Šílený Max: Zběsilá cesta

Rozhodně to není dokonalé. V druhé půli se možná až příliš zvolní tempo a ani finální smršť nedokáže vyvážit to, že první polovina je zkrátka z akčního hlediska větší nářez. Na druhou stranu se po zklidnění konečně dostane na postavy a ty jsou ve svém minimalismu a zdánlivě prostých "jdu jedním směrem" motivech naprosto perfektně vykreslené. Menším zklamáním může být i to, že Max není zdaleka tak důležitý, jak název filmu naznačuje. Ale to je už vyloženě drobnost. George Miller je každopádně frajer. Po blbnutí s prasátkem a tučňáky roztlačil herku, která mu kdysi nastartovala kariéru a dal jí tolik energie a vizuálních nápadů, že se můžou všichni ti Avengeři i rychlí a zběsilí hrdinové jít bodnout. TOHLE je pravé akční inferno, jehož soundtrack a dravé kamerové nájezdy ještě dlouho nebudu moct dostat z hlavy. Už léta se mi nestalo, abych byl na dvouhodinovém filmu a poprvé se na hodinky podíval až někdy po 90 minutách (přičemž motivací nebyla nuda, ale to, že jsem byl zvědavý, jak dlouho si tu slastnou jízdu budu ještě užívat). Těším se na druhou projekci a odvážím se tvrdit, že tak osobitou akční vizi bez kompromisů jsme tu neměli od kultovního Matrixu. (13.05.2015)

Třicet let je dlouhá doba a George Miller proto nechal původního Maxe daleko za sebou. Nejen, že Mel Gibson až překvapivě moc chybí, protože Hardymu váhavě brumlavé pasáže vůbec nejdou, ale z dozvuků originální trilogie si Fury Road bere to horší. Tedy obvyklou bizarnost, plochost charakterů a fakt, že jde z větší části zase jen o jedno město a jeho osud. Že se tentokrát jede způsobem velkolepým až do posledního záběru, má za následek audiovizuální lahodu v čele s dech vyrážejícím nájezdem motorek, ale bez alespoň jedné skutečně zajímavé postavy se jedná o masakr, který mi v jiném než prvotně akčním plánu zkrátka nic neříká. (27.05.2015)

Kinematografie velkých atrakcí a efektů to u mě nikdy neměla jednoduché, obvykle stojí na chvostu mého zájmu - tak dobře, tu a tam se i já nechám zlákat třpitivými tretkami, jak např. dosvědčuje moje hodnocení prvních Pirátů z Karibiku. Potřebuju k tomu ale smysluplný příběh a zajímavě napsané postavy. U Zběsilé cesty příběh prakticky neexistuje, motivace postav je decentně řečeno chatrná a samotné postavy pak slouží jen jako nástroj režiséra pro modelování nekončící série akčních scén a vyvolávání těch nejjednodušších emocí. Představují pouhé řídící prvky ovládání dopravních strojů, jsou útočníky a oběťmi připravenými pro zábavu publika zemřít. Mytologie načrtnutého světa je v maximální míře redukována, je zkrátka zřejmé, že režisér nepočítá s tím, že by si u jeho filmu chtěl někdo klást otázky nebo nedejbože používat mozek. Nějakou logickou strukturu byste v jím zobrazeném světě hledali marně. Zatímco u nového cirkusu vidíte tendenci stavět z nekomplikovaných akrobatických čísel zápletku, vyprávět příběh a posunout se tak směrem k divadelnímu a filmovému umění, Mad Max naopak funguje na principu klasického cirkusového představení. Akční žánr se tady zbavil všech příměsí a obnažil ve své podstatě. Mad Maxe ocení divák zaměřený na dynamiku a akci, špičkovou akrobacii a choreografii. Cílovému divákovi může snímek nabídnout výbornou kameru a přehledný střih, krásné ženy, stroje se silnými motory a adrenalin. Což není málo a chápu, že mnohé příslušníky mužského pohlaví dokáže uvést do extáze. Já ale k filmovému zážitku potřebuji mnohem víc. Celkový dojem: 30 %. (15.08.2017)

Jo, tohle je RYCHLE A ZBĚSILE a takhle má vypadat letní blockbuster. V podstatě jedna velká oldschoolově akční honička post-apo pouštní planinou, s luxusním carmageddoňáckým vozoparkem a úctyhodnou zásobou nechutností (v čele s bossy - zvláště Skeletor’s and Darth Vader’s love child neboli Nadsmrťák). Tak nějak se dá garantovat, že nic podobnýho jste v kinech dlouho neviděli ani neuvidíte, a že průměrná doba takovou šílenost rozdýchat zabere ještě tak půl hoďky po projekci. Magoří level 1000, přičemž... úplná třešnička na dortu... byl TEN ZKURVENEJ GUITAR HERO! (13.05.2015)

Ve Warner Bros musel někdo spadnout z višně, protože uvolnit finance odpovídají drahému blockbusteru sedmdesátiletému režisérovi, který bezmála dvacet let nenatočil hraný film (natož pak akční či vysokorozpočtový) a to na nepřístupnou bizarními výjevy (mateřské mléko, plamenometná kytara!) "ze světa po pádu hodnot" zaplněnou psychedelickou metalovou operu/road movie akční šílenost o šílencích (a navíc nepřiznaný "remake" Friga na mašině), která je po třech dekádách pokračováním jeho vlastní na koleni dělané „grindhouseovské" kultovní postapo trilogie, tak to už chce pořádné „koule". Ovšem nejvíce k podivu není výše uvedené jako spíše fakt, že nový Mad Max není směšný kastrát a nedůstojně uhlazený derivát původní trilogie, ale jde o nebývale sebejistě natočený přímočarý (neplést s tupý!) „špinavý biják" (v zásadě jde o mix konce dvojky roztaženého na celovečerní stopáž, Soudného dne, Mzdy strachu a spaghetti westernu v nebývale konzistentním a na detailech vystavěném světě, kde šílenost je normou a nikoli výstředností) s hravě vynalézavou i nápaditou nonstop akcí, která není pouze vyprázdněnou povinnou výplní stopáže, jak je dnes smutným standardem většiny blockbusterů, ale o něco v ní jde a posouvá děj vpřed; navíc je podmanivě, svébytně i přehledně nasnímaná. Díky čemuž se čtvrtý Max stává okamžitou žánrovou klasikou. Je totiž návratem do dob, kdy tento typ snímku nebylo synonymum pro přepálené CGI eskapády, které kaskadéra (natož herce) z masa a kostí neviděli ani jednou za uherský rok. Naopak, tohle jsou ve všech myslitelných ohledech osmdesátky do morku kostí. Akorát s možnostmi i rozpočtem odpovídajícím 21. století a s nejlepší akční hrdinkou "co není jen chlap s kozama" od dob Ripleyové z prvního Vetřelce. Je sice smutné, že takový biják je tu pouze jako svým způsobem neopakovatelná studiová anomálie, ale o to více nelze než čtvrtého Maxe uznale obdivovat, pokud ne přímo upřímně milovat. PS: Vypiplaná "Mad Max: Fury Road Black and Chrome Edition" je pak čb oku lahodící pamlsek, u kterého lehko uvěřit, že to tak Miller chtěl od počátku. (14.05.2015)