Šílený Max: Zběsilá cesta

Na úvod bych měl asi napsat, že do kina jsem fakt nešel, takže jsem film viděl v dost hrozný kvalitě. Jak plno lidí psalo, že trailery je navnadily, tak mě teda naopak spíš odradily. Tušil jsem, že z toho nakonec vyleze asi bezduchá akční blbina. Ale všichni píšou, jaká je to bomba, tak jsem si řikal, že se teda podívám nejdřív v hrozný kvalitě, a jestli to fakt bude tak skvělej film, tak snad do toho kina i půjdu. No teď už vim, že určitě nepůjdu. Pro mě to bylo dost velký zklamání. Některý ty akční scény se docela povedly, ale co se týče nějakýho příběhu, tak je to úplná kravina srovnatelná třeba s Pancéřovou holkou. Partička špinavejch divnolidí a čisťoučkejch modelek jezdí hovnocucem po poušti a okolo nich pořád něco bouchá a střílí se. Ale tak pořád je to lepší, než úplně strašnej třetí díl. Mad Maxovská série holt asi měla radši zůstat jenom u prvních 2 dílů. 40% (30.05.2015)

Za to vizuální lahůdkářství, které tady páně Miller předved, bych mu klidně zaplatil tu nejracovnější tapiňu celýho Hollywoodu s ročním předplatným časopisu Svět motorů navrch. Při některých akčních scénách jsem opravdu jen nevěřícně a obdivně žasnul nad nápady a jejich realizací. Fight Charlize vs.Tom nebo dobývání cisterny stojí za opakované vidění. Další kdo je tady zralej na kvalitní děvu a předplatný je John Seale, protože to nebyly záběry kamery, to bylo kouzlení s obrazem. jediný co mě mrzí, že film měl i neakční scény, jasně on je mít musel, ale to bylo jako pěst na oko, protože všechno brzdily a některé dialogy v těchto pasážích filmů mně přišly naprosto zbytečné. Ovšem nebudu si nic nalhávat, akčně vizuální část filmu mě přivedla do naprostýho tranzu. (13.05.2015)

Jak sám George Miller říká, Mad Max: Fury Road je spíše „revisit“, nežli sequel v pravém slova smyslu. Stejně tak název filmu celou sérii jako úspěšnou franšízu spíše zaštiťuje a dává na vědomí, že se nebude příliš odchylovat od zákonitostí a vyobrazení původního fikčního světa; že v něm budou vystupovat podobně/stejně smýšlející postavy a že v něm bude Šílený Max. Nemusí jít už v druhé řadě o to, jestli jde o postavu hlavní, což přinejmenším v úvodní části lze celkem úspěšně rozporovat. Právě na to upozorňují některé zahraniční kritiky a recenze a je asi otázkou každého diváka, jak tento aspekt vnímat. Téměř každý ale bude film vnímat jako nekonečnou jízdu „tam a zase zpátky“, kde téměř neustálý pohyb (postav, dopravních prostředků, kamery) je esenciální složkou celého díla. Pohyb je to přímočarý – jede se po jedné, zběsilé cestě tam a zpátky, postavy (pronásledovaní, pronásledovatelé) v rámci dějových odboček celý film neopouštíme, přičemž jednotlivé cíle i motivace známe u většiny postav od samého počátku. [==] V dnešní, digitálem přesycené době působí film jako jedno velké zjevení, alespoň co se technické stránky týče. A i když CGI technologie nechybí, jsou využity velmi citlivě a nenarušují celkový realistický, pachem benzinu a prachu nasycený obraz postapokalyptického (či dystopického chcete-li) světa. A tím se nový Mad Max totiž odlišuje od tematicky (či žánrově) podobně zaměřených filmů. Přesněji tedy uvěřitelností fikčního světa, který nemá pevně ukotvené základy ve světě současném – nejde zpočátku o hrst načrtnutých pravidel a zákonitostí, kdy poté film zaplňuje různá schémata a klišé a naplňuje divácká očekávání o normách klasického vyprávění, přičemž četné nelogičnosti a vágnost konceptu strhávají celkový dojem značně dolů (především v žánru sci-fi by takových příkladů byl nespočet). Mad Max jde v tomto ohledu mnohem dál – nezahlcuje diváka hned zpočátku, ale dávkuje informace o fikčním světě postupně podle toho, čí krajinou nebo oblastí zrovna skupinka uprchlíků projíždí. Ta je pak představena specifickými pravidly jejích obyvatel (dopravními prostředky, vzhledem a vlastně celkovým zevnějškem, zbraněmi či přímo mytologií). Takto prezentovaný fikční svět postupně nabírá naprosto reálných obrysů a vytváří pocit všeobklopujícího organického kolosu, jehož komplexnost do nejmenších detailů promyšlená, i když napoprvé asi nezachytitelná, diváka totálně pohltí. [==] Film, ze kterého by Jeremy Clarkson měl nejdříve velkou radost (mužský svět, burácení motorů, honičky, pach benzinu a nafty na nekonečných planinách), při bližsím pohledu už asi úplně ne (žena jako záchrana společnosti ovládané muži pijícími mateřské mléko). Mad Max: Fury Road přitom není jen manýristická póza stárnoucího režiséra, ale auterská vize tvůrce, který si zaslouží uznání, minimálně za odvahu si takový film prosadit a za tu kytááááru. Ta byla genitální. (17.05.2015)

SVĚT BEZ NADĚJE, BEZ ZÁKONŮ A BEZ MILOSTI. SVĚT, KTERÝ PATŘÍ ŠÍLENÝM! /// Šílenej Max a jeho cesta tam a zase zpátky. Hrátky v písku nikdy nebyly zábavnější! Akce, akce a akce, vystavěná na prostým příběhu, kterej ovšem příznivci pouštní operace Mela Gibsona neřeší. Stejně tak nestihnou spekulovat, jestli jim náhradník Hardy nějak vadí. Není čas. (A nevadí! I když spíš připomíná Kevču ve Vodním světě.) I tahle pouštní apokalypsa je plná podivnejch zjevů a báječnejch strojů, a dělá to, co má. Baví! Vobčas, jako by ani nešlo o Maxe, ale o Millerův návrat do vysněnýho světa. My, srdcaři, musíme jít s hvězdou „vejš“. Tenhle Max, je totiž vopravdu šílenej! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Volala Ch. Theron, že má jednu ruku a chce vyrazit na vejlet. 2.) S klukama zakládáme gang a hledám inspiraci. /// PŘÍBĚH ** HUMOR * AKCE ***** NAPĚTÍ * (16.05.2015)

Rozhodně to není dokonalé. V druhé půli se možná až příliš zvolní tempo a ani finální smršť nedokáže vyvážit to, že první polovina je zkrátka z akčního hlediska větší nářez. Na druhou stranu se po zklidnění konečně dostane na postavy a ty jsou ve svém minimalismu a zdánlivě prostých "jdu jedním směrem" motivech naprosto perfektně vykreslené. Menším zklamáním může být i to, že Max není zdaleka tak důležitý, jak název filmu naznačuje. Ale to je už vyloženě drobnost. George Miller je každopádně frajer. Po blbnutí s prasátkem a tučňáky roztlačil herku, která mu kdysi nastartovala kariéru a dal jí tolik energie a vizuálních nápadů, že se můžou všichni ti Avengeři i rychlí a zběsilí hrdinové jít bodnout. TOHLE je pravé akční inferno, jehož soundtrack a dravé kamerové nájezdy ještě dlouho nebudu moct dostat z hlavy. Už léta se mi nestalo, abych byl na dvouhodinovém filmu a poprvé se na hodinky podíval až někdy po 90 minutách (přičemž motivací nebyla nuda, ale to, že jsem byl zvědavý, jak dlouho si tu slastnou jízdu budu ještě užívat). Těším se na druhou projekci a odvážím se tvrdit, že tak osobitou akční vizi bez kompromisů jsme tu neměli od kultovního Matrixu. (13.05.2015)