Šílený Max: Zběsilá cesta

Ne ze bych mel problem s filmem, kde se to dve hodiny rube, ale vazne v dnesni dobe staci jen tohle? V osmdesatkach to byly tri fajn akcni becka, ale dneska uz si myslim, ze by to chtelo trochu vic. Tady si vizualem a trikama hrajeme na nejaky vysokorozpoctovy postapo, ale zazdiva to nehorazne dementni pribeh o ceste nekam, kde zvrat nekdy ve dvou tretinach filmu znamena jen cestu nekam jinam, nebudu vykecavat kam, ale dementnejsi uz to snad bejt nemohlo. Celej scenar vcetne dialogu podle me nemoh mit vic nez tri A4. Nerikam, ze jsem se misty nebavil, obcas se podari nakej cool zaber, obcas je to spravne krvavy a brutalni a akce je vetsinou fajn. Jen to zacne bejt po case trochu stereotypni az otravny, triky obcas zahaprujou a hudba se moc nepovedla. Navic to zrychlovani je otravny prakticky od zacatku. Co se tyce hercu, ty jsou vicemene fajn az na jednoho, bohuzel toho hlavniho, mlcenlivej a obcas neco sislajici Hardy je na pest a to ho ani nemusim porovnavat s Gibsonem. Je sice fajn, ze se Miller na stary kolena vratil k tomu, co mu slo asi nejlip, ale dalsi dil si asi klidne odpustim. (02.04.2019)

Velkej náhul. Letní blockbuster, který vznikl nějakou podivnou shodou okolností, zázrakem a omylem zároveň, protože takhle vyostřenou a nekompromisní autorskou vizi za takovýhle balík peněz jsme tu neměli dlouhé roky. Jedna velká honička v psychedelickém světě, kde nic není a vše je redukováno v jednoduchou víru, v honbu za kořistí/nadějí a živočišný boj o přežití, se dočkala luxusního popcornového podání, jehož stylizace je naprosto výjimečná, do detailu doťuknutá a klidně by se mohla stát v určování fashion trendů light ekvivalentem Matrixu. Miller každopádně vyrukoval s audiovizuálně nablýskaným a opravdu vyhroceným akčňákem, jenž jste stoprocentně nikde jinde neviděli a který se sakra často tlačí za hranu představivosti normálního, nefetujícího diváka, jenž nemá doma elektrickou kytaru s plamenometem. Výjimečná podívaná. (15.05.2015)

Šílený trilobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Nejsem žádný artový pičus, ale tady mi ta příběhová hloubka opravdu chyběla. Zatímco si v předchozí trilogii budujete vztah s Maxem (díky samozřejmě výbornému Melu Gibsonovi), zde jen prožijete jedno šílené dobrodružství s figurkou džíajdžou, jejíž osudy vám budou šumák už od chvíle, co sežere toho gekona. První mínus. A nabízí se další srovnání. Jestli někdo nadával, že v Dómu Hromu Max zachraňuje divoké děti, tady bude už vyloženě prskat vzteky. Další mínus... (záměrně se vyhýbám spoilerům, jen ať se každý podívá.) A mohl bych jmenovat dál, až bych se přes ty mínusy dostal k Odpadu. Má to ovšem i své silné stránky. Jedná se o určité inovace. Divocí lidé z postapokalyptických plání jsou perfektní, bubny a kytarista, bouře, exploze a výborné 3D jsou rovněž skvělou záležitostí, kino se vážně vyplatí. Ale co z toho, že? Dvě hodiny zíráte na kamion skrz oblaka prachu, on se po hodině a půl otáčí a jede zpět. Tac ól, folks. Všichni jsou blbci a vy jdete domů s nepříjemným pocitem, že jste zas naletěli na reklamu a projebali další dvě kila. Konečný verdikt: Z Maxe nezůstalo nic a boj o záchranu pěstebních dělnic nikoho nezajímá. Nakonec jen sledujete, jak (a teď už musím opravdu spoilerovat) skupina důchodkyň (tzv arcimatek) pobije hordy nabušených válečníků. A to je asi to nejhorší! To dovede fakt nasrat. (17.05.2015)

Jak sám George Miller říká, Mad Max: Fury Road je spíše „revisit“, nežli sequel v pravém slova smyslu. Stejně tak název filmu celou sérii jako úspěšnou franšízu spíše zaštiťuje a dává na vědomí, že se nebude příliš odchylovat od zákonitostí a vyobrazení původního fikčního světa; že v něm budou vystupovat podobně/stejně smýšlející postavy a že v něm bude Šílený Max. Nemusí jít už v druhé řadě o to, jestli jde o postavu hlavní, což přinejmenším v úvodní části lze celkem úspěšně rozporovat. Právě na to upozorňují některé zahraniční kritiky a recenze a je asi otázkou každého diváka, jak tento aspekt vnímat. Téměř každý ale bude film vnímat jako nekonečnou jízdu „tam a zase zpátky“, kde téměř neustálý pohyb (postav, dopravních prostředků, kamery) je esenciální složkou celého díla. Pohyb je to přímočarý – jede se po jedné, zběsilé cestě tam a zpátky, postavy (pronásledovaní, pronásledovatelé) v rámci dějových odboček celý film neopouštíme, přičemž jednotlivé cíle i motivace známe u většiny postav od samého počátku. [==] V dnešní, digitálem přesycené době působí film jako jedno velké zjevení, alespoň co se technické stránky týče. A i když CGI technologie nechybí, jsou využity velmi citlivě a nenarušují celkový realistický, pachem benzinu a prachu nasycený obraz postapokalyptického (či dystopického chcete-li) světa. A tím se nový Mad Max totiž odlišuje od tematicky (či žánrově) podobně zaměřených filmů. Přesněji tedy uvěřitelností fikčního světa, který nemá pevně ukotvené základy ve světě současném – nejde zpočátku o hrst načrtnutých pravidel a zákonitostí, kdy poté film zaplňuje různá schémata a klišé a naplňuje divácká očekávání o normách klasického vyprávění, přičemž četné nelogičnosti a vágnost konceptu strhávají celkový dojem značně dolů (především v žánru sci-fi by takových příkladů byl nespočet). Mad Max jde v tomto ohledu mnohem dál – nezahlcuje diváka hned zpočátku, ale dávkuje informace o fikčním světě postupně podle toho, čí krajinou nebo oblastí zrovna skupinka uprchlíků projíždí. Ta je pak představena specifickými pravidly jejích obyvatel (dopravními prostředky, vzhledem a vlastně celkovým zevnějškem, zbraněmi či přímo mytologií). Takto prezentovaný fikční svět postupně nabírá naprosto reálných obrysů a vytváří pocit všeobklopujícího organického kolosu, jehož komplexnost do nejmenších detailů promyšlená, i když napoprvé asi nezachytitelná, diváka totálně pohltí. [==] Film, ze kterého by Jeremy Clarkson měl nejdříve velkou radost (mužský svět, burácení motorů, honičky, pach benzinu a nafty na nekonečných planinách), při bližsím pohledu už asi úplně ne (žena jako záchrana společnosti ovládané muži pijícími mateřské mléko). Mad Max: Fury Road přitom není jen manýristická póza stárnoucího režiséra, ale auterská vize tvůrce, který si zaslouží uznání, minimálně za odvahu si takový film prosadit a za tu kytááááru. Ta byla genitální. (17.05.2015)