na slovo počúvali. Už aj to, že všetci väzni držia spolu, nie sú tam žiadne skupinky, ktoré majú vlastných bossov. Ďalej to, ako rýchlo si Malamadre obľúbi Juana, aj keď o ňom nič nevie a nikto ho predtým v base nevidel... Aj to správanie Juana je veľmi nepravdepodobné, tak ako aj jeho manželky, ktorá tesne pred pôrodom sa tlačí do rozvášneného davu ľudí, kde keď ju nesundá nejaký policajt, tak ju ušliapu tí protestujúci... Nemalo to drajv, ani napätie, slabota 50% (10.04.2019)