Šílený Max: Zběsilá cesta

Vysooktanový mlíko ženský emancipace. Napřed ta over the top snaha bejt over the top zahltí motor, ale postupem času se z toho vynoří docela roztomilá struktura karcinogenních nápadů. Za vzor feminismu v Hollywoodu se to pokládat nedá, strejda George ale ke stáru zahořel láskou k přísnýmu matriarchátu a Charlize nějakým zázrakem pochopila, co se po ní žádá. A Tom koneckonců taky, takže si po baneovsku zašumloval a klidil se z cesty legii semen a mateřskýho mlíka, která nepotřebuje k životu zdegenerovanou grupu beta samců, co si hubu lakujou chromem a drandí pouští za zvuku debilního nu-metalu. Je to tak ukrutnej maglajz, až si to nakonec najde svojí zběsilou cestu plnou trosek a šílenejch kaskadérskejch kousků. Po prvotní snaze neusnout nastala fáze úsměvů. Hell on wheels a mutovanej kabaret. Určitě ne top roku, ale rozhodně svérazný pojetí zábavy. Zároveň ukázka, že Hollywood se letos silně odvrací od digitálních trendů a hledá svoje materiální kořeny. A nebojí se při tom ukazovat, že známí hrdinové žijí ve světě trosek a jsou vlastně tak trochu na obtíž. (22.12.2015)

MAD MAX v sedmdesáti letech dokonale zobrazoval postapokalyptický dech beroucí svět, při kterém cítíte naftu, spálený kouř pneumatik, cítíte v ústech prach a napětím těžko dýcháte. Nový MAD MAX netkví v příběhu, nemá chut' absolutně zaobírat se hloubkou postav ani atmosférou - dokonce ani s hlavní postavou Maxe a to je neodpustitelné. Kamera tak zběsile koluje, že divák nestíhá vstřebat všechno na první zhlédnutí. V druhé projekci, ale vidím vše. Šílené tempo, masakr, který zasytí celý svět. (26.06.2015)

Nadfilm. Čekal jsem hodně, ale nečekal jsem, že mě Miller rozemele až tak nekompromisním a přesně vybalancovaným akčním náhulem. Šílený Max nejenže dorovnává energii a nápaditost trailerů. On ji ještě v pohodě převyšuje a servíruje živelné drama, ve kterém se opravdu bojíte o hrdiny a uhýbáte s nimi před každým zápalným kopím. Tom Hardy je jako tradičně boží, Charlize Theron už dlouho nedostala tak dobrou postavu a kupodivu zaujmou i lepé modelky a Nicolas Hoult. A to jsem ani nezačal řešit záporáky, kteří jsou děsiví, fascinující i pamětihodní zároveň. Že vás zajímá hlavně akce? No dobře. Ta kombinuje živelnost Bojovníka silnic s nejluxusnější moderní trikařinou, takže ujíždění z A do B nikdy nemá slabé místo. V podstatě tedy dvě hodiny zíráte na plátno a nechápete, jak mohl Šílený Max vůbec vzniknout – obzvlášť v době bezpohlavních popcornových omalovánek. Važme si ho, větší koule mělo v posledních letech jen máloco. A jedním dechem doufejme, že si na sebe vydělá a stane se inspirací pro mnoho nastupujících filmařů. Kde se Miller těch 30 let sakra flákal?!? (10/10) (13.05.2015)

Jediný film, který jsem až doposud od George Millera zhlédla, byl Šílený Max 2 - Bojovník silnic. Moc si z tohoto snímku nepamatuji, ale vím, že mně příliš nebavil a přišel mi poněkud nezáživný. Doufala jsem proto, že tato "moderní renovace" by mi mohla přinést větší zážitek. Nemýlila jsem se. Mad Max: Fury Road je skutečně ku*evsky našlapaná jízda od začátku až do konce. Snad jen v pár scénách nechá diváka trochu vydechnout, než to na něj zase pořádně vybalí. Tom Hardy toho moc nenamluví, Charlize Theron je úžasná a Nicholas Hoult zase střelený. Tím hlavním kanónem tohoto filmu jsou totiž ty MEGA husté vytuněné káry. Luxusní TankoMobily:) Ty to všechno táhnou a zanechávají zcela jistě diváky v úžasu nad tím, jak to všechno někdo dokázal dát dohromady. A samozřejmě, hudební stránka je dokonalá. Byla jsem překvapena nad tím, když jsem na YouTube našla videa z natáčení a očekávala jsem plac v obklopení zeleného plátna. Vypadá to tak, že Mad Max si po celý film dokázal vystačit i bez toho. Smekám před tvůrci a režisérem, že v době, kdy je zelené plátno, kam se hneme:), se ještě najde člověk, který ho nepotřebuje, ač se jedná o tak náročný film, co se týče množství akčních scén a kaskadérských kousků. No Green Screen! Yup!:) (04.10.2015)

(1001) Na úplném začátku mě napadaly takové myšlenky jako "co to sakra je?", "kdo to sakra je?" a "co se to sakra děje?", než si můj mozek vůbec uvědomil, do čeho že se to George Miller vlastně pouští. Nejprve jsem se nechala vtáhnout sentimentem (cit, silné a bezprostřední hnutí mysli, náklonnost nebo odpor, který není závislý na rozumové úvaze) a říkala si, že za Furiosou bych šla. (Charlize Theron tímto filmem udělala pro moje feministické smýšlení o ní mnohem víc než prvoplánovitě "women power" filmy jako Její případ). Během filmu nikdo z jejích protivníků nepoužije fakt, že je žena, jako příležitost k urážce, ach ano. A taky jsem u filmu vydržela 82 minut na rotopedu, což musí být můj osobní rekord. Tak poutavý je to film. Teprve později a postupně mi začalo docházet, že jsem svědkem master class o ukazovat, neříkat. Jemné dramaturgické nuance, kdy se všechny úvodní situace zrcadlí v závěrečných situacích, s pozměněným významem a jasným vývojem. Postavy, postavení, ideologie zachycené in medias res, s kontextem, který je možno uhádnout nebo si ho domyslet. Tenhle zběsilý fantazijní svět mi svými pravidly přišel podobný tomu v Tarantinově Kill Billovi: Tam platí, že když přijmu jako fakt, že gangsteři a nájemní zabijáci používají katany a dodržují kód cti, nemusím se vůbec zaobírat logikou a všechno do sebe perfektně zapadá. Svět Mad Maxe je v tomto ohledu stejný. Civilizace si v pustině žije vlastním životem. Diktátor si s sebou na válečné výpravy bere speciální vůz s bubeníky a kytaristou z pekla. Muž s nadpozemskou silou má rozum malého dítěte a kolem krku nosí náhrdelník z hlaviček dětských panenek. Tvář nejcennější manželky zdobí jizvy, kterými se sama ze vzdoru chtěla zohavit. (28.07.2015)